Předjarní smutek
Povedená báseň z Literárního semináře – poezie z pera Kathie Amandy Nakimur. Unavené obličeje pláčou a věří v uzdravení úsměvu, vstříc k jaru za nadějí skáčou a věří, že s jarem jim zase bude do zpěvu. Básníci s hlavou v dlaních truchlí, však slova píší, své smutky v básních si odepíšou na daních a zdají se být s jarem někdy tiší. Však jen do chvíle, kdy síly nadechnou a zjistí, že i k jaru mají smutky, že mají sil a chtějí potěchu, však kde je sen a kde jsou skutky? A tak s ledovou krůpějí v jarním tání tužby všech duší následují a mají neodkladné, sílné zdání, že s přírodou kvést potřebují. Je živo, stromoví hladí na pohled a oči sedí, zelenou se tiše opájejí a chtějí, aby jen jim patřil svět a náhody ať v jejich prospěch přícházejí. Ukolébáni šumem listí...
Obrázkové drabble VI. od Katelyn
Další z nejlepších příspěvků do soutěže Obrázkové drabble, kolo šesté. Smrt. Hraje si s lidmi a jejich životy jako s kartami. Mávnutím ruky působí smutek a bolest. Chodí po domech zahalená v černém plášti a hledá oběť. Ale někdy nevztáhne svou kostnatou ruku jen na černou látku. Oděná do bílé si sedne za stůl a hraje na náhodu. Párkrát do roka, to ji baví nejvíc. V životě smrti už začíná být nudné rozhodovat pouze o starých nebo nemocných lidech. Ti ve smrti naleznou klid. To ona má mnohem raději svůj bílý hábit. Nemilosrdně si udělá radost, zamíchá kartami a vybere si pár úplně nevinných lidí. Jen tak. Aby nebyla...
Obrázkové drabble VI. od Anseioly
Další z nejlepších příspěvků do soutěže Obrázkové drabble, kolo šesté. Dáte si partičku? Nebojte, však o nic nejde. A vysypte si esa z rukávu, prosím pěkně, to by přece potom nebylo fér, no ne? Ale pamatujte, jak už jednou do hry vstoupíte, nemůžete z ní odejít. A musíte přijmout to, co z ní vyplyne. Připraveni? Nu dobrá. Budeme hrát Oko bere. Pravidla znáte? Výborně! Tak začneme. Vaše dvě karty. Patnáct. Přejete si další kartu? Dobrá. Ale ne, srdcové eso, taková smůla. Já mám zelenou desítku a kulové eso, vyhrávám. A o co že hrajeme? Nu, o něco přece. O život. Protože když by nešlo o něj, tak o co...
Obrázkové drabble VI. od Larrie
Další z nejlepších příspěvků do soutěže Obrázkové drabble, kolo šesté. V pekle se špatně zabíjí čas. Chvíle pro sebe sama jsou dole jako tisíc nožů bodajících výčitek. Na život, který jste kdysi vedli. Na každou promarněnou chvíli. Nedá se to vydržet. Sledovat utrpení ostatních není lékem, ale zvrácenou choutkou těch tam nahoře. Dole jen umocňuje vlastní muka. Oproti plamenným zákoutím působí Věštírna jako oáza. Je tam ticho. S úsměvem vcházím, usedám k příteli. Smrť začne míchat a vykládá. „Čí?“ ptám se a prohlížím výklad. „Tvého otce,“ chechtá se Smrť. Též se rozesměji, abych neurazila. Kdyby mě Smrť odmítl přijmout, byla by muka horší. Protože v pekle se špatně zabíjí...
Obrázkové drabble VI. od Queti
Další z nejlepších příspěvků do soutěže Obrázkové drabble, kolo šesté. „To bude tvoje smrt.“, znělo mi v hlavě, když jsem klepal na dveře. Řekla mi to Majka, ta nejdivnější holka na škole, když jsem přiznal, že jdu za kartářkou. A taky že byla. Řekla mi to hned, jak jsem vstoupil: „Jo, je pravda, že jsem tvoje smrt. Ale neboj se, a sejmi si tenhle balíček.“ Byl jsem tak tumpachový, že mě nenapadlo odporovat. A pak to přišlo. Stručně shrnutých těch třicet minut, budu žít šťastně až do smrti. A pak se rozloučila, asi chtěla působit povzbudivě: „Neboj, já nespěchám. Vím, že neutečeš. Tak se tu… pěkně...
Barvy
Povedený příspěvek do soutěže Barvy z pera Kirsten Woodové. Kdysi hodně dávno, ještě dřív, než Merlin pamatuje, dřív, než byly postaveny Bradavice, dřív, než začala vznikat kouzla, dřív, než na svět vkročili první mudlové, a dokonce dřív, než se začal den střídat s nocí, byly tím nejživějším z celé naší planety barvy. Barvy byly velmi čiperná stvoření, rády si hrály, smály se spolu a činily celou zemi veselejší a krásnější. Byly různé: Od růžové až po zelenou a od fialové až po žlutou. Měly tisíce odstínů a všechny byly stejně čilé a byla radost na ně pohledět. Dlouhou dobu spolu všechny žily v míru. Je ale pochopitelné, že na jinak pustoprázdné zemi se brzy začaly nudit. A jak už to bývá, někdy bychom ani nevěřili, co jsou tvorové z nudy schopni udělat. Tak se...
Kamenná želva
Každý měsíc si odbývám tuto povinnou návštěvu, a právě proto mě tolik zarazila slova mojí pratety: „Sepsala jsem závěť, Karle.“ Zkoumavě jsem se zahleděl do jejích stařeckých očí a snažil jsem se zjistit, jakou odpověď ode mě očekává. „Ty tam nejsi.“ V první chvíli mě zastihla myšlenka, že na mě zapomněla a že se mi omluví, ale z výrazu své pratety jsem si domyslel, že mi jen tak nepodá bližší vysvětlení a že si přímo libuje v mém zmateném mimickém projevu. Několik vteřin předstírala, že čeká, až se vložím do jejího monologu, přestože samozřejmě věděla, že já se teď určitě neozvu. Vychutnávala si ten okamžik jako hyena drásající čerstvou mršinu, když není konkurence v dohledu. „Jana odvedle mi chodí na nákupy, občas mi přinese něco k...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
