Barevné křídy
Když jsem šel prvně do první třídy, žmoulal jsem v kapse barevné křídy. Proč asi školák se zpozdí? Jde, kouká, čmárá si po zdi. Někdy i zvonění zmešká: prý že je taška tááák těžká. Redakční úpravy provedla Janel Weil.
Hrozba z vesmíru – 1. Probuzení
Hlavní hrdinové jsou Pete a Mike, kamarádi ze školy, kteří dosáhli titulu Vesmírných inženýrů. Ti byli čirou náhodou uneseni bytostmi z cizí planety a zde se začíná odvíjet jejich příběh. Stali se pokusnými králíky a jsou postaveni před důležitý úkol – zachránit planetu Zemi. Předtím však zažijí nejedno dobrodružství… Část 1: Hvízdající planeta Toho rána se probouzel do plačtivého, chladného, velmi nevlídného dne. Jen pomalu a s velkou námahou otevíral oči, jakoby podvědomě tušil, že se mu to probuzení ani trochu nebude líbit. Však také procitl až moc rychle. Stačilo, když pootevřel jedno oko a udeřil ho do něj jasný, nazelenalý proud světelných paprsků. Mike se probudil a v hrůze si uvědomil, že se mu to asi nezdálo. A opravdu, na vedlejší posteli...
Pravý přítel
Jen pravý přítel dá se všanc…Jen pravý přítel dá se všanc když přijde svízel a ztrácíš glanc. Ruku ti podá když nemůžeš vstát své srdce dá když cítíš se sám. Rozesměje tě a potěší když smutně ti je také tě utěší když bolest se v tobě skryje. Řekne ti že nesmíš to vzdát když život ránu chce ti dát vždycky pomůže ti útěchu najdeš v jeho obětí. Pravý přítel dobře tě zná kus tvého srdce má a ty kus jeho duše máš vždyť za něj i ty ruku do ohně dáš. Redakční úpravy provedla Janel...
Prší
Někdy má člověk pocit, že všechno skončilo… Stačí ale i nepatrný záblesk naděje a každý je schopen odsunout bolest, beznaděj a žal a jít dál. A nakonec si možná uvědomí, že život občas prostě kope každého a to není nic, co by ho mělo zlomit… Po nahých ramenou ti stékají chladné provazce deště. Už je ani nevnímáš. Několik dnů pro tebe pořád jenom prší. Zachvěješ se a obejmeš se rukama. Po zádech ti přejíždějí drobné jehličky mrazu, ale ty to nevnímáš, daleko větší zima tě zachvacuje někde uvnitř. Tam v tom prázdném místě, kde by podle básníků měla být duše! Ledové záchvěvy tě prostupují až do morku kostí a ty víš, že už pro tebe nikdy nevysvitne slunce. Temné šedé mraky ho zakryly a nehodlají odejít. Tohle léto je zatracené a ty s ním! Cítíš, jak dřevo...
Mám to spočítané
Večer máma vodou smáčí, Naše kytky v květináči – A jak rostou, pane! Lije vodu pěkně z výšky Na azalky, Na ibišky – Jů, ty rostou, pane! A když jsem já – jenom chvilku – Vodu lila na postýlku, Kde mám malou sestru Cilku – Nevyrostla. Ba ne. Dál je malá. Zato řvala! A co teď se stane? Já vím…Mám to spočítané. Redakční úpravy provedla: Eillen McFir Elat
Přivítání
Všichni si již všimli, že hradem se prochází nové tváře. A někteří již zavítali i do čítárny. Tímto bych chtěla přivítat nové čtenáře a hlavně nové autory. Jak jste si mohli všimnout, někteří již vydali svá první díla. Jiní stále čekají. Jmenovitě bych ráda přivítala slečnu Chiaru Cheissovou, jejíž kapitolovou povídku Hrozba z vesmíru budete nacházet každou středu v 7:00. Poté bych chtěla přivítat slečnu Margarite Lynn McClure, která jako první u nás vydala své dílo. A protože se nám hromadí svitky a knihy a práce je čím dál tím více, byla přijata redaktorská posila – slečna Bilkis Blight Za redakci Sub Salix: Eillen McFir...
Lesní víla
Les je tak tajemný, přesto však nádherný, všemožné bytosti se tam skrývají, ale i víly tam bývají. Víla tančí lesní tanec křehce, šaty se jí třepetají lehce, ptáci zpívají svou ptačí píseň, hlas cvrčků je mezi ně vmíšen. Své oči víla upřela na cvrčky, kteří u smrčku seděli mlčky, s vlasy dlouhými po pás pohodila, další den už jen tak bloudila. Redakční úpravy provedla: Eillen McFir Elat
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
