Tisíciletí čtyř – 2. část
Druhá část příběhu právě...
Zkouška posledního rodu – Část druhá
Druhá část příběhu právě začíná. Všichni čtyři bojovníci právě stáli ve spoře osvětlené jeskyni a lehce vyděšeně koukali kolem sebe. Před nimi nebylo nic než jen malý otvor zavalený balvany a vedle něj ležela na zemi mistička, v níž byly čtyři kamínky a cedulka s nápisem. Rytíř okamžitě přistoupil k cedulce a začal nahlas předčítat: Každému z vás jeden kámen patří a symbolizuje váš rod. Splníte-li lsti a nástrahy pro váš rod uvnitř jeskyní a vložíte kámen do otvoru jemu určenému, váš rod bude i nadále hrdě nosit své jméno na planetě zvané Země. Pokud ale úkol nesplníte, kámen se změní v prach a s ním i všichni členové vašeho rodu. Nyní pozvedněte svůj kámen, jež znamená váš osud. Nastala chvíle ticha a víla pozvedla misku s kameny, z níž si každý vybral ten svůj....
Za lepší zítra II. – Mlha prokletí
Druhá část Spisovatelského klání právě začíná „To je divné. Odkud se vzaly ty pochodně?“ přemýšlela nahlas Beatriz a udiveně se dívala kolem sebe. „No, to je přece jasné. Prostě… prostě…“ víl se snažil odpovědět něco rozumného, i když absolutně netušil, co dělají čerstvé hořící pochodně v kamenné chodbě, kterou nikdo nenavštívil celý tisíc let. Kráčeli v husím pochodu, ve předu vedla celou skupinku Graciela rázným, pro elfy typickým krokem, za ní, tak, aby jí stačila, poklusávala Beatriz, pak Susannen a na konci byl Ulm, viditelně kulhající a bledý bolestí, ale tak ztřeštěný na to, pomyslela si Graciela, aby si to nechal aspoň trochu vyšetřit a obvázat. I když se ta zrzka sama nabízela! To Graciela nechápala. Ona by oibitovi nepomohla, ani kdyby umíral. Ani kdyby...
Andělé pláčí
Andělé pláčí, když špatně je nám, andělé pláčí, když připadáš si sám. Nebe slzy roní pro svou zem. Dnes je roní, přijdi ve snu sem. Andělé pláčí, lásku nám dávají, andělé pláčí, když lidé ji odmítají. Ptám se, ptám, proč dnes andělé pláčí, proč, když světlo jde k nám. Redakční úpravy provedla Janel Weil.
Království Araxie – Část III. VIII. Slečna Kristýna
Netyka a Prchal přišli ke dveřím soukromých stájí, které stáli na kraji města. Podle plánu zde Netyka ukryl Hrabivce a zajistil, aby zde nikdo jiný nebyl. Nebylo to těžký. V těchto stájích přežívalo několik zbídačených koní, o který se staral jeden stařík, co sotva chodil. Netyka ho snadno přesvědčil, že se chce nechat najmout jako čeledín. Prchal se chystal otevřít dveře, ale Netyka ho zarazil. „Víte, měl byste nejdřív něco vědět. Pan Hrabivec se nezdá být ve zrovna nejlepší kondici.“ „Je snad zraněnej?“ Zhrozil se Prchal. Netyka svraštil čelo. „To zrovna ne, ale… No uvidíte sám.“ Prchal otevřel dveře. Dovnitř vniklo světlo a několik nejbližších koní začalo nespokojeně řehtat a dupat. Do nosu je udeřil pach zvířat, sena...
Odchází, přichází a zůstává
Vítám tě…Odcházíš ztrácíš se z mých dlaní… Odcházíš pryč za svítání… Odcházíš smutně ti mávám… Odcházíš a já už zase vstávám… Odcházíš zas jinam jdeš… Odcházíš já vím, že zase přijdeš… Přicházíš už zase je noc… Přicházíš tvůj polibek má velkou moc… Přicházíš a neseš mi sen… Přicházíš na dobu než bude zas den… Zůstáváš s tebou v bezpečí jsem… Vítám tě… Snový anděli… Redakční úpravy provedla Janel...
Modlím-li se
Modlím-li se…Modlím-li se k Bohu, modlím se upřímně, modlím-li se k Bohu, modlím se jedině. Modlím-li se k Bohu, modlím se k Otcovi, modlím-li se k Bohu, jen On mi napoví. Modlím-li se k Andělům, modlím se k záři, modlím-li se k Andělům, modlím se k nebeské stráži. Modlím-li se k Andělům, modlím se i k Otcovi, modlím-li se s Láskou, Láskou mi odpoví. Redakční úpravy prvedla Janel Weil.







