2. kapitola: Krabice na vzpomínky
Ráno se probudil celý zničený. Omyl si obličej, usušil a šel na snídani.„Dobrý ráno,“ pozdravil přítomné. V místnosti byla Elena a Sára. „Tady je ten dopis,“ pošeptala mu Elena. „Pojď se mnou.“ Šel za ní do obýváku, kde mu řekla: „Musíš ho schovat, on to nemá rád.“ „A co nemá rád?“ zeptal se Alex. „Sašo, to, co jsi včera udělal, bylo kouzlo,“ zašeptala mu. „Kouzlo?“ podivil se. „Ano,“ potvrdila mu, “ tvoje matka a otec byli kouzelníci a moc dobří a ty budeš taky. Ten dopis schovej, je pro tebe moc důležitý.“ „Moc díky,“ objal ji. „Musíme se vrátit, nebo tam bude Jirka dřív a bude se divit, co jsme tu dělali.“ Šli do kuchyně, Alex se...
10. kapitola – Začíná nová etapa
Lavinie dotáhla sedlový řemen a pohladila Jiskru po šíji. Strach jí svíral útroby tak, že se jí zvedal žaludek a třásla se. Podívala se na Velvrika a ten se na ní pokusil usmát, ale vyšel z toho spíš křečovitý škleb. Degrik a Nilsa stáli opodál. Lavinie si pořád nemohla zvyknout, že spolu chodí. Občas viděla nějaký pár u nich doma a jejich chození se sestávalo hlavně z fyzického aspektu, zatímco Degrika a Nilsu neviděla byť se jen držet za ruce. Jen málokdo mimo palác věděl, že jsou zasnoubeni a z těch, co to nevěděli, jen pár vědělo, že se mají rádi. Pomalu přešla k Nilse a slyšela, že Velvrik jde za ní. Objala dívku a zašeptala: „Byla jsi skvělá kamarádka. Doufám, že se ještě setkáme.“ Nilsa se usmála, ale v očích se jí třpytily slzy. Lavinie přešla...
9. kapitola – Vztek
„Velvriku?“ „Ano?“ „Víš, jak odjíždím…nejel bys se mnou? Neznám tu moc lidi a prostě mohla bych udělat něco nevhodného…“ „Zeptám se Degrika, jestli mě tu nepotřebuje. Hele, támhle zrovna kráčí. Hej, brácha!“ „Co se děje?“ „Pojď sem, prosím.“ Degrik přispěchal. „Tak co je?“ „Lavinie mě požádala o doprovod na její cestě. Potřebuješ mě tady, nebo můžu jet?“ „Když jinak nedáš, jeď si, ale dávej na sebe pozor.“ odpověděl rozmrzele. „Co ti je?“ „Nic, co by mi bylo?“ „Štěkáš jako pes!“ „Tak mě neposlouchej!“ odsekl Degrik a vztekle odkráčel. Velvrik se otočil na Lavinii. „Co jsem provedl?“...
6. kapitola – Nečekané události
Kouknu na Irlena a zdá se, že přemýšlí o něčem zcela jiném než já, protože mě obejme v pase a začne mě líbat na krku… „Co to děláš, Irlene?“ odtáhnu se od něho. „Přece to, co oba chceme,“ zasípá zastřeným hlasem a začne se mi dostávat do výstřihu, jako by i nevšiml, že se mu bráním. „Jenže já to nechci, tak mě pusť,“ zoufale naříkám, protože vím, že když sám nepřestane, tak nemám šanci se mu bránit. „Tomu nevěřím,“ surově mi natrhne šaty a já nemám daleko k pláči. „Prosím,“ zkusím to naposledy, když se jeho ruka začne posouvat níže a mně už po tváři tečou slzy pokoření a úzkosti. Irlen toho ale rozhodně nechce nechat, což mě dopaluje ještě víc, protože mám v tu chvíli naprosto prázdno v hlavě a nevím, jak se jinak bránit. Najednou ale Irlen znehybní a...
1. kapitola: Cizí jméno
„Ach jo,“ postěžoval si Alex. „To je nuda.“ Ležel ve svém pokoji a strašně se nudil, protože měl domácí vězení. Byl tam kvůli jedné věci. Věci, které nerozuměl. Byl zrovna na obědě s rodiči a se sestrou. Měli zrovna řízky, což byl u nich sváteční oběd. „Tak jak bylo ve škole?“ zeptala se ho matka Elena. „Docela dobrý.“ „Přišel ti dopis z nějaké školy,“ promluvil jeho otec Jirka. „To bude z nějaké střední, kam jsem posílal přihlášku,“ odpověděl Alex. „Můžu ho dostat?“ Jeho rodiče se na sebe znepokojeně podívali. „No, víš, mi ti něco neřekli,“ promluvila Elena. „Sáro, běž do svého pokoje,“ poprosil ji otec. „Ale proč?“ protestovala Sára....
Procitnutí
Sen a realita jsou dva naprosto odlišné pojmy. Dokáže je rozeznat opravdu každý? Vlastně nevěděla, proč mu na nabídku setkání kývla. Juliet stála na břehu jezera a pozorovala Yvese, který se snažil odvázat malou pramičku od rozložitého stromu. Už deset minut tam stála a ani se nepohnula. Zírala střídavě na mladého muže a na nádherně zabarvenou podzimní krajinu. Milovala tohle období. Milovala barvy, milovala depky, milovala déšť. Dokázala se celé hodiny dívat z okna, snít a pozorovat padající listí. Stála nad vodní hladinou a přemýšlela. ,,Kdyby jen věděl,“ pomyslela si. ,,Kdyby věděl, kolik trápení mě stály ty jeho oči.“ Přesně si dokázala vybavit ten moment, kdy ho uviděla poprvé. Bylo to po přechodu na střední školu. Také na podzim – že by...
8. kapitola – Rozhodnutí
Degrik se stále nemohl smířit s myšlenkou, že pravděpodobně přijde o bratra. Snažil sám sebe přesvědčit, že Sebonai lhala, nebo se aspoň mýlila. Ale v hloubi duše věděl, že to není pravda. Ona řekla všechno, co o Velvrikově budoucnosti ví. Opět se cítil o něco bližší Lavinii. To, co řekla Velvrikovi, že neumře, pokud tomu bude moct zabránit, ukázalo, že se přiblížila chvíle, kdy převezme Jiskru Slunce. Už se pro ní začala měnit. Sice jí znal sotva tři dny, ale dlouhodobé změny vycítil. Snad to bylo proto, že byli spojeni skrz Slunce, nebo proto, že nebude trvat dlouho a budou bojovat bok po boku. Zoufale nyní lpěl na životě. Představa, že ho možná brzy ztratí ho děsila. A vtom ho napadla jiná myšlenka, hrozivá myšlenka. Třeba bude Velvrikova smrt následkem jeho...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
