Vlčí volání
První báseň ze série Život vlka Bílá srst se krajem míhá, bílá deka, na zem tíha. Neslyšný běh a tichý šelest, měsíc září v davu nevěst. Tmou se leskne krásná srst, nevěst v nebi jak má hrst. Ladné tělo, vnadné křivky, zem a sníh, drobné třpytky. Protáhlá tlama, ostrý dráp, stromoví a větve, chcou se prát? Chytré oko, smutný zrak, děsivá krajina? Temný brak. Rychlé tělo křovím se míhá, temná doba, stesk ho stíhá. Tlapky mokré sněhem letí, lovci, pro vlčí duši prokletí. Kapky vody zmrzlé se v kožichu lesknou, vlk zpívá melodii něžnou a tesknou. Prchá, dnes on je lovnou zvěří, obrazům svých nočních můr stále věří. Vidina ohně v její mysli vězí, namáhavá cesta pro vlčici štvanou, březí. Dusot nohou z jejích úst nářek mámí, ten jiné vlky zas k ní vábí. Píseň z jejích...
Lososiáda
Losos, kam se podíváš. Kam čert nemůže, tam nastrčí lososa. Losos, půl zdraví. Béžová vévodí barevnému spektru hradu a člověk málokdy zahlédne její absenci či nižší výskyt. V Síni se podává lososové menu. Lososová tématika je aktuálním trendem hradu. Lososovost sama o sobě byla dokonce prohlášená za vědu roku a zkoumá se velmi dopodrobna, který losos je ten nejlososovitější. Ale já volám: „Zastavme se. Přestaňte lososovat, nebo nám z toho všem hrábne!“ Lososovost není důležitá, je to přechodný stav, za chvíli barva zmizí a bude zas chvilku klid. Mimochodem, já lososa ani moc nemusím. Nešel by zařídit třeba takový tuňák?
Simirajský bojovník – 12. kapitola
Rymirský tábor Fred pomalu otevíral oči. Nad ním se skláněl muž. Sluneční záře mu zakrývala tvář, ale vypadalo to, jako by se ho na něco ptal. Fred byl tak vysílený a měl takovou žízeň, že odpovědět nedokázal. Potom ucítil, jak se mu ke rtům přitisklo něco vlhkého. Byla to čutora s vodou. Fred by v té chvíli nejraději vypil úplně celou láhev naráz, ale onen muž mu dával pít jen po malých doušcích. Bylo to až neskutečně příjemné. Potom ucítil, jak ho někdo zvedá a posazuje na koně. Posadili ho za jednoho jezdce a přivázali je k sobě, aby nespadl. Nevěděl, jak dlouho pouští jeli, ale probudil se až v malém táboře stále ještě někde v poušti. Pořád neměl dost sil, ale už pochopil, že musí pít pomalu. Trvalo mu ještě jeden den, než byl schopný postavit se na vlastní...
Simirajský bojovník – 11. kapitola
Král Nate si připadal skvěle. Právě dokázal něco, co od něho nikdo neočekával. Stále však musel mít na paměti, že ať se mu to líbí, nebo ne a ať se cítí jakkoliv svobodně, stále je otrokem. Na rozdíl od ostatních teď mohl počítat alespoň s lepším zacházením. Než vyrazil zpět do tábora, dostal od velitele týden volna. Potom se měl připojit k jednotce. Byl to tak akorát čas, aby se stihl rozloučit a ještě třeba i strávit nějaké pěkné chvíle s Liou. Cestu zpátky už luštit nemusel, takže mu uběhla mnohem rychleji. Vyrazil krátce po poledni a do tábora dorazil ještě před setměním. Sotva obyvatelé uslyšeli kopyta, vyhrnuli se ven a zvědavě pokukovali, kdo to jede. Pro mnoho z nich bylo obrovské překvapení, když spatřili Nata v Simirajském brnění. Všichni i hned...
Simirajský bojovník – 10. kapitola
Fred Potom, co si Nata odvedl onen cizinec, zůstal Fred sám. Bál se víc něž kdy jindy, že domů se už nikdy nedostane a že svoje kamarády už taky nikdy neuvidí. Mezi otroky strávil necelý další týden. Den co den stál na pódiu, kde ho okukovaly spousty lidí. Nikdo neměl zájem. Jednoho večera bylo všem otrokům oznámeno, že se budou stěhovat do jiného města. Důvodem bylo, že si je nikdo nechtěl koupit. Noc ještě zůstali ve městě a ráno za úsvitu vyrazili. Všichni byli spoutáni k sobě, jak za ruce, tak za nohy. Nemohli udělat pořádný krok, a tak se vyvracela možnost, že by se někdo pokusil utéct. Šli přes poušť. Nikde nebylo nic, všude jen písek. Nikdo netušil, kam jdou, ani jak je to daleko. A vlastně to ani nikoho nezajímalo. Fred se snažil vymyslet nějaký způsob,...
Vlčí píseň
Básnička vypráví o průběhu a potřebě lovu, aby smečka zajistila život budoucí generaci. Tam, co je hluboký jehličnatý les, je i malá prosvětlená travnatá mez, kde domov svůj mají vlci, již se dobře znají. V tomhle lese ozývá se hravé vlčí vytí zase. Vlčata na svět přišla a tak smečka na lov vyšla. Vlci bok po boku běží, jeden druhé dobře střeží. Musí skolit jelena, aby se vlčata najedla. A tak spolupracují jeden s druhým, domlouvají se pohledem pouhým. Když tu alfa samec dlouze zavětřil a v dálce statného jelena vytušil. Smečka nabrala rychlost, každý zvýšil svoji bystrost. Teď se smečka tiše plíží ke své kořisti se blíží. Nepozorovaní jsou již u něj, svoje kroky tiší – tluměj, ke skoku se připraví a pak jelena zadáví. Vlčata už nebudou mít hlad, budou moct...
Setkání po pěti letech od Mary
Double-drabble – vypracování ze semináře Sub Salix. Autorka: Mary Anne Montague Celá naše země se skládá pouze z lesů, je tomu tak již po staletí. Žije zde několik kmenů, někteří v symbióze, jiní se vztyčenými zbraněmi. Otcové rodin jsou dřevorubci či pracují jinak, ovšem většinou s dřevem. Co jiného taky? Ti, co měli štěstí, co se narodili do „lepších“ rodin, ti pracují v úřadech a vyšších vrstvách našeho státu. Matky se většinou starají o domácnost, populace je zde vysoká, takže se doma rozhodně nenudí. Děti dovedou přinést radost i do těch nejsmutnějších koutů lesa. V lese ovšem nežijí jen lidé, ale také různí magičtí tvorové. Stalo se jednou, že se tyto dva protipóly setkaly. Vzplanula láska, které se nedalo bránit. Je jasné, že kromě lidské slečny s tím...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
