4. kapitola
„Co to bylo?“ ptala jsem se udýchaně, když se naše tváře rozdělily z jedné na dvě. Můj dech byl přerývaný a jeho taky – dýchali jsme si navzájem do obličeje, jak jsme byli blízko. „To byl polibek, copak jsi nikdy..?“ Zatajila jsem dech a cítila jsem růž, jak se rozlévala po mých tvářích. „Ne,“ se zvláštním knedlíkem v hrudi, který mne tlačil a nabádal mne k opatrnosti, jsem mu položila vlhkou dlaň na rameno. Byl tam. Opravdu byl hmotný. Nebyl halucinace. „Nikdy jsem nebyla tak blízko,“ hlas se mi vzrušeně třásl. Možná jsou tyto věty otřepané, ale neexistuje jiný způsob, jak bych nyní dokázala vyjádřit své tehdejší pocity. Kas mi připadal jako… jako světlo. Ale ne to ostré světlo, které mne tehdá po ránu...
Bulvár melancholik
Zajímavá práce z Literárního semináře. Šel opuštěným bulvárem. Bylo něco kolem jedenácté v noci. Hustý dým z jeho doutníku sahal až na nároží a středně těžký astmatik by nebyl daleko od kolapsu. Kouřil jen horší značky a ty prostě nevoní. No a co? Bylo mu to jedno. Měl smutek, byl sám a chtěl být sám. Proto kouřil tento hnus – snad podvědomě toužil po úplné samotě a seno v jeho ústech mu to mělo zaručit. Vlastně se mu ani nic nestalo. Jen ho prostě přepadla chmura, jeho věrná přítelkyně, která ho někdy nenechala ani vyspat ani najíst. Byla jeho nejvěrnější, ale ne jediná – jen nejzarytější. Smutek, který ho lámal až do kolen, byl součástí jeho života. Co byste také chtěli od umělce. Celý den sedí u počítače a řadí písmenka tak, aby dávala nějaký...
Červený Liek
Shine je nevyliečiteľne chorý chlapec, ktorý sníva o slnku a nebeskom posmrtnom živote. Jednej noci za ním príde upír a Shine musí žiť život v noci a posmrtnom živote na pekelnej zemi. Mladá slúžka si razila cestu pomedzi množstvo pootváraných, však po samotný okraj zaplnených, krabíc povaľujúcich sa na novom šarlátovom koberci. Čo najrýchlejšie sa potrebovala dostať do najsevernejšej izby na úplnom vrchole hradu. Už pred desiatimi minútami mala podať synovi svojho pána dôležité lieky – prispala si však a akékoľvek nápadnejšie zrýchlenie jej kroku sa rovnalo upriameniu pozornosti na svoju osobu a to by bol posledný kliniec do jej rakvy – jej pán by ju vyhodil z jeho domu rýchlejšie než by sa stačila nadýchnuť a ona by sa len pristihla sklamane hľadieť...
3. kapitola
Moje idey byly krásné. Dostanu dobrou známku, potěším tatínka, potěším upíra v hloubi mé duše. Všichni budou potěšení a já na sebe budu moct bejt hrdá, že jsem přežila školní rok. Celá rodina by se sešla a jako každý rok by mě chválili, nad dortem, vysvědčením a nad obálkami, skrývajícími modré bankovky, které jsem nežádala. Nic jsem od své rodiny už nečekala, ale když se mi něco opravdu povedlo, upír neměl žízeň a necítil se sám natolik, aby si musel jít hrát sám se sebou. I když to zní úchylně. Všichni bychom byli spokojení. Rodiče by mě poplácali po zádech a pochválili by mě.. kéž by. Odpovědi na zákeřné otázky jsem vyhledávala ve své zmuchlané mysli stále zpomaleněji a zpomaleněji. Pořád jsem musela myslet na to, co se stane, pokud to nedám. A taky jsem...
Kapitola IV. – První volby
Jednoho dne zrána byla nějaká podivná nálada a došlo to tak daleko, že lidé chtěli založit vesnickou radu, vybrat opevnění a začít obchodovat s ostatními vesnicemi. Minimálně s dvěma z těchto požadavků jsem souhlasil, a tak se konaly historicky první volby do městské rady. Obsadit ji mělo hned devět lidí. Každý v radě měl zastávat nějakou funkci. Mezi těmito funkcemi byl starosta, soudce, hlavní strážce, mistr obchodník a další. Volba byla jednoduchá, každý dal na nějakou funkci svůj tip. Kdo měl nejvíce hlasů, měl se ujmout své nové funkce. Podmínkou zůstávalo, že všichni členové rady musí plnit i obvyklé povinnosti stejně jako kdokoliv jiný. Historicky první funkce starosty byla udělena mně. Dalo se to i očekávat, protože já jsem se zasloužil o přísun zásob, i...
Kapitola III. – Práce je moc
Ráno, když jsme se všichni probudili, jsme si upekli kousek masa a uvařil čaj. Hned po snídani jsem začal dodělávat náš nový dům. Šlo to jako po másle a k obědu byla už jedna polovina hotova. Než jsme se stihli naobědvat, přišel Trevor s Kringem a řekl: „Máme problém. Lidi už většinou mají dům skoro hotový a zajímá je, co mají dělat!“ A tak jsem odpověděl: „Dneska večer ať se všichni sejdou u řeky, tam jim to povím.“ A potom jsem se v klidu naobědval a přemýšlel jsem, co s tímto novým problémem. Nakonec jsem dostal nápad, který by mohl nějaký čas fungovat. Po obědě jsem vyhrabal nějaký papír, inkoust a brk z truhlice a položil jsem si je vedle domu. Dům jsem stihl dostavět někdy kolem páté hodiny. Popadl jsem papír, inkoust a brk a běžel...
2. kapitola
Všechno se odvíjelo rychle. Každé ráno jsem vstala a každou noc jsem se snažila usnout. Často se mi to ale podařilo až druhý den, takže fialové kruhy zesilovaly a zesilovaly. Každou minutou jsem přemýšlela, jestli budu mít jednou obličej celý fialový. Opravdu jsem se asi stávala upírem, ta myšlenka mi utkvěla v hlavě. Znělo by to skvěle: Kateřina, krvelačná upírka. Střezte se! Zahihňala jsem se kapce krve, která mi ze šátku prosákla a začala stékat k ukazováčku mé levé ruky. Zasněně jsem ji sledovala ze sedu na mé posteli. Prodírala si cestičku skrz umělé brázdy, které jsem vytvořila asi před měsícem. Zaujatě jsem se jí dotkla a, kupodivu, ona se ani nehnula. Zvláštní, zasychala rychle, jako beton. Zatřepala jsem hlavou, svoje tajemství jsem schovala, aby ho...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
