Předjarní smutek

Povedená báseň z Literárního semináře – poezie z pera Kathie Amandy Nakimur.

Unavené obličeje pláčou

a věří v uzdravení úsměvu,

vstříc k jaru za nadějí skáčou

a věří, že s jarem jim zase bude do zpěvu.

Básníci s hlavou v dlaních

truchlí, však slova píší,

své smutky v básních si odepíšou na daních

a zdají se být s jarem někdy tiší.

Však jen do chvíle, kdy síly nadechnou

a zjistí, že i k jaru mají smutky,

že mají sil a chtějí potěchu,

však kde je sen a kde jsou skutky?

A tak s ledovou krůpějí v jarním tání

tužby všech duší následují

a mají neodkladné, sílné zdání,

že s přírodou kvést potřebují.

Je živo, stromoví hladí na pohled

a oči sedí, zelenou se tiše opájejí

a chtějí, aby jen jim patřil svět

a náhody ať v jejich prospěch přícházejí.

Ukolébáni šumem listí

a omámeni vůní bláta jarního

máme pocit, že náhody to jistí

a není balvanu tu spícího.

Sladké ty jarní opojení,

ty zelená hvězdičko,

co s blikajícími nadějemi

mě zase zklameš, maličko.

Post Views: 33