Bílá

Příspěvek do soutěže Songfiction. Autor: Shane Manson Bílo. Všude je bílo. Sněhově bílo, řekla bych. Bílá místnost s bílou postelí a bílým okenním rámem. Noční stolek také svítí bílou, stejně jako zdi, skříň a podlaha. Jak říkám. Celé se to tu leskne bělobou. Zhluboka se nadechnu a zase vydechnu. Je tu dusno a vzduch je cítit po dezinfekci. Přejdu k posteli. Budu tady sama. Sama na samotce. Ohlédnu se k bílým dveřím, vedle nichž se ve zdi nachází zasklený otvor vedoucí do vedlejší místnosti – pokoje sester. Od teď jsem pod dohledem. S povzdechem odložím svou igelitku s nejnutnějšími věcmi na postel a posadím se. Skepticky se zahledím z okna, které je speciálně vytvořeno tak, aby nešlo otevřít, či rozbít. Tak proto ten zkažený vzduch, pomyslím si a mírně...

Motýlí nebe

Seděl na kůře stromu. Nehybně, jako by vyčkával, pospával a zároveň se nemohl dočkat, až poletí. Mávnutí křídel proťalo vzduch a křehké nožky se zvolna odlepily od povrchu. Zamířil si to na nedalekou loukou. Let byl jeho přirozeností a užíval si ho, jak nejlépe mohl. Střídavě stoupal a klesal, nechal se unášet větrem a následně se vyprostil z jeho chladivého sevření. Sletěl níž, až těsně nad stébla trávy. Lehká křídla s elegancí sobě vlastní čeřila vzduch, jako jemný vánek čechrá lidské vlasy. Znal tu louku. Nevěděl odkud a přestože zde byl dnes jistojistě poprvé, věděl, že ho k tomuto místu něco poutá. Všiml si dvou lidí, jak spolu v záři zapadajícího slunce rozmlouvají. Dívka a chlapec, oba oděni v letních šatech, aby odolávali horku letních dní, seděli v trávě...