Králíček
Dvě rudé oči Shlíží do těch mých. A bílým kožichem Mne laská. Objímám tě, Jsi jen můj A věř, Že ohlídám tě Stůj co stůj. Jsi má láska A já láska jsem tvá. Do pelíšku Pod pacičku Polštářek ti uschovám… Neb jsi má láska A já láska jsem tvá. Byť nejsi člověk, Jsi jediný, koho mám.
Robinson
Jsem vyvržen na pustý ostrov bez naděje, Bloudím lesy sem a tam, Brzy nikdo na mne nevzpomene… Jedna duše, jsem tu sám. Jsem vyvržen na pustý ostrov bez naděje, Bloudím lesy sem a tam, Bez stresu s láskou hrdlo pěje, Já vděčně za to jsem se smál. Jsem sám a od světa opuštěn, Loď slávy se mi potopila, Teď jako bídník k smrti jsem odsouzen A černá jen je moje bída. Jsem sám a od světa opuštěn, Loď slávy se potopila, Nyní v klidu si jdu snít svůj sen, Přestávám zpívat, já prozřel jsem.
Ve snech
Příspěvek do soutěže Tematický čtvrtek. Ve snech se plní všechny touhy a obavy celého světa. Někdo utíká, jiný je hrdinou. Ona byla virtuoskou, která dokázala zachytit šelest okvětních lístků a proměnit ho na podmanivou melodii. Přidala duhovou ozvěnu, zvonila na květy zvonků a nikdy nezapomněla na pečlivý zápis, aby příště mohla začít tam, kde skončí. Každou noc hrála malým dětem ukolébavku a i jejich slzy se proměňovaly v noty a odmlky. Přivolávala si stále tentýž sen, po dni plném pípání přístrojů, křiku, chladu a pocitu beznaděje z toho, že nemůže pomoci. Skládala svou sonátu a doufala, že přeci jen něco bude moct zachránit. Samu sebe.
Mořské víly
Ten den si blesky zahrály pré, nevinně proklály nebe, tiše a tmavě a depresivně vzaly mi část sama sebe. Ten den mi potopa zalila tělo, pohřbila jej vrstvou strachu, chladem a bolestí celé se chvělo. Nechala mě mému pechu. Dvě ryby přátelské ovily mne lanovím z chaluh a z řas, chabou svou silou táhly mne ven zachránit mne ještě včas. S nadějí zatnul jsem veškeré svaly v poslední snaze o nádech, v moment ten dvě ryby život mi vzaly, stáhly mi hrdlo a já jednou hek.
Kdybych tak mohl být… II. od Neny
Nejlepší práce z druhého kola soutěže s tímto zadáním: „Kdybych tak mohl být kloboukem ve větru…“ Autor: Nena Campbell Kdybych tak mohla utéct na chvíli Od všednosti a věčné nudy Já vydala bych se vstříc cíli Za nemožným, na Bermudy A abych jakous měla jistotu Že neuvidím víc ty kraje Tak vzdávám se já navíc životu Chtíc poznat nové mravy, nové taje Ten moment promění se tak už napořád Já stala jsem se hebkým kloboučkem A vítr, doucí jako vodopád Unáší mě v proudu slaboučkém To já ukrývám se v čistém lehkém vánku Má duše, tělo, smysl života Váš osud, jsoucí na kahánku A jeho vzdalující se...
Kdybych tak mohl být… II. od Kaliry
Nejlepší práce z druhého kola soutěže s tímto zadáním: „Kdybych tak mohl být kloboukem ve větru…“ Autor: Kalira Sionská Nehledět na tebe, jenom se smát sám pro sebe si s větrem hrát kam on půjde, tam za ním vlát a bude to hra na lásku pravou tu, co za cíl blázni si vždy kladou a nevzpomínat na tvoji zlatou hlavu a vůni šampónu z rána ty teď máš přece nového pána a pokrývku hlavy modernější nepokrytě nezakrytě líbeznější já vlaju, já vlaju, já vlaju nepokrytě nezakrytě svobodnější
Kdybych tak mohl být… II. od Hekatey
Nejlepší práce z druhého kola soutěže s tímto zadáním: „Kdybych tak mohl být kloboukem ve větru…“ Jako klobouk větrem hnaný vznesla bych se do oblak, rozhlédla se na vše strany, z výšky, kterou zná jen pták. Zalétla bych na kraj města, vydala se do polí, tam, kam vede pěší cesta, ty, jež nohy nebolí. Na podzim bych s draky hrála, kdo vyletí dál a výš, před dětmi bych unikala: zkus to – mě však nechytíš! V zimě krása vloček láká chviličku si pohovět. Usednu na sněhuláka, a pak zase dám se v...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
