Trpělivost
Z pera Cinexe Stara. -*- Trpělivost, ta jde formou neřesti podat naprosto geniálně. Být trpělivý totiž vůbec není ctnostné tak, jak se na první pohled zdá. Sice se říká, kdo si počká, ten se dočká, jenže kdo čeká zbytečně dlouho, většinou se dočká maximálně zklamání. Když je trpělivosti příliš, neřest se z ní stává okamžitě, protože díky ní nedosáhneme požadovaného výsledku. Ukážeme si to na názorném příkladu dvou lidí. Když si kluk říká, že by rád okouzlil nějakou zadanou slečnu, není na co čekat. Pokud totiž bude akorát vyčkávat, tak se maximálně dočká toho, že ona slečna bude dávno po svatbě. Aneb trpělivost se...
Závist
Z pera anonymního autora. -*- Seděla v slzách a záviděla. Všem okolo sebe. Neviděla jejich starosti jen dokonalosti. Ostatní měli všechno snad snazší, snad jednodušší a chtěla mít stejné východisko. Tak to v životě ale není. Málem by se snad utrápila. Záviděla krásu, peníze, dobrou práci i rodinu a kamarády, protože nic z toho neměla. A pak ji ta závist vykopla. Závist umožnila to, že se stalo okolí vzorem a začala pracovat a řídit se heslem: Co nemůžeš ovlivnit neřeš, co můžeš ovlivnit a chceš, za tím si jdi. A tak začala makat, závist jí hnala dopředu a ačkoliv úspěch nepřišel hned, malé krůčky...
Píle – Hned tam budu
Z pera anonymního autora. -*- „Snad nejsi v práci?!“ uslyšel za sebou vyjeknutí. Spěšně zavřel terminál se vzdáleným přístupem a pokusil se tvářit nevinně. Na e-mail od Adama odpovím později, ta zakázka od Němců taky celkem hoří… „Jistě že ne,“ začal konejšivě, jenže ona ho prokoukla. „Slíbil jsi mi, že si dáš večer padla!“ „Hned tam budu, potřeboval jsem se jen na něco podívat,“ zalhal. Moc dobře věděl, že dřív než o půlnoci neskončí. Je to velmi důležitý projekt, šéf na něj spoléhá. Když má teď Kristýna ruku v sádře a Miloš nemocné děti, je to na mně. Miloval ji, jenže nejprve musel dokončit...
Lehkomyslnost
Z pera Emy Talia. -*- Jen tak zlehka si běhá po mostě, sem a tam, z jednoho konce na druhý, naklání se, nedbaje, že může přepadnout. Neohrožená, bez zábran, kytka zastrčená v klopě. Nic nebere vážně, ani rozbouřenou řeku pod mostem. Bezstarostně a nerozvážně balancuje nad propastí. Nevadí, jak je most vratký, když Lehkomyslnost vzrůstá. Že prý se nemůže nic stát! Lehkovážně a drze přeskakuje přes statečnost. Prý mezi nimi není rozdíl! Je Lehkomyslnost statečná? To už se nedozvíme. Když padala z mostu dolů, moc statečná nebyla. Nad řekou se ještě ozvalo.. možná kdyby přeci jen… Je pozdě. Další z neřestí lačně pohltila řeka...
Pomluva – Oči
Z pera anonymního autora. -*- Kráčela chodbou do pavilonu B na hodinu, ale přesto si připadala jako filmová hvězda na červeném koberci. Cítila, jak se na ni upírají desítky, možná stovky očí, jak pozorují každičký její krok, propalují její záda, zátylek i temeno hlavy. „Hele, Vágnerová!“ zahulákal na ni kdosi. Táňa cítila, jak se jí hrne krev do tváří. Přidala do kroku. Za zády slyšela smích. Netušila, proč se ty dvě krávy rozhodly všude o ní rozkecat zrovna to, že má nějaký románek s jejich zeměpisářem Vágnerem. Byl to mladý fešák, ano, ale proboha – Táňa se zastavila u něj doma proto, že šel s ženou do divadla a potřebovali pohlídat děti, a zodpovědné Táni se přivýdělek prostě hodil! Když odcházela od Vágnerových, zahlédl ji Ondřej, s tím momentálně chodila...
Spravedlnost
Z pera Simelie Mallorny. -*- Někdo v domě kradl a Minnie se rozhodla zjistit, kdo to je. Její teta, dva bratranci i strýc byli přesvědčeni, že to ona jim bere drobné věci, které začaly mizet po jejím příchodu. Jenže ona s tím neměla nic společného a tak se rozhodla nastražit past na pravého zloděje. Úmyslně nechala v jídelně svoji sponu, viditelnou pro kohokoliv a schovaná, aby jí nikdo neviděl, čekala na pravého zloděje. Čekala dlouho, nakonec však do jídelny přicupitala její malá sestřenice Judith, které se úžasem rozevřely oči, když si všimla pokladu položeného na stole. Rozhlédla se kolem a když nikoho neviděla, tak si sponu strčila do kapsy. Poté si prozpěvujíc odešla z místnosti. Minnie se rozhodla se dívku sledovat. Opatrně za ní šla až k jejímu pokoj...
Pomluva – U Anděla – XXIII.
Z pera Connora Iana McBrownniesse. -*- Pokud jeden ze spolumajitelů pošpiní pověst hostince, bude zbaven svého podílu a ten propadne do vlastnictví druhého spolumajitele. Malé písmo ve smlouvě bylo zrádné a já toho hodlal využít. Stačilo se na trhu zmínit o tom, že Sally někoho vídá a hned se toho chopili místní. Drby se mírně poupravily a hned věděla celá vesnice, jak je místní hostinská nevěrná. Plný hostinec byl jenom zřídka a lidé se mu začali vyhýbat. Tržby šly dolů, což znamenalo, že pověst hostinské ovlivňuje chod podniku. V podvečer, kdy Anděl zel prázdnotou, usedl jsem k Sally. Vytáhl jsem naši smlouvu a poukázal jsem na drobné písmo. Jakmile dočetla, vytrhla mi smlouvu a roztrhala ji na malé kousíčky. To neměla dělat. Dupl jsem o zem a rázem před ní...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
