Simirajský bojovník – 17. kapitola
Pomsta Museli počkat na tmu. Jen ta jim dokázala dát tolik potřebný moment překvapení. Celý zbytek odpoledne dávali dohromady plán, jak zaútočit na Rymirský tábor a přitom zajistit, aby je nikdo neviděl příliš brzy. Předpokládali, že budou mít rozestavené stráže okolo tábora. Probírali mnoho nápadů, jak útok provést, ale vždy se našel nějaký problém. Tím největším byl nedostatek mužů. Bylo jich všeho všudy jedenáct, a to byl hodně velký podprůměr. Nakonec se rozhodli na tábor zaútočit ze dvou stran a sevřít ho do kleští. Někomu by nejspíš připadalo jako bláznovství útočit na sto dobře vycvičených bojovníků, ale oni měli na své straně moment překvapení. A i když jich bylo podstatně méně, věřili si, a to bylo důležité. Pomalu padl soumrak. Slunce se schovalo za...
Simirajský bojovník – 16. kapitola (2. část)
Návrat Kasárna byla hned vedle paláce, takže to daleko rozhodně nebylo. Najít svoji jednotku nebylo těžké. Jejich brnění svítilo mezi ostatními a bylo vidět, že z nich mají ostatní respekt. Jako první si ho všiml Sakip. „Hele, není to Nate?“ Všichni se samozřejmě ihned otočili. „Jo, je to on!“ přidal se Hik. Všichni ho šli přivítat. „Mysleli jsme, že jsi mrtvý. Už jsme se smířili s tím, že je nás o dalšího míň.“ „No jo, kde je Vaas?“ zeptal se Nate, když si přátele prohlédl. „Spadl z koně a má na třikrát zlomenou nohu. Teď je nás jedenáct.“ „Posílá mě za vámi velitel. Máme úkol. Musíme najít jednoho muže, který přežil bitvu s naší armádou. Bude někde v poušti.“ „Někde v poušti?“...
Příslib
Sepni dlaně v tichém vyznání a pak čekej až motýl přiletí Křídla z perleti sluncem ozářená Tak vítá se den v nových slovech v nových proměnách Lehká peříčka putují oblohou i náš motýl se k nim přidává jeho křídla voní svobodou Tak nech ho jít a stejně jako on buď vděčná za tohle ráno Které voní příslibem teplých, letních dnů
Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 2. kapitola
Malý Morísek ve velkém světě – Mrzimor přiřkli mu v jediné větě! Autor: Mrzimorský Morísek Byl jsem jako u vytržení. Koukal jsem z kapsy svého ochočeného človíčka a rozhlížel se po prastarém a udržovaném hradě, kde to historií jen dýchalo. Nádhera, opravdu šneko-nádhera, protože já si tu lebedil. Mám rád prostor a tady ho bylo, jéje! Prostorné, udržované chodby. Obrovská Velká síň, kam nás nahnali, jako bychom byli stádo. To jsem byl trochu naštvaný, chtěl jsem se porozhlédnout a vybalit si, ale holt vedení školy teda mělo jiný názor. No, kdyby vědělo, jak to cítím, určitě by to udělalo podle mého. Jsem přeci jen z důležitého rodu a jsem první šnek, který přišel studovat na Hogwarts! Jak říká můj strýček Hubert (který už několikrát vyhrál v naší vsi...
Simirajský bojovník – 16. kapitola (1. část)
Návrat Ujížděl pouští celou noc. Temnou siluetu hor měl za zády. To byla první dobrá zpráva. Rymirové totiž pojedou zpátky do pouště a musí opět projít horami. Nehrozilo tedy, že by ho někdo z nich pronásledoval. Zastavil se až za úsvitu. Před ním se rozprostíralo krásné moře. Voda byla nádherně modrá a plná ryb. Napadlo ho, že se tu muselo hodně dařit rybolovu. Na moři uviděl v dálce i nějaké loďky. Rybáři byli plně zaměstnáni rozhazováním sítí do vody. Nate jel nějakou dobu po pobřeží. Spíš se v sedle jen kynklal. Slunce krásně svítilo a bylo to to jediné, co ho trošku nabíjelo energií. Jeho zranění stále dost bolela. Také aby ne, když je měl stále ještě čerstvá. Však známe sami ten pocit, když se spálíme – ještě dlouho potom cítíme nepříjemnou bolest....
Za sny a za růži – 1. část
Každé město v sobě skrývá pověsti a legendy. Ty se zhmotňují a nabírají podob lidí a věcí, které, když se budeme dobře koukat, můžeme vidět a potkat… Na temném nebi zářily chladné ledové hvězdy. V dálce obklopena nicotou na jedné z nich byla růže. Nádherná rudá růže s trny a listím. Jen jedna jediná, moc dobře věděl, že tam je. Že čeká na něj, ale i kdyby ne, on si pro ni přijde. Protože ji musí mít. Vydává se opět na cestu, strastiplnou cestu ničím, jen aby ji našel, aby ji získal. Kolikrát už byl tak blízko, skoro cítil její vůni, ale přesto… Nebe se barvilo do ruda, pak do tyrkysové měděnky. Ztratil se, zase se ztratil. Utíkal dál po neexistujících cestách, bloudil v kruzích a vracel se po svých stopách, které už dávno zmizely. Nenašel nic… Vzbudil se...
Temnota
Jsem sama uprostřed temnoty. Nikde nikdo není. Mám strach, polívá mě chlad a slyším jen ticho. Je to nesnesitelné. Vím, že někde je. Vím, že by mě neopustil, ale i tak ztrácím naději. Nemůžu tady jen tak sedět. Musím jít. Nevím kam, ale musím tam dojít. Jediná moje naděje je myšlenka, že na mě čeká na samém konci téhle temnoty, která mi připadá nekonečná. Jdu. Nevím, jestli rovně, doleva, nebo doprava. Najednou jsem vběhla na rozžhavenou zem. Nesnesitelně to pálí, ale já odhodlaně běžím dál. Po nějaké době, která mi připadá jako dlouhé hodiny, si uvědomím, že stojím ve vodě. Krásně mi chladí moje bosé nohy, které jsou po dlouhém běhu po živlu ohně nehorázně rozpálené. Znovu jsem se rozběhla a voda šplíchala všude okolo. Zvuk dopadajících kapek zpět na vodní...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
