Půlka léta za námi a hradní chodby se již pomalu klepou na příval studentů. Ještě je brzy, šeptám chodbám a zdem, avšak jejich nadšení je tak hlasitě ševelivé, že mne nejspíš neslyší. Nebo možná slyšet nechtějí. Chodby milují vůni studentských nožek, vůni krému na boty i těžký odér týden nepraných ponožek. Jak je zdem smutno bez doteků nenechavých prstíků. Nikdo z nich nestírá myší mozečky. Nikdo na ně nehází žabí sleziny. Co by byl život hradu bez studentů. Jen rozvalina dávno zašlé slávy. Smutek zhmotněný v hromadě kamení. Už aby tu byl školní rok a s ním bujaré to mládí!
Komentáře
Zatím tu žádný komentář není. Buďte první, kdo autorovi napíše!