Světla svítí!
Přichází únor a sezóna karnevalů a maškarních je v plném proudu. Jaké převleky si přichystali obyvatelé jednoho sousedství a jak si poradí, až plesová světla zhasnou? Konal se maškarní ples. Zváni byli všichni lidé z okolního sousedství domu číslo 21. Pro všechny, co se ho účastnili to byla příležitost. Příležitost odložit masky všedního dne, které nasazovali při každém setkání s ostatními, a nasadit si masky nové, zhotovené pro tuto speciální příležitost. Kouzlo této akce spočívalo v tom, že pod opravdu důmyslnými maskami vás nikdo nepoznal. Dům číslo 21 byl vyzdoben opravdu honosně. Dospělí, kteří se při této příležitosti stávali dětmi, odhazovali všechny zábrany. Přispělo k tomu všechno, dostatek jídla a pití, pohádkové světlo a hudba, v níž každý nalezne svůj...
Vaši navštívenku, prosím
Ze života jedné dívky, aneb dubnové rozjímání. Sobota – den návštěv. Chodím navštěvovat své známé a příbuzné a známí a příbuzní chodí navštěvovat mě. Nesnáším soboty – dny návštěv a také jsem to řekla Moně Lise, visící u mě v obýváku. Nechápala to. Jak by mohla, stále si visí na stejném obraze a toto utrpení se jí vyhýbá. Stejně to vzala podstatně lépe než má spolužačka Dita. „Nesnáším soboty,“ řekla jsem jí a ta se jen utvrdila ve svém dojmu, že jsem blázen. Řekla to pak naší spolužačce Kláře a ta to řekla Daně a ta to řekla rovnou pěti dalším spolužačkám. Mona Lisa mi vysvětlila proč. Ostatní lidé totiž mají návštěvní dny v neděli. No není to zvláštní? Vždycky jsem myslela, že neděle jsou dny, kdy se chodí do kostela. Mona Lisa na to nic...
Příběh z kavárny
Vánoční povídka, psána jako dárek pro Ilianaiedail. Napsáno (nečekaně) v kavárně. A/N: Drahá Ilianaiedail, pokud se mi podařilo napsat dobře tvou přezdívku, už to tak bude, že jsi se stala jednou z těch, které počítám mezi své kamarádky. Pokoj hipogryfům dobré vůle. Když ho Daniela pozvala do kavárny, vadilo mu jediné – její kamarádka. Ta blondýna, kterou měl dřív docela rád, tu najednou byla děsně navíc. Dal si červené víno. Blondýnka, jakoby mu naznačovala, že je v opozici, bílé. Daniela taky, ženské samozřejmě drží spolu. Chtěl pronést přípitek na Danielinu krásu a světle hnědé kadeře. Nějaký instinkt ho však zarazil; cítil povinnost chovat se k oběma ženám stejně, proto nechal Danielu, aby připila na běžky. Karolíně neušlo, že Michal z Daniely nespustil...
Plechovka
Výsledek mojí zvláštní, smutné nálady, básnička staršího data, myslím někdy kolem minulých Vánoc, sama nevím, co bych si o ní měla myslet, ale stejně je tu …Šátek se ti smekl z ramen, Špinavou ulicí lehko proletí, V ruce máš plechovku neštěstí, Ještě včera jsi snila svůj sen. Zkus jen sebrat dost odvahy, Plechovka zacinká o dřevo podlahy, Neštěstí se vylilo otvorem v hliníku, Došla jsi k dalšímu života mezníku. Neštěstí nechala jsi za zády, Tam v tančírně zateklé v parketách, Co teď můžem mít na životě rády, Můžeme žít ve svých snách.
Červený balónek
U této povídky se naskýtá velká možnost, že ji nepochopíte, já sama jsem ji nechápala, dokud jsem se nedostala k posledním slovům povídky, avšak doufám, že se vám bude líbit. Měl by vzniknout cyklus krátkých povídek, kterou budou mít vlastně jen několik věcí společných balónky, malého hošíka a pokaždé jinou dívku. Neviděli jste můj balónek? Byl červený! „Neviděl jste můj balónek? Byl červený,“ ptá se uslzený hošík muže kreslícího město pod nimi. „Ne, neviděl jsem žádný balónek, myslíš, že mám čas na to, abych pokukoval po balóncích? Jsem umělec, maluji.“ „Ale tahle červená skvrnka tady, to je jistě můj balónek!“ namítá hoch, ukazuje na červenou skvrnku, kterou malíř namaloval hned nad kostelní věž. „Možná ano, možná ne....
Kapitola VI. – Morové světlo –
Black Chrysanthemum Depresivní děj tohoto smutného příběhu se odehrává ve vesničce Roxville, jež skýtá útočiště partě mladých lidí, jejichž styl života se trochu vymyká normálnosti. Mají svůj svět, názory, lásky, ale všechny svazuje jedna věc. Problémy. Každý z nich má svůj svébytný příběh, je něčím odlišný a vidí skutečnosti trochu jinak než ostatní. Jejich příběh však není jen tak ledajaký, postupem času se jim do cesty připlete jeden závažný problém. Problém, s nímž se jde jen těžce vypořádat. Je obtížné říci, jestli to dokážou, nebo se naopak jejich kořeny rozpustí… *Děkuji Bee a Morrigan za beta-read* Když otevøela jsi oèi, vidìl jsem celý svìt v záplavì modøi, skvìl se každý kvìt. ~...
Poletím
Další lístek ze Susyiny poezie.Chci lítat, Já věřím že poletím. Začíná svítat. Proletím stoletím. Na skále stojím, Rozpínám ruce. A víru mojí, Zastaví soudce Ten rozsoudí zda poletím, Zda doletím až ke hvězdám. Nebo přiletí mi prokletí A spolu s vírou duši odevzdám. Tak co? Přidělíš mi křídla? Už nechci kráčet světem. A tak ze skály vzlítla, Divokým a ladným skokem. Pár chvil jak by letěla Pocit plný svobody. Zpátky do propasti sletěla, Duše plná pohody. O skály se zabila, rozhodl to osud Ale svůj sen si splnila, Duše vzlétla odsud, Mrtvá a štastná? Jak můžu být, Duše je krásná i bez těla se dá...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
