Prázdniny
Jsou prázdniny, období klidu. Všichni jsme tak nějak na začátku rádi, že nemusíme plnit úkoly, eseje, mimořádné domácí úkoly a bůh ví co ještě. Později se to ale změní. Ke konci těch dlouhých prázdnin nám začíná chybět ten shon, když nestíháme uvařit lektvar nebo procvičovat kouzla do Obrany proti černé magii. Nakonec nám budou chybět i profesoři a jejich hodnocení! Však si to přiznejte, jak vždy nedočkavě čekáte na hodnocení všech úkolů, které jste napsali! O prázdninách máme ale čas si naplánovat všechno, co budeme chtít udělat v dalším roce. Například které předměty si zapíšeme. Takhle to alespoň vidím já.
Čekání
Na rohu ulice, pod sochou panice, ve ztichlém koutě, ve vychladlém autě, na velkém náměstí, dole na předměstí, i uprostřed polí – čekání bolí. Krátce i dlouze, v zajetí, v touze, s radostí, se smutkem i s velkým zármutkem, bez spěchu, bez ptaní, s nadějí, bez lhaní, i s dřevěnou holí – čekání bolí. S vínem i růží, s hedvábím, kůží, s chutným jídlem, s velkým sídlem, s dolary, bez vindry, u Petra, u Jindry, s chlebem a solí – ČEKÁNÍ BOLÍ.
Malé přání
Přála bych si… znovu tě potkat. Znali jsme se jen krátce, ale já věděla, že jsem nalezla svou spřízněnou duši. Smáli jsme se stejným vtipům, poslouchali stejnou hudbu, četli spoustu knih a sdíleli na ně stejný názor. I náš životní styl byl podobný – a tak vůbec, zkrátka jeden druhému jsme padli do oka. Kam se poděly všechny ty drobné radosti a starosti? Já vím, pak přišla jedna novina, která nám oběma změnila život. Rakovina. Spadli jsme do toho spolu, ale přesto nás osud nakonec rozdělil. A proto bych měla ještě jedno malé přání. Obejmout tě. A říci: „Děkuji. Za všechno.“
Pro něj
Kreslím si srdíčka a do nich tvoje jméno. Vím, že nic nezmůžu, ale je mi to jedno. Ty zatím užíváš si života, té krásné věci. Mezitím mě ovládla samota, již není mi pomoci. Vlastně skoro nevíš, kdo jsem. Já však naivní děvče byla vždy a ty mým snem. O dívce jiné sníš si ty, krásné, spanilé a rozkošné. Já zatím upadám do temnoty. Jednou za čas řekneš mi „Ahoj.“, za to jsem ti vděčná, však v mé hlavě probíhá boj. Dál verše psát nemohu, promiň mi to, jelikož mi není hodno psát o bohu.
Stromopsaní – Návrh, láska a další těžké rozhodnutí
Navázáno na kapitolu od Tadäuse Trotterticklera – Nečekané události. Bard nevěděl, zdali se má nejdříve divit tomu, že prospal svůj nejoblíbenější svátek v roce, či tomu, že opravdu pohnul myslí dříve zlé čarodějnice. Nakonec se rozhodl, že Vánoce z hlavy vypustí – k čemu by je měl vůbec slavit, když by onen posvátný večer nemohl strávit s dívkou, do níž se zamiloval? „To je můj přítel,“ kývla čarodějnice – či už spíš zachránkyně? – na starého kouzelníka. Blodyn na sebe nemohl být pyšnější. Netušil sice, jak svým činem dokázal přimět tu zlem nasáklou kouzelnici milovat, ale zásluhy si za to připsat mohl, ne? „Aha,“ pronesl, aby nevypadal, že nad tím moc přemýšlí, neboť znovu myšlenkami sklouzával k Ní. Čaroděj v křesle zatím bafal z dýmky. „Ani jsem se, hochu,...
Stromopsaní – A co dál?
Navázáno na kapitolu od Adeliny Susan – Vánoční záhada. Pomalým krokem se vracel zpět přes vesnici, přemítal si v hlavě každé Dristoxovo slovo, ale žádné rozumné vysvětlení ho nenapadalo. Jenže jeho skeptická hlava takové záhadě odmítala uvěřit. Kde se vzala ta propast? Kam zmizela? Proč Andrew zmizel a Dristox ne? Tyto i mnohé další otázky se bardovi honily hlavou, proto se rozhodl, že nejprve pročistí mozek jedním či dvěma krýgly piva. Hospoda zela prázdnotou. Kromě hostinského Albertiniho nebylo v tmavé místnůstce ani živáčka. Tedy alespoň to tak zpočátku vypadalo. Blodyn došel až k výčepu, objednal si pivo a v té chvíli ucítil něčí pohled. Byla to Chauned. Jako nějaký přízrak se mu zjevila za zády. „Nezlob se,“ pravila omluvně. „Vím, že sis chtěl nejprve...
Stromopsaní – Vyústění všech událostí
Navázáno na kapitolu od Tadäuse Trotterticklera – Nečekané události. Bard pohlédl na čarodějku a na chvíli se mu před očima mihla sama smrt. Původně byl nesmírně vděčný za záchranu života v bezvýchodné situaci. Bard nyní ani trochu nepochyboval o tom, že muž, který sedí v křesle nedaleko od něj, je právě ten muž, o kterém básnila zlá čarodějnice, která se ho tou dobou chtěla pokusit sprovodit ze světa. Také nepochyboval o tom, že jeho zachránkyní a čarodějkou, která stojí vedle něho, je dokonce ta samotná čarodějnice! „Rychle a nenápadně odsuď zmizet, než si kdokoli stačí něčeho všimnout. Rychle, nenápadně….“ Bard začal okamžitě plánovat organizovaný útěk, jelikož tušil, že ani tady nebude v úplném bezpečí. Vše mu ale zarazila Zrzka, která na první pohled ještě...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
