Matka Země

Zemská báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Matkou jsi naší, strážce měst, Ze kterých vedou stovky cest, Svou krásu půjčíš květinám, S tebou není nikdo sám. Tvá moře jsou i pohoří, Ze kterých se říčky vynoří, Za dary tvé ti děkuji, Jež nalézám v každém příboji. Na polích ječmen dozrává, Oslav zástup se pořádá, Vesel tančí každý z nás, K oslavě přidává svůj hlas. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.

Země a já: Hnůj

Zemské drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Země je naše živitelka, a tak bychom o ni měli pečovat. Máme v plánu pořídit si domeček a je velmi legrační, že věc, na kterou se těším asi nejvíce, je to, až si založíme vlastní hnůj. A konečně budeme moct své zemi, nebo spíše zemině, vrátit to, co jí neustále bereme. Těším se na to, až promícháme hnůj se zeminou a obohatíme ji tak živinami a ona nám vydá své plody v podobě čerstvých domácích rajčátek, salátků, jahod a dalších plodin. Těším se, až budu pečovat o svou zem a nebudu muset vyhazovat bioodpad do směsi a ona mi to vrátí. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...

Netvor a princezna – část první: Linette 2/2

V Když jsem se ráno probudila, pořád jsem musela myslet na netvora. Na příběh, který mi v noci Anastazie vyprávěla. Bylo mi jedno, jestli ten příběh je nebo není pravdivý. Bylo mi ho líto. Ani člověk, ani zvíře. Vyhnanec na obou stranách. Je tedy odsouzen k věčné samotě. Nedivím se, že je zlý. Kdybych byla na celém širém světě úplně sama, asi bych také byla zlá. „Co o něm ještě víš?“ zeptala jsem si, když mi Ana zavazovala korzet. „A o kom?“ v hlase jí zněl údiv. Možná už na to zapomněla. Překvapilo mě to, i když vím, že už není nejmladší. „O netvorovi, samozřejmě. Co o něm víš?“ „Linette, mé dítě!“ zavrtěla chůva hlavou. „Je to jen příběh. Nemyslete na něj tolik.“ Zamračila jsem se. „Bála ses o mě. A když jsem se ptala proč, vyprávělas mi ten příběh. A teď mi...

Řečeno slovy zkušeného cynika

Klidně všichni pisálkové Zanechejte snažení Nejvyšší přichází soudce – já jsem cynik, vážení! Ostrovtip je mojí zbraní Jedinou, leč účinnou Díky němu opozice Stane se mou svačinou Můžete mi nadávati „Ty jsi špína, ty jsi hnus!“ Vyhraju si s odpovědí – využiji sarkasmus Nebojím se ani za mák Ironie, satiry Vedu svoji tichou válku S tužkami a papíry Vysmívám se, provokuji Pouze ku své radosti A reakce rozhořčené Nečiní mi starosti Nasypu sůl do zranění Vliju benzín do ohně Co lze zbořit, hnedle zbořím Bojuji holt nerovně Jen dál pište komentáře Odmítavé, zděšené Ať mohu dál rozvíjeti Nadání své zkažené! Redakční úpravy provedla Helenia...

* Lughnasad *

Jsme v polovině léta, na vrcholu té světlé poloviny roku, kdy slunce pálí a za letních bouřek oblohu křižují blesky a duní hrom. Jsou žně. Je načase sklidit to, co jsme dříve zaseli, oslavit hojnost a blahobyt, kterého se nám dostává. Vystrojit hostinu, hodovat a poděkovat matce Přírodě, matce Zemi za její dary, za prosperitu, ve které se nacházíme. Uzavíráme smlouvy přátelství i smlouvy manželské. Vzdáváme hold našim matkám, které nás přivedly na tento svět. Pořádáme rituály na přivolání dobré úrody pro příští sklizeň. Upleteme si kukuřičné panenky, zapálíme oheň a z prvního obilí společně s přáteli upečeme chleba. Vážeme žluté a zlaté stuhy. Na pikniku se dělíme o vypěstované plodiny a vlastnoručně uvařené pokrmy. Oslavujeme sílu života, plody země i naší...

Zlatý den

Drabble do soutěže Lughnasad Pod vrbou. Probudí mě sluneční paprsky. Je tady nový den. Tento vypadá každý rok podobně. Ráno zadělám těsto na obilné placky a posnídám ovoce. Obleču se do červené sukně a oranžové halenky a na krk zavěsím zlatý řetízek. Pak vyběhnu bosa ven na louku a dovnitř si donesu velkou kytici lučního kvítí obohacenou o větvičky šípku, rozmarýn a heřmánek. Vykynuté placky upeču na ohni z jeřábového dřeva. Mají úplně jinou chuť, než když je upeču doma v troubě. Po obědě vyrazím dolů do vsi, kde se koná velká sláva. Vyrábí se panenky z obilných snopů a volí se král a královna žní.

Nadaný mladík

Báseň do soutěže Lughnasad Pod vrbou. V dávných dobách narodil se kluk, během let zesílil jako buk, ten měl za matku bohyni a bojem trávil hodiny. Lug bylo jeho křestní jméno, s výsměchem ale bylo čteno, polobůh byl jeho osud, mnohé změnilo se však dosud. Mladík už měl dost toho smíchu, stud nedělal dobře jeho břichu, v hlavě zrodil se mu plán, jak být panteonu král. Nebyl totiž vůbec hloupý a na znalosti nebyl skoupý, on dával přednost logice, jeho moc narostla velice. Vyzýval totiž na souboj bohy, pro vítězství měl jednoduše vlohy, tak museli ho vzít mezi sebe a Lug začal ovládat nebe. Zemědělce vzal si pod svá křídla, bohatě rozdával z moudrosti vřídla, v kronikách má ho spousta měst, což pro něj je veliká čest. Redakční úpravy provedla Helenia...