Černá sanitka, duhový balon
Povídka psaná pro Literární seminář, který vede kolegyně Rawenclav. Píše se v ní něco o tom, že i v kouzelnickém světě vznikají moderní legendy a že na každém šprochu pravdy trochu. * „Víš, co jsem se dozvěděl ve studiu mudlů?“ přiběhl za Johnem do parku nadšeně George. „Že mudlové mají své současné legendy. Říká se jim černá sanitka, podle jedné z nich. Prý městem v noci jezdí černá sanitka, která unáší děti a mladé lidi. Jejich tělesné orgány pak prodává boháčům k transplantaci.“„To přece máme taky. Copak jsi neslyšel o muži z duhového balonu?“„Ale to je přece pravda!“„Troubo.“ Podle Denního věštce, který citoval ministra kouzel, zasáhla kouzelnické děti nová móda: útěky z domova a mudlovský způsob...
Ľalia medzi tŕním – časť 7.
Veleslava veľmi dobre vedela prečo chcela súkromie. Prišla k rieke ďalej od východnej brány. Čisté veci si dala na zem, vyzliekla sa a pozrela si tú bodnú ranu na ľavom boku. Vošla do rieky, umyla sa, hlavne okolo tej rany, ktorú si potom dezinfikovala, umyla si vlasy a vyšla von z rieky. Osušila sa a obliekla sa do čistého oblečenia a vlasy si opäť zaplietla do vrkoča. Oprala si to špinavé oblečenie a išla do osady. Zaniesla si veci do izby a išla tých dvoch pohľadať. Ani ich nemusela hľadať, našla ich v kuchyni a akurát dojedli. Posadila sa za stôl, dali jej polievku a ešte baraninu s chlebom a ona sa do toho pustila. Keď dojedla, tak poďakovala a povedala: „Takže teraz by sme sa mali už poberať do izieb. Bol to náročný deň.“ Veleslava prišla s...
V srdci hor
Velesi, bože, rohatý ty pane stád,co nad dušemi všech lidí bdíš,dej, ať mám k tobě zase o krok blížve tvé říši, kde každý zůstává vždy mlád. * V temném hvozdě v srdci hor,kde se snoubí šero se šerem,tam často s brzkým večeremchodím všem nebezpečím vzdor. Koberec mechů vypadá,jak by k ulehnutí zval,tu z mého srdce velký žaldere se ven a mysl uvadá. Velký kámen, černý, překrásný,tisíce duší jistě kráčelo už kol,a můj převeliký, neskutečný bolpo usednutí mizí, pocit úžasný. Velesi, bože, rohatý ty pane stád,co nad dušemi všech lidí bdíš,dej, ať mám k tobě zase o krok blížve tvé říši, kde každý zůstává vždy mlád. Vem mě k sobě, zde, na místě,jež kdysi bývalo mi vším,konečně už tvář tvou zase zřím,tam milou svou uvidím zas jistě. Tělo padá, mech náruč otevírá,obličej...
Hrůza z jezera mlhy
Jedné deštivé noci se před dveřmi jeho kanceláře objevila vyděšená dívka, zoufale popisující hrůzy, které se dějí v jejím domově. Jeho povinností jakožto detektiva bylo i tento zdánlivě smyšlený případ vyřešit a dívce pomoci. A tak se vypravil na ostrov, ze kterého ona musela uprchnout... * Už to byl týden od setkání s onou dívkou – připadala mu jako šílená, když mu oné deštivé noci zmateně líčila, co se stalo. Nedokázala formulovat celistvou větu a nekontrolovatelně se třásla. Snad by ji doprovodil do domu pro duševně choré, avšak povinnost týkající se jeho zaměstnání mu to nedovolila. Teď stoupal příkrou pěšinou mezi útesy na malém ostrůvku, vzdáleném asi hodinu plavby od známých a přátelských břehů Anglie. Z vršku skal...
Volnost
Apetit na láskuotrava krves životem na vláskunestonám prve studium neškodívenku je hnusněrakev se vždy hodíje mi tak teskně květině listí opadášpína a lidi v klecizemě tak mladáa prolezlá přeci na tajemství nehrajuřekni co máš na jazykuatmosféru nasajudřevo a rum a harmoniku milá sedmi loupežníkůbláznivá ta Markétkatichý řev všech středníkůnádherná víla koketka láska čas smrt podivnoststůl a židle a květinya slzy dýky naivnosta pozdravy z Osvětimi žeru vás a nenávidímjen další lán bezmocimožná trochu závidímtěm kterým je pomoci a slunce a déšť tu i duhamoře pole lány zlabuď i ty můj věrný sluhahlavu jsem ti popletla fejsbuk twitr instagramsnepčet banda kreténůneboj ta ti dá za gramdeky z drahých saténů vulgarismy expresivní výrazylásko broučku zlatíčkona...
Cesta síly: Kapitola 1. Mrtvý bůh
Hlavním hrdinou této povídky je mág, který touží po vědomostech a moci a ve snaze dosáhnout svých cílů podniká mimo jiné i výpravy do astrální sféry… * Vstoupil jsem do temného pokoje. Všude plíseň, zatuchlina a staré folianty obalené staletou vrstvou prachu. Rozhlédl jsem se po místnosti a zrak mi padl na sochu muže, která seděla za stolem, ruce položené na desce, ve tváři vyrovnaný výraz. Přistoupil jsem k němu a pozvedl lucernu. Sledoval jsem jemné rysy jeho staré tváře, které někdejší rytec vyrobil tak dokonale, že se zdál být jako živý. Připadalo mi, že dokonce i v očích mu plápolá plamének života. Studoval jsem tu dokonalost a čím déle jsem se na ni díval, tím mi socha připadala dokonalejší a živější. Opravdu teď pohnula rukou, nebo se mi to jenom...
Polobohyně lásky
Jsem jen nymfa, lásky blud… * Jak Slunce rozzáříš mé dny!Jak Měsíc provázíš mé sny!Anděli, ty krásný, můj,prosím, navždy tady při mně stůj. Však co se děje? Zatmívá se!Proč nebe ty mraky nese?Značí bouři, bouři zlou?Pročpak sem ty mraky jdou? První kapka padá na rty.Pojď blíž, zkus to, okus je ty.Polib mě, jen zkus to, zkus!Postup ke mně ještě kus! Ale klid, jen odstup si nech.K přistání hledej si břeh.Jsem jen nymfa, lásky blud.Jen žena tišící tvůj běžný pud. Hledej si tu ženou stálou.Tu, s níž projdeš katedrálou.Hledej štěstí s rodinou,běž, utíkej za jinou. Redakční úpravy provedla Helenia...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
