Předjarní smutek

Povedená báseň z Literárního semináře – poezie z pera Kathie Amandy Nakimur. Unavené obličeje pláčou a věří v uzdravení úsměvu, vstříc k jaru za nadějí skáčou a věří, že s jarem jim zase bude do zpěvu. Básníci s hlavou v dlaních truchlí, však slova píší, své smutky v básních si odepíšou na daních a zdají se být s jarem někdy tiší. Však jen do chvíle, kdy síly nadechnou a zjistí, že i k jaru mají smutky, že mají sil a chtějí potěchu, však kde je sen a kde jsou skutky? A tak s ledovou krůpějí v jarním tání tužby všech duší následují a mají neodkladné, sílné zdání, že s přírodou kvést potřebují. Je živo, stromoví hladí na pohled a oči sedí, zelenou se tiše opájejí a chtějí, aby jen jim patřil svět a náhody ať v jejich prospěch přícházejí. Ukolébáni šumem listí...