Kamenná želva

Každý měsíc si odbývám tuto povinnou návštěvu, a právě proto mě tolik zarazila slova mojí pratety: „Sepsala jsem závěť, Karle.“ Zkoumavě jsem se zahleděl do jejích stařeckých očí a snažil jsem se zjistit, jakou odpověď ode mě očekává. „Ty tam nejsi.“ V první chvíli mě zastihla myšlenka, že na mě zapomněla a že se mi omluví, ale z výrazu své pratety jsem si domyslel, že mi jen tak nepodá bližší vysvětlení a že si přímo libuje v mém zmateném mimickém projevu. Několik vteřin předstírala, že čeká, až se vložím do jejího monologu, přestože samozřejmě věděla, že já se teď určitě neozvu. Vychutnávala si ten okamžik jako hyena drásající čerstvou mršinu, když není konkurence v dohledu. „Jana odvedle mi chodí na nákupy, občas mi přinese něco k...