Být Jedním

Když se svět stane příliš bolestným, každý má své místo, kam utéct, před sebou však utéci nemůžeme. Tento příběh hovoří o takovém útěku… tento se ale povedl.Poklekám na rozblácenou zemi. Vlhko mi proniká skrz šaty, studí na kůži a osypává ji drobnými pupínky. Třesu se zimou a přesto mi na tom nezáleží. Právě přestalo pršet a mraky se na okamžik rozestoupí. Sluneční kotouč se sklání k západu a barví oblaka do ruda. Je to válka. Válka, která probíhá každičký večer a každičké ráno, den i noc však vyhrávají střídavě. Jediné ztráty však nese Slunce: vždyť pokaždé krvácí, ať je vítězem či poraženým. Na východě už Seléna popohání své dvojspřeží, aby uvítala své hvězdné království. Pohlédnu v její tvář. Dnes je celá, nechybí ani částečka. Tváří se smutně jako...

Autor : dne 04/10/2011 | Svitky pergamenu, Psychologické | 0 komentářů

Bílá

Příspěvek do soutěže Songfiction. Autor: Shane Manson Bílo. Všude je bílo. Sněhově bílo, řekla bych. Bílá místnost s bílou postelí a bílým okenním rámem. Noční stolek také svítí bílou, stejně jako zdi, skříň a podlaha. Jak říkám. Celé se to tu leskne bělobou. Zhluboka se nadechnu a zase vydechnu. Je tu dusno a vzduch je cítit po dezinfekci. Přejdu k posteli. Budu tady sama. Sama na samotce. Ohlédnu se k bílým dveřím, vedle nichž se ve zdi nachází zasklený otvor vedoucí do vedlejší místnosti – pokoje sester. Od teď jsem pod dohledem. S povzdechem odložím svou igelitku s nejnutnějšími věcmi na postel a posadím se. Skepticky se zahledím z okna, které je speciálně vytvořeno tak, aby nešlo otevřít, či rozbít. Tak proto ten zkažený vzduch, pomyslím si a mírně...

Autor : dne 04/05/2011 | Hororové | 0 komentářů

Živly

Jeden z povedených příspěvků do soutěže Veršování. Každá báseň je akrostich. Autorkou básní je Isabella Anne Swan. VODA Modravá hlubino všech ztracených snů Oko do duše matky Země Řeč tvá šumí od počátku dnů Syčí a šeptá do ticha temně Kamení safírů tekutě víříš Atlaskému obru cinkáš u nohou Pro věky od věků kupředu míříš Echo těch, co mluvit nemohou Nebezpečná lásko milujících Až na konec světa máš lodi nést Vlny své tříštit, bouřit ve vichřicích Letmo jen pohladit když začne kvést Na dně malou sasanku OHEŇ Sopečný popeli tiše klesající Prachu smrtelný věčně žalující Ač zemřel plamen, oheň je živý Ledový žár i vtípek tklivý Entito prvních i posledních dnů Noci protkaná žárem plamenů Yzopem rozdmýchaných Spaluješ, ničíš ve stínu mraků Věčný plameni v srdcích...

Autor : dne 04/02/2011 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Bestie

Povedený příspěvek do soutěže Songfiction. Píseň: Poets Of The Fall – Sleep Autorka: Barbara Arianne LecterSlunko pomalu opouštělo oblohu a na nebi zanechávalo jen rudé mráčky, které se převalovaly na obzoru jako nadýchané peřiny. Byl čas, kdy se i Anabela ukládala ke spánku. Svět měl být naposledy stejný, jaký ho zažila. Opovržlivé pohledy, které denně díky svému vzezření snášela a které se jí zakusovaly do zad jako žraloci dychtící po mase… Vzala léčivou mastičku z nočního stolu a začala si s ní potírat puchýřkový obličej. Anabela trpěla zvláštní alergií, která z ní nedělala obyčejnou dívku jako ze všech ostatních. Vždy, když ráno vstala, měla na obličeji hnisavé boláky, které čas od času praskly a zavalily obličej dívky lepkavou horkou tekutinou....

Autor : dne 03/30/2011 | Hororové | 0 komentářů

Epigramy

Tři krátké epigramy z pera havraspárské studentky. Hogwarts My Hogwarts máme rádi Zní z hrdel stovek z nás pak nesmíme jen ztratit chuť dělat úkol náš Láska Láska, to je jev zvláštní jenom dnes se mnou nechce vyskytovati z obou stran najednou Škola Škola je nuda tvrdí jen Kuba když přijdu ze školy dělat si úkoly?

Autor : dne 03/28/2011 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Ve Sklepení

Stíny se líně přesouvaly do svých skrýší, kam byly pozvolna zahnány prvními paprsky vycházejícího slunce. Mlha, rozprostírající se nad řekou, se pomalu ztrácela. Vítr jemně rozezníval mladičké listí v korunách stromů.Kapky ranní rosy se třpytily na stéblech trávy i v hedvábných sítích z pavučin a s tichým cinkáním se kutálely jedna po druhé dolů k zemi. Ti, kteří by byli schopni naslouchat, by v tomto poklidném tichu uslyšeli okouzlující symfonii, píseň nového dne. Byl to jeden z těch okamžiků, který vás popadne za srdce a přiměje vidět kouzlo života. Cítit jeho nezměrnou sílu pulzující všude kolem. Život vzkvétal, rostl a letěl kupředu. Mohli byste to cítit, vnímat celou svou bytostí. Být součástí toho všeho… Byla to někdy skutečnost? Či snad sen, nebo...

Autor : dne 03/26/2011 | Svitky pergamenu | 0 komentářů

Zkouška

Co všechno se může přihodit na takové obyčejné zkoušce na vysoké škole? Život skrývá mnoho překvapení. „Kolik je?“ ozvalo se rozespale ze spodní postele. „Tři ráno.“ přišla odpověď z horní. „Už se na to učení vykašli a radši se vyspi.“ „Hmm,“ ozvalo se horní postele. Následovalo šustění papírů a pak lampička zhasla. Ani slunečné ráno nedokázalo na tváři studenta vykouzlit úsměv. Vstal, oblékl se, umyl, učesal, vzal si sešity a vyrazil na zkoušku. Do školy přišel mezi prvními, našel si tichý kout, vytáhl sešit a pokračoval v učení. Postupně se trousili další studenti a až na pár výjimek se všichni tvářili poněkud přepadle a nevyspale. Sem tam se ozvala otázka. „Tak jak dlouho ses na to učil?“ „Tři týdny. Snad to bude stačit.“ Čas se pomalu, ale neúprosně vlekl. Tu...

Autor : dne 03/21/2011 | Z křídel můr | 0 komentářů