Vicky a jej dobrodružstva alebo ako sa (ne)vyhnúť všetkým nebezpečenstvám
1. Kapitola – Nepodarené ráno Predstavte si presne nalinkovaný svet, v ktorom sa všetko deje vtedy, kedy má, a preto, že ste tak rozhodli. Predstavte si, že takto žijete celý život, no jedného rána sa zobudíte a všetko je inak. Aj Vicky si myslela, že ju nič nemôže vyviesť z miery, lebo má všetko presne naplánované. A potom prišlo ráno, kedy sa nič nedialo podľa jej plánov a problémy sa razom začali! Každý deň vstávam o 7:30. Pre niekoho skoro, pre niekoho už dávno neskoro. Pre mňa akurát. Vždy vybehnem do neďalekého lesa a popri potôčiku, ktorý tadiaľ tečie, si spravím pár kilometrov. Milujem ten zvuk tečúcej vody a toľko rôznych štýlov štebotania nad hlavou. Málokedy tam niekoho stretnem, čo mi nadmieru vyhovuje. Som sama a premyslím si celý deň, niekedy...
Šípková Růženka
Spíš, tak otevři oči, venku dál svět se točí. Spíš, já vedle tebe sedím, trošku se tvé krásy najím. Svět se točí, točí dál, jaký sen se tobě zdál? Vstaň, na mě se dívej, mám pro tebe lásky své příděl. Jak dlouho budeš pod peřinou, jak dlouho, než půjdu za jinou? Nechci odtrhnout svůj zrak, nevím, co by bylo pak. Můžu tě ze spaní vyrušit, můžu tě pohladit, políbit? Ne, můžu tu jen sedět dál, Nemám právo, abych lásku bral. Ty jen spíš, jak Šípková Růženka, ale ne ve věži, u svého okénka. Já jen tiše sedím a vím, že já tě asi nevzbudím. Odhrnu ti z ucha vlasy, najím se tvé krásy. Když ucukneš ramenem, vím, že musím pryč – ven. Spi, čekej na svého prince, co přiveze ti zlaté mince. Já měl jen to, co koupit se nedá, ale tvoje srdce něco jiného hledá. A...
Udušené vzdušné zámky
Krátký příběh o tom, jak se člověk může snadno změnit pod vlivem prostředí, ve kterém se nachází. O tom, jak je mladý člověk snadno ovlivnitelný a jak rychle se existence vyhne kontrole, když se jí úplně poddáte. „Myslel jsem, že jsem viděl zástupce,“ se značnou úlevou poznamenal, zatímco gestem dospělých potahoval z levné, téměř vykouřené cigarety, která se stala součástí jeho večerů. Už dávno ho přestaly zajímat povinnosti studenta, omrzelo ho sebezlepšování. Pod pojmem osobní naplnění si představil plíce plné cigaretového kouře a hlavu otupělou doma ukradenou flaškou podomácku pálené vodky nebo slivovice. Opatrně vystoupila zpoza rohu, ustrašeně mrkajíc nevinně nalíčenýma očima do tmy prosvětlené pouze kousky hořících cigaret. Zdržela se na...
Těšení se na studentské kousky
Půlka léta za námi a hradní chodby se již pomalu klepou na příval studentů. Ještě je brzy, šeptám chodbám a zdem, avšak jejich nadšení je tak hlasitě ševelivé, že mne nejspíš neslyší. Nebo možná slyšet nechtějí. Chodby milují vůni studentských nožek, vůni krému na boty i těžký odér týden nepraných ponožek. Jak je zdem smutno bez doteků nenechavých prstíků. Nikdo z nich nestírá myší mozečky. Nikdo na ně nehází žabí sleziny. Co by byl život hradu bez studentů. Jen rozvalina dávno zašlé slávy. Smutek zhmotněný v hromadě kamení. Už aby tu byl školní rok a s ním bujaré to mládí!
Popularita
Povídka je o klukovi, co přijede do Kalifornie a potká tam jednu holku. Dělá všechno pro to, aby se s ní seznámil. Dveře práskly a já zůstal stát. Dnes jsem byl domluvený s bráchou, že si zajdem na pivko. Neviděl jsem ho už nějaký ten pátek, ale když jsem teď za ním přijel, práskl mi dveřmi před nosem. Byl zase sjetej. Věděl jsem, že je to alkoholik, a dokonce i tušil, že jede na drogách, ale že nepozná vlastního bráchu?! To bylo na mě moc. Vztekle jsem kopl do nejbližší popelnice. Ujel jsem tisíc mil, jen abych zase viděl staršího bráchu, a nic z toho nemám. Doufal jsem, že si Owen uvědomí, co udělal, a přijde se omluvit, z toho důvodu jsem ještě chtěl pobýt v Kalifornii. Šel jsem na proslulou kalifornskou pláž. Slunce svítilo, lidé se koupali v moři, jezdili na...
Kouzlo kávy
Drabble Rozlepíš oči a posadíš se, přehodíš nohy přes kraj postele a seskočíš. Jak robot se vydáš na ranní rutinu. Vlasy. Zuby. Sprcha. Krém. Nad ničím nepřemýšlíš, je to automatické. Pak ovšem přijde ten moment! Zaliješ kávu vodou. V ten moment se po místnosti začne šířit lahodná vůně, která jakoby probouzí i ten nejzapadlejší koutek pod postelí. Najednou se probereš, smysly zaostří a něco se změní. Nedočkavě naléváš kávu do hrníčku, sedáš si a téměř s úctou do sebe dostáváš první kapky kávy. Je to jak elixír, který zalévá euforií celé tělo až do konečků prstů. Barvy. Radost. Kouzlo jménem káva.
Simirajský bojovník – 19. kapitola
Návrat Cesta jim trvala necelé dva týdny. Nepospíchali. Nikomu se vracet nechtělo. Všichni věděli, že ta vážnost, s jakou byl dopis napsán, něco znamená. Všem se úzkostí svíral žaludek, když se na obzoru pomalu objevovalo město Zex. Jako vždy bylo rušné a lidé jim uhýbali z cesty. Měli namířeno rovnou do královského paláce. Nechtělo se jim tam, ale nedalo se nic dělat. Na nádvoří jim odvedli koně a přišel je přivítat velitel Ridrick. Vlastně to žádné přivítání nebylo. Nedočkali se žádných vlídných slov. Neřekl vlastně skoro nic. V patách se mu drželi dva strážní. „Je mi líto, Brixi, musím tě zatknout.“ Brix neodpověděl, pouze sklopil hlavu a udělal krok k veliteli. Natovi se to nelíbilo. „Cože?! To jako jen tak? Co nám takhle říct, za co to...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
