Podzimní víly
První z příspěvků do Li Shang-yinova šílenství. Téma: podzim. Autor: Alienor Holubová Podzimní láska podzimní smích hoří a tančí v alejích víly se dotkly lidských čel vylétly s královnou Sirael sukýnky mají z listí a kapradí kolem lidí dovádí podzimní víly napnuly síly obtančí každý strom barvami zářit bude pak jako slunce jako vlčí mák zaženou chmury zlehýnka zašustí jejich sukýnka vždyť ony jsou s námi spojeny podzimem jsou tvořeny koukni se na listí v každém je jedna z nich uslyšíš jejich smích rády nás mají v podzimu nás s láskou...
Do pekel
A tu přichází prorok k bráně do horoucích pekel, Co čeká na něj, za hranicí tohoto světa? Přibližuje se blíž a blíž a nehodlá brát zřetel, Že mohla by to pro něj býti jeho poslední věta. Co pronese, než vstoupí do světa jiného, Kde nejsou lidé, andělé ani tvorové roztodivní. Co čeká tam něj, krom života nesmrtelného, Proč touha po vědění již jeho rozhodnutí nezmění? První krok, první nádech, první pohled do nového světa, On přemýšlel, zda rozhodl se správně, že vstoupil tam, Kde již nespatří slunce jasné, kouzlo všedního života. Svým věrným čtyřnohým přítelem byl slepě následován. Redakční úpravy provedla Janel...
Li Shang-yinovo šílenství
Začal podzim a vrba naší čítárny se pomalu ukládá k spánku. A ze sna šeptá velké tajemství.Prastará vrba totiž zná a ví mnohé. U jejího kmene sedělo spoustu důležitých osobností a v chladivém stínu jejího listoví skládali verše. A tak se stalo, že i básník Li Shang-yin zabloudil až k ní, opřel se o její drsnou kůru a pošeptal jí všechny své nápady… a pak odešel dříve, než je stačil zrealizovat a upříst do básní. A vrba? Ta je od té doby zvědavá, avšak až dnes se rozhodla promluvit. Každý týden vám tedy prozradí jedno téma, formu, slovo, útržek básně… a vaším úkolem bude tuto báseň sepsat a poslat externí sovou na subsalix@gmail.com. Vaše básně pak budou postupně vydávány zde. Ovšem nezůstanete bez odměny. Svá díla pak můžete zasílat k ohodnocení do...
Chapter One – Song Within Us
Sto let poté, co se planeta zchladila natolik, že ji pokryl jen čirý led a žít se dalo jen v podzemí, se kontinenty daly znovu do pohybu. Tuto dobu, dobu kdy se kontinenty přesunovaly velkou rychlostí, pamatují pouze staré zaprášené spisy v knihovnách některých kmenů. Spisy se různí, nejenom svým jazykem či písmem, kterým jsou psány, ale také i tím, jak samotné změny popisují. Jedno však mají společné a to zápis úplně na konci, kterému však nikdo nerozumí. Ani dnes se nepodařilo rozluštit, co ona věta ve skutečnosti skrývá, a ten, kdo údajně přišel na to, jaký je jeho význam, bohužel zmizel dříve, než mohl své poselství předat dále.„Meriditte, Meriditte!“ volal neúnavný hlas, který probudil spící dívku s kaštanovými vlasy. Zvedla se ze své postele a...
Tvá nejlepší přítelkyně – VI.
Když Honey konečně odešla domů, potácela se Becka mezi spánkem a bděním. Podařilo se jí k večeři sníst dva toasty s máslem a vypít hrnek čaje. Potom, zatímco se dívala na televizi, upadla do neklidného spánku.Z nepříjemných snů ji vytrhlo vyzvánění telefonu. Nejistě se po něm natáhla a na hodinách na nočním stolku se snažila rozeznat, kolik je. Půl jedenácté. „Haló?“ jak byla rozespalá, hlas jí zadrhával. Hlava ji bolela. Všechno ji bolelo. „Becko, to jsem zase já, Honey.“ Kdo jiný? „Honey, já jsem spala.“ Becka se s hekáním posadila a opřela se o polštář. „Ach, to mě mrzí. Ale musela jsem ti zavolat ještě jednou, Becko.“ Od odpoledne volala Honey už dvakrát. „Myslím, že už je mi trochu líp,“ zašeptala...
Konec světa
Je hluboká noc. Vesnice je osvícena pouličními lampami. Na konci cesty jedna lampa problikává. Za okny domů je tma. Jen vzadu na kopci svítí malé okénko. Vede do útulné hospůdky. Ves se zdá naprosto tichá, prázdná. Sedáte si na jednoduchou lavičku pod vzrostlou vrbou na okraji místního rybníčku. Sedíte, placatými kamínky děláte ve vodě žabky, když v tom uslyšíte kroky. Přestanete házet kamení, zpozorníte. Nebojíte se, na nadpřirozené jevy nevěříte a u vás na vsi bylo vždy bezpečno. Máte pravdu. Osobu již z dálky poznáváte. Je to váš soused Bedřich. „Buď zdráv, Béďo,“ pozdravíte. Soused otáčí hlavu za hlasem. Z osvětlené ulice mžourá k tmavému rybníku. Vystoupíte ze stínu vrby a kráčíte k Bedřichovi. „To jsem já, Béďo,“ usmějete se....
Tvá nejlepší přítelkyně – V.
Becka objala Willa rukama kolem krku a přitáhla si jeho tvář ke své. Vrátila mu polibek, dlouhý a vášnivý. Zpočátku měla oči zavřené, pak je otevřela a pohlédla na zamlžené přední sklo.Měla ráda vůni jeho kožené bundy. Měla ráda jeho jemné dlouhé vlasy vlnící se mu na ramena, do nichž vpletla své prsty. Když se líbali, držela jeho hlavu těsně u své. Začal se odtahovat, ale ona si jeho tvář znovu přitáhla, našla jeho rty a znovu se políbili. Nechtěla ho pustit. Byli v jejím autě zaparkovaném na River Ridge. Okna byla celá zamlžená, kolem nich byla tmavá noc. Byl to svět sám pro sebe. Bezpečný a teplý. A tichý. Hluboko dole tekla pomalu a tiše řeka Connon, obtížně zápasící s ledem. Za řekou se rozkládalo město Cornwell. Jeho světla v jasné a chladné sobotní noci...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
