Šípková Růženka

Spíš, tak otevři oči,
venku dál svět se točí.
Spíš, já vedle tebe sedím,
trošku se tvé krásy najím.

Svět se točí, točí dál,
jaký sen se tobě zdál?
Vstaň, na mě se dívej,
mám pro tebe lásky své příděl.

Jak dlouho budeš pod peřinou,
jak dlouho, než půjdu za jinou?
Nechci odtrhnout svůj zrak,
nevím, co by bylo pak.

Můžu tě ze spaní vyrušit,
můžu tě pohladit, políbit?
Ne, můžu tu jen sedět dál,
Nemám právo, abych lásku bral.

Ty jen spíš, jak Šípková Růženka,
ale ne ve věži, u svého okénka.
Já jen tiše sedím a vím,
že já tě asi nevzbudím.

Odhrnu ti z ucha vlasy,
najím se tvé krásy.
Když ucukneš ramenem,
vím, že musím pryč – ven.

Spi, čekej na svého prince,
co přiveze ti zlaté mince.
Já měl jen to, co koupit se nedá,
ale tvoje srdce něco jiného hledá.

A přesto… dokud budu žít,
jako přítel nad tebou budu bdít.
Já pak budu rád,
že můžu vzpomínat.

Teď se zvednu, půjdu dál,
život na nikoho nikdy nečekal.
Stále nevím, co je správné a co ne,
však bez hledání člověk nenajde…

… nenajde svou Šípkovou Růženku…

Šípkovou Růženku,
co se nechá pohladit,
co se nechá políbit,
co se nechá probudit.