Devatenácté okénko: Advent
Středeční okénko se otevírá a přináší nám hravou básničku z pera Marylin Cuthbert. Jaký je advent očima dětí? Vzpomeňte si… * Zažít advent jako dítě všechno krásné okouzlí tě plamínky adventních svíček zrůžovění dětských líček když se sněhuláci rodí a děti se sněhem brodí Zažít advent jako dítě na Štědrý den vstávat hbitě radovat se z dávky štěstí a vzpomínat na náměstí na betlém a na jesličky vůni smrků i jedličky Zažít advent jako dítě představovat si barvitě co se pod stromečkem skrývá a jak velká radost bývá to když zasedneme spolu k štědrovečernímu stolu...
Osmnácté okénko: Setkání
Dnešní den si žádá něco speciálního. Příběh v osmnáctém adventním okénku nás zahrne vskutku mrazivým sněhem i hřejivou vánoční atmosférou jak má být. Napsala ho pro Vás Belatris Nithelas Malrinová… * Dvě postavy se sunuly závějemi a kreslily tak do bílé krajiny krajkové girlandy. Pohybovaly se tak pomalu, že chvílemi vypadaly jako dva opuštěné keře. Až na to, že keře neklejí. „Zatracenej sníh!“ vyprskl Adam a začal si zuřivě třít dlaně o zmrzlý obličej. „Spíš zatracený mráz,“ namítl Ewan. „A nech si ten obličej, nebo ti sleze.“ „Aspoň bych pak nemusel přijímat všechny ty vánoční návštěvy a zdvořile konverzovat. Moh bych se zavřít v pokoji a měl klid od nekonečné přehlídky cukroví a koštování, kdo dělá lepší vaječný likér.“ „Ty jsi beznadějný,“ zavrtěl...
Sedmnácté okénko: Katrinino přání
Když je ten advent, musí do literárního šuplíčku sáhnout i šéfredaktorka, nedá se nic dělat. Dnešní vrbové okénko Vám tak od Helenie Kukkové přináší zimní drabble o splněném přání… * Kráčel zvolna zasněženou krajinou, pomalu a rozvážně kladl jednu nohu před druhou, přemýšlel. Kolem něj slunce měkce osvětlovalo bílé závěje a vrby na břehu mu v odpověď kývaly nazpátek. Krok za krokem odměřoval vzdálenost, která mu ještě zbývala k řece. Katrino… Konečně dorazil, kam měl namířeno. Kouzelné místo, rozhlédl se a vzpomínal… Když tu byl naposledy, byla tu s ním. Katrino… Kdesi v dálce hučel příliv, vrby šuměly ve větru – tak si to přála. Klekl si, zadíval se na schránku ve svých rukách. Kroutil víkem urny, dokud se neotevřela, pak vydechl. Klidně sledoval vířící...
Šestnácté okénko: Sněhové vločky
Dnešním okénkem adventního kalendáře se opět dostaneme do jiného světa, do země Aldormy. Autorkou tohoto příběhu není nikdo jiný, než zakladatelka čítárny Sub Salix, Eillen McFir Elat. Užijte si dnešní čtení! * Adamar Brangan se pozvolna procházel konventem. Ačkoliv se blížil konec roku, měl již veškeré povinnosti vyřešeny. Veškeré smlouvy byly podepsány a založeny. Daně odvedeny do královské pokladny. Objednávky inkoustů a brků odeslány. Jindy by Adamara takový výsledek potěšil. Ale na konci roku jej přepadala pravidelná trudomyslnost. V klášteře pobýval již pátým rokem a strohost, která pro něj v prvním roce byla odpudivá, mu najednou připadala vlastní. Přesto to byl právě konec roku, kdy se mu stýskalo po bývalém vévodském životě. Netoužil po bohatství a stolu...
* Město moře a železa se loučí *
Po celý měsíc jste četli příběh tajemného města, aniž by byla na začátku zmíněna jeho totožnost. Teď už všichni víme, že jde o město Rokycany. Někteří z Vás si všimli nápověd, důmyslně schovaných téměř v každém drabble. Níže najdete seznam všech nápověd a zajímavostí, které byly v příběhu skryty. Nápovědy a zmínky o zajímavostech v pořadí, v jakém se objevily v příběhu: 1) Tajemná kulička + mrtvý tvor (dále Tvoreček) – tzv. Rokycanské kuličky, ve kterých je zkamenělina trilobita – v okolí Rokycan bylo velké naleziště. Taktéž první nápověda z názvu celého příběhu, tedy „moře“. 2) Vrba (vrbová dívka) – název města Rokycany je odvozen od nízkých vrb, kterým se říkalo rokytí. 3) Robertsonův pluk – pluk dorazil do Rokycan na konci druhé světové války. Zde se později...
Patnácté okénko: Vánoce na hradě
Venku duje vítr a sníh se z nebe sype o sto šest. Čítárna Pod vrbou otvírá další adventní okénko, v němž se tentokrát skrývají verše z pera NaSaŠí Jackson. Jak vypadá vánoční čas u nás v hradních zdech? Nakoukněte… * Za okny napadá první sníh, chodbou se rozléhá studentský smích. Utíkej z učebny, knihy vem – za sněhem, cukrovím. Za stromem! Větve má zdobené, honosně stojí, zakrátko koleje sjednotí, spojí. Skřítci naň barevné ozdoby věší, všichni se na dárky pod stromem těší. Snad každý tam uzře, co moc by si přál, ať jsou to šachy, koště na famfrpál, ať to jsou knihy, či zásoba kořalek, na každého čeká tam úžasný dárek. Hradem se line muzika libá, koledy na chodbách Protiva zpívá, leč ho to nebaví, přešel ho smích – zaklel ho vánočně náš Tlustý mnich! Nikdo...
Probuzení
Třicátý pátý a zároveň poslední díl příběhu, sepsaný na téma Poslední klapka. * Byl předposlední dubnový den roku 2017. Procházela Rokycany a nepoznávala město, ve kterém vyrůstala. Dřív jí připadalo plné života. A teď? Netušila. Došla až k řece. Zastavila se u sochy svatého Jana Nepomuckého. Její pohled však přitahovala vzrostlá vrba. Doběhla k ní. „Vrbo, vrbičko, probuď se. Vím, že v tobě spí vrbová dívka,“ pronesla tiše a pohladila kmen. Ve svých jednatřiceti letech byla stále snílkem. Po chvíli zpoza kmene vykoukla zelená dívka s vrbovými proutky místo vlasů. S nesmělým úsměvem zamávala. Ona ji však nespatřila. Zbývala jen jediná klapka na jejích očích. Nespadla. Neviděla ji. Salix však stačilo, že věřila. Redakční úpravy provedla Helenia...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
