Dědictví
Krátký příběh z hlubin šuplíku o náhlém dědictví, náhodách života a cestách, kterými se lze vydat, aniž bychom to plánovali. Už se nemohu dočkat, až vystoupím z letadla. Nemám ten pocit, že nestojím nohama pevně na zemi, ráda. Při pohledu z okénka se mi pokaždé zatočí hlava a celá se rozechvěju, netuším, jestli strachem, nebo vzrušením. Nikdy by mě nenapadlo, že poletím přes půlku světa kvůli dědictví. Mám možnost převzít majetek lidí, o nichž téměř nic nevím, kromě toho, že jsou spřízněni s mou babičkou. *** Jsem hrdá Kanaďanka. Jmenuji se Katherine a rodinu zatím nemám. S pár kluky už jsem chodila, ale žádný nebyl ten pravý. Pracuji jako učitelka historie na střední škole. Vedu stereotypní život plný zklamání. Proto mě velmi překvapil nečekaný telefonát z...
Tajemný les
Pojďte blíž, no pojďte! Povím vám krásný příběh o dvou bytostech. Jen se usaďte a žádné mluvení, prosím. Takže, můžeme začít? Tichoučko, prosím! Inu, kdesi za kopci byl jeden prostorný a tajemný les… Nestrkejte se a nepovídejte! Takže, kde jsem to skončil? Ano, u toho lesa. V tom lese žili zvířata a lidé. Ale nebyl to obyčejný les, obyvatelé byli také neobyčejní. A jak to vím? Inu, vím. Není podstatné, proč to vím, ale vím to. Byl krásný slunečný den. Skrz koruny stromů se leskly paprsky a v keříku se skrýval bílý vlk. Tedy, byla to vlčice a číhala na kořist. Před ní se totiž pásla vypasená srna. Vlčice se olízla a chystala se vyskočit. Už už to málem bylo, když tu zařehtal kůň a srna vyplašeně odskákala. Zanedlouho poté se kůň objevil před vlčicí a...
Láska
Láska. To slovo každý z nás již určitě slyšel. A asi i zažil. Jsou vždy dvě strany – rub a líc. I láska je má. Tu jednu krásnou, kdy pro vás není nikdo lepší. Chvíle, kdy najdete vzkaz, který vám vykouzlí úsměv na tváři a prozáří celý den. A pak je tu ta druhá strana. Ze začátku schovaná za tou první, objeví se zcela nečekaně. Její čepel se zaryje do srdce a zůstane tam. Nezapomene se ozvat, ať se děje, co se děje. Láska je jako houpačka, jednou nahoře, jednou dole. Ale chemik by řekl, že je to jen chemická reakce.
Příběhy barda Blodyna
Úvodní kapitola V předtuše člověka vyběhlo něco tryskem z křoví. Jen pár nicotných okamžiků předtím, než spletité roští rozhrnula ruka. „Ha, večeře!“ vydechl námahou přidušený hlas. Pět prstů se napínalo k obřímu klobouku, kousek po kousku zápasila dlaň s porostem, který odstrkoval paži, jako by plody lesa chránil. Nakonec byl poražen a nezbylo mu než se za tím zlodějem hub zavřít jako vodní hladina. Muž v urousaném plášti se narovnal, protáhl záda a spokojeně přivoněl k úlovku. Mlaskl, když vůně probudila další smysl. A pak se ošil pocitem, že ho někdo sleduje. Aby pohled našel, musel se rozhlížet dobrou minutu, a málem by byl drobná očka přehlédl. Na větvi, jen pár sáhů od místa, kde stál, spatřil veverku se zvídavě nakloněnou hlavičkou. „Pěkné odpoledne,...
Simirajský bojovník – 27. kapitola
Přesun Nata probudilo hlasité hulákání z venku. Neustávalo, a tak mu nezbylo než se obléknout a jít se podívat, co se děje. Nedělo se však nic zajímavého. Vesnice byla na nohou a kdo mohl, připravoval se na cestu. Slunce také teprve vstávalo, a tak se jen lehce protáhl a šel se projít pro něco k snídani. Zásoby se skladovaly o tři chatky dál. Když k nim dorazil, musel si vystát frontu, všichni si chtěli vzít něco s sebou na cestu. „Ještě nejsi oblečený?“ zaslechl za sebou hlas. Poznal ho, byl to Meron. Stál tam v krásném naleštěném brnění, které ale vypadalo příliš tenké, než aby zastavilo nějakou ránu. „Ještě je čas,“ odpověděl ještě poněkud rozespale. „Vyrážíme za hodinu,“ usmál se Meron. „Už?“ probralo Nata....
Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 5. kapitola
aneb příběh o tom, jak jsem se stal studentem Mrzimoru Jak mě Primus vytrestal – aniž bych snad o to stál Probudil jsem se, vylezl ze svého domečku a protáhnul si přeleženou nožku. A zjistil jsem, že ať osliznu šuplík, kolikrát chci, ven se nedostanu. Byl jsem tu nadobro zavřený… Věděl jsem, že se dostávají školní tresty, ale že za trest mě Primus zavře v šuplíku a já se ani nestihnu přihlásit na předmět, to jsem opravdu nečekal. Zhluboka jsem dýchal a snažil se koncentrovat. Citace z knihy Příručka pro drsné šneky: „Když jste někde zavření, neztrácejte naději a počkejte, až vám někdo otevře… Bojíte-li se, schovejte se do ulity. Nebojíte-li se, pátrejte a utužujte mysl!“ A tak jsem se vydal na obhlídku a našel sešítek s informacemi o...
Tma
Když uhasíná svící žár, objímá mě tajemna a nejistoty svár. Mnoho zve ho tma foremná. Tma není navíc, byla tu dřív. Nemá pýchu pávů a pávic, když za světlem je skryta hřív. Když tu tma je vždy, kdyby světlo umlklo napořád, jen ve slepotě oka by mdly a společnost schvátil by neřád. I kdyby zde nebyla, ani to nebyl by sen, v světlu naše duše by se trápila. A oči zase slepé jen. I když nás mnohdy děsí a jen málo z nás se v ní cítí doma. Dobra i zla je směsí a má to optimální aroma. Možná že vždy třeba je a trochu z ní je nutno. Až slunko přejde obzoru okraje, však bude vám s ní...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
