Tanec smrti I.
Mluvily jsme o vrahovi pořád dokola a nemohly jsme přestat. Pokoušely jsme se na něj nemyslet, vymazat ho z paměti. Jenže pak se o něm některá z nás zase zmínila a už se hovor točil kolem něj. Všechny jsme byly nervózní. Ne, že bychom si to připouštěly. Braly jsme to všechno jako pořádný nesmysl. Ale nervózní jsme byly, to mi věřte. Protože k vraždě došlo tak děsně blízko. Protože obětí byla holka v našem věku – holka jako my. „Dívej se na to tak“ řekla Dawn, když si zapínala bílou hedvábnou halenku. „Aspoň se ta holka nemusí starat o hledání partnera na ples.“ „Jsi nechutná“ řekla jsem. „Opravdu“ souhlasila Dawn. Bylo to v úterý po tělocviku. Šatna byla plná dívek, pokoušejících se rychle obléknout, protože spěchaly. Horký, parný vzduch byl naplněn křikem a...
Hodiny
Vítr si venku pohrává si listy… je totiž pozdní listopad a já už se těším domů. Už už chci zavřít krám, když v tom ke mně přijde podivný návštěvník a já teď lituji, že jsem ho nebral vážně a neuposlechl jeho rad… Byl pozdní listopadový večer, vítr si pohrával s barevnými listy a sem tam na zem dopadaly chladné kapky deště. Myslel jsem na to, že již brzy budu doma, sedět u krbu s hrnkem čaje, číst si knížku… ,,Hezký večer,“ vytrhl mě z přemýšlení čísi hlas. Zvedl jsem hlavu a podíval se ke dveřím. Stál tam postarší pán v ošuntělém kabátě, staromódní, avšak upravený. V ruce držel balíček a šel směrem k pultu. ,,Potřeboval bych opravit moje hodiny. Včera se rozbily a bez nich jsem jak bez času,“ řekl klidně, měl sametový hlas a ani...
Království Araxie – Část II. IV. Hospůdka U Starýho mola
Jak tak běžel nočním lesem, došla Netykovi jedna hrozná věc. A to, že jeho popravou celá ta záležitost neskončila, a že se bude muset nějakou dobu skrývat, jak se dá. Když ho vzbudila ohlušující rána a pak ten hrozný řev, ihned pochopil, že jdou po něm a vzal nohy na ramena.Vítr sílil a blesky tančili nad korunami stromů. Už po pár minutách běhu zvuky pronásledovatelů skoro utichly. Jen tu a tam se k němu nocí doneslo podivné zaječení. Proto běžel dál, dokud se nesvalil do trávy na kraji lesa. Slunce vystoupalo nad louky a lesy a Netyka pořád spal. Bodavé světlo, dokonce ani veliká masařka objevující chlupaté dutiny jeho velikého nosu jej nedokázaly vytrhnout ze sna. Z pěkně ošklivého sna. Netyku se v něm pokoušel chytit zvláštní oválnou věc se čtyřma nohama....
Noty
Co chceš, zahrají…Noty skáčou po lince krásné je hrát uvidíš po chvilince co chtějí světu dát. Skočí ti do dlaně dej si je k uším poslouchej jen je co chtějí tuším. Hrají lásku někdy vzdor zahrají ti krásu i dřevěný vor. Co chceš, zahrají slunce nebo barvy určitě se tím netají umí i v jablíčku larvy. Zahrají zemskou krásu i čistotu tvého hlasu umí i vesmír hvězdu či mrak je to prostě tak. Musíš jen ztišit svůj běh nastavit uši své poslouchej a klidně lež na zádech určitě je uslyšíš ty i děti tvé. Redakční úpravy provedla Janel...
Příběh nesmrtelnosti – 7. kapitola – Elfský slovník do kapsy
„Coita, Celebriän, larcavë!“ Zmateně jsem zamrkala, když se kolem mě rozezvučel hlas pronášející cosi v elfském jazyce. „Celebriän! Cenarius mera tyé cenië. Coita, coita!“ Nechápu to, běželo mi hlavou, když jsem se snažila rozlepit spánkem spojená víčka. Vždyť elfštině mám rozumět! Alespoň jednu věc jsem zvládala, tak mi jí teď neberte! Nikdo ti jí nebere. Tady jen vidíš, jak moc mě potřebuješ… Dobré ráno Merenwen… Kdepak se v tobě bere ta jízlivost? „Sakra Celebriän, už se pohneš?!“ Konečně začala ta slova zase dávat smysl. Díkybohu. „Uhmmm…co se děje?“ Konečně jsem zaostřila a znovu si uvědomila, jak je to super, když se po ránu nemusím slepě potácet pro čočky, abych si mohla cokoli prohlédnout....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
