Těžký život II

Jeho stavba se otřásla. Byl to přesně ten otřes, na který celou tu dobu čekal. Zaostřil pohled svých očí na bytost, na kterou čekal již několik hodin. Byla zachycena kousek od středu jeho stavby. Bytost sebou neustále škubala. Snažila se vymanit z pout, do kterých se chytila. Bohužel, čím více sebou škubala, tím více se zamotávala. Ta bytost se snažila ze všech svých sil, ale beznadějně. Kdyby uměla mluvit, řvala by něco ve smyslu „Pomoc!“ nebo „Pusťte mě!“, ale mluvit neuměla. Jediné, co se ozývalo, byl bzukot. Vyděšený bzukot. Pohnul se – směrem k té bytosti. Udělal krok. Bytost si toho všimla a začala sebou škubat ještě více. Věděla, co ji čeká. Udělal druhý krok. Ač se stavba otřásala kvůli bytosti, jež uvěznila, on se na ní...