Křídla nočních motýlů
Krystalky tmy na křídlech nočních motýlů pod ranním sluncem roztají, s bezdechým úžasem jako když potkáš vílu se ti srdce až zatají.Vílí prach na šupinkách jemných když setřeš, navždy ztratí moc Bytosti světla pod ochranou temných – i světlo v sobě skrývá noc. Světlo ve tmě a noc ve dne, motýl se k spánku ukládá, když východní obzor bledne a vstává jitřní nálada. Noc je zas pryč a slunce září, po klenbě nebes stoupá výš, zříš radost v jeho rozjásané tváři a noc si tajně hledá skrýš. Kapky tmy křídel nočních motýlů před paprsky se utají a sotva zajde den, uvolní svoji sílu – noci se zase...
Příběh jedné kapky
Velmi povedený článek do soutěže Barvy z pera autora, který si přál zůstat v anonymitě. Kdesi v temnotě nejhlubšího oceánu žila jedna malá kapka. Pohybovala se v rytmu vodní masy stejně jako všechny sousední kapky, znaly jen neustálé kolébavé houpání, jež jim zajišťovalo jistotu a smysl existence, jež je vedlo z jednoho dne do dalšího. V temnotě si všechny byly podobné jako vejce vejci. Malé kapce se však zdály sny, že jednoho dne nebude tak černá jako svět, v kterém dosud žila. Zdálo se jí o barvách, tvarech, o světě, který nikdy nespatřila a který ani nikdo neznal. Často ve snech slýchala zvláštní písně. Družky se jí smály, že je pomatená, ryby jen tiše proplouvaly a odstrčily ji z cesty. Kapka se zastyděla a dál už se nikde neptala. Až jednou se jí zdálo, že...
Mlha
Bylo velmi brzy ráno. Jako vždy jsem byla první na nohou, tentokrát jsem však nevstávala ze své postele, ale z postele, která má své místo v Oliverově „hradu“. Ano, zde se teď nachází celá naše parta.Oliver Harvey, devatenáctiletý syn „krapet“ bohatšího tatíčka, který svému synovi dá vše, kromě svého času. Oliver má krátké rovné vlasy, hnědé oči, které se skrývají za brýlemi, nosánek poněkud nahoru a chodí oblečený jako velký sportovec, i když mu jde vše kromě sportu. Povahu má výbušnou a nejvíc si s ním rozumí můj bratr, který má zásluhu na tom, že nám Oliver ještě neodletěl do oblak. Olivera nemám moc ráda, je totiž strašně namyšlený a občas dává najevo, že se s námi baví jenom kvůli mému bratrovi, ale jinak si stejně myslí, že jsme...
Ferdinand
Zdařilé vypracování soutěže Ferdinand z pera Nebelbracha Mechachy. Všichni si pamatujeme tu chvíli, kdy se profesor Nekro The Gravedigger naposledy otočil zády k řediteli Školy čar a kouzel v Bradavicích Nimrandiru Elénére, otevřel bránu hradu, zakřičel: „Svoboda!“ a rozběhl se jak Jára Cimrman pryč. Ulevilo se v té chvíli všem těm studentům, kteří jsou často zavíráni do hradního sklepení. Všichni byli totiž přesvědčeni, že s sebou pan profesor odnáší také baziliška Ferdinanda, svou pýchu. Ferdinand přebýval právě ve sklepení a po hradě se říkalo, že mu již řada potrestaných studentů padla za oběť. Pouze zmijozelští odmítali, že by kdokoli z jejich koleje posloužil baziliškovi za potravu. Onehdy se ve sklepení ocitla mrzimorská studentka Ella z Frelu....
Profesionální hrdost
Co všechno se může pokazit, když se skupina mužů pokusí vystrašit celý kraj pomocí falešného nekromanta? V malé vesničce na konci světa pomalu končil den a všichni se rozcházeli domů, aby usedli k večeři se svými blízkými. I stařík jménem Malmek sklízel nářadí a těšil se na klidný večer u krbu. Ale dnes se neměl dočkat. První energické bušení na dveře se rozhodl ignorovat. Hosty nečekal a těch pár vesničanů, co za ním chodilo, by nikdy nepřišlo v tuto dobu. Ale návštěvník se nechtěl nechat odbýt, a tak v zájmu zachování dveří nakonec Malmek přece jen otevřel. „Co tu chcete?“ obořil se na trojici mužů neklidně přešlapujících před jeho dveřmi. „Promluvit si,“ odpověděl ten, který stál nejblíže a nejspíš i bušil na dveře. „Nemám zájem, jděte pryč.“ Malmek se chystal...
Být Jedním
Když se svět stane příliš bolestným, každý má své místo, kam utéct, před sebou však utéci nemůžeme. Tento příběh hovoří o takovém útěku… tento se ale povedl.Poklekám na rozblácenou zemi. Vlhko mi proniká skrz šaty, studí na kůži a osypává ji drobnými pupínky. Třesu se zimou a přesto mi na tom nezáleží. Právě přestalo pršet a mraky se na okamžik rozestoupí. Sluneční kotouč se sklání k západu a barví oblaka do ruda. Je to válka. Válka, která probíhá každičký večer a každičké ráno, den i noc však vyhrávají střídavě. Jediné ztráty však nese Slunce: vždyť pokaždé krvácí, ať je vítězem či poraženým. Na východě už Seléna popohání své dvojspřeží, aby uvítala své hvězdné království. Pohlédnu v její tvář. Dnes je celá, nechybí ani částečka. Tváří se smutně jako...
Bílá
Příspěvek do soutěže Songfiction. Autor: Shane Manson Bílo. Všude je bílo. Sněhově bílo, řekla bych. Bílá místnost s bílou postelí a bílým okenním rámem. Noční stolek také svítí bílou, stejně jako zdi, skříň a podlaha. Jak říkám. Celé se to tu leskne bělobou. Zhluboka se nadechnu a zase vydechnu. Je tu dusno a vzduch je cítit po dezinfekci. Přejdu k posteli. Budu tady sama. Sama na samotce. Ohlédnu se k bílým dveřím, vedle nichž se ve zdi nachází zasklený otvor vedoucí do vedlejší místnosti – pokoje sester. Od teď jsem pod dohledem. S povzdechem odložím svou igelitku s nejnutnějšími věcmi na postel a posadím se. Skepticky se zahledím z okna, které je speciálně vytvořeno tak, aby nešlo otevřít, či rozbít. Tak proto ten zkažený vzduch, pomyslím si a mírně...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
