Moje báseň
Báseň původně psaná pro předmět Literární seminář – poezie, který vyučuje Anseiola Jasmis Rawenclav. * Moje báseň občas smutná se může zdát;Však pohádkový konec mívá, dlouhá je akorát;Velmi ráda básním o všelikém na světě:O hadovi, o květinách či o dálné planetě. Slovy já se snažím popsat, co kreslením nesvedu;Často pak do něčí hlavy vsadím skřítka Nezbedu.Zamyslí se, možná zasní, pozor chvilku nedává;Zcela ho teď uchvátila básničky mé představa.
* Detektiv naposledy na scéně *
Vážení a milí čtenáři,drazí autoři a příznivci detektivek, poslední dva měsíce jste měli unikátní možnost nahlédnout takříkajíc „pod ruku“ Alici Schillerové, mladé ženě působící jako soukromé očko a zároveň konzultantka policejnímu oddělení. Viděli jste ji v nejrůznějších situacích, při řešení zapeklitých případů, s rozmanitou paletou barev na vlasy. Alice bojovala s démony, vypátrala ztracený prsten i zatoulanou fenku, jedla výbušné koláče, psala si na ruku, navázala zajímavý vztah, propadala se pod led, ztratila několik průkazek, luštila šifry, kradla důkazy, pila víno, cestovala časem i prostorem, padla do zajetí, vyřešila neřešitelné záhady, přišla o kolegy i přátele, hovořila s nespočtem podezřelých, viníků i s jedním bezdomovcem, našla odpovědi...
Ztracená – 1. kapitola
Mladou Aislii Seth nečeká nic dobrého. Nehledě na rasu musí ve svém věku vstoupit do Bludiště, kde není nic zakázáno, avšak každý její čin je bodován, což rozhodne o Aisliině budoucnosti po Bludišti. Zvládne projít Bludištěm plným nástrah, aniž by někomu ublížila? A co teprve, když se celé Bludiště začne hroutit a na jejích ramenou bude otázka života a smrti? * Zrovna jsem utíkala jednou z užších uliček Bludiště, když vtom mne zasáhla prudká, tvrdá rána do hlavy, přicházející odněkud zprava, a já bezmocně padla na zem, tma se mi rozšiřovala před očima. Když jsem se probudila, prostředí kolem mě bylo poněkud jiné. Místo depresivních šedých zdí z dokonale opracovaného kamene, tvořícího dlouhou, úzkou chodbu s chabým, nažloutlým...
Alice: Sára, led a důkazy
„Jestli jsem už dva dny v autě jen, aby se mi z podsvětí vysmál, tak se zabiju… jenom abych mu mohla jednu vrazit…“ Alici už padala hlava. Přemítala, zda-li platí povinné přestávky při řízení i pro řidiče osobních vraků. Zabočila k benzínce, zastavila a vydala se doplnit zásoby energetických nápojů. Před cestou si ani nestihla přebarvit vlasy, jenom zastřihnout, takže při vstupu do obchůdku oslnila všechny přítomné neonově zeleným mikádem. Posilněná nápojem pochybného obalu i chuti opět sedla do auta a vydala se na cestu. Před ní se pomalu měnila krajina. Město vystřídala pole, pole přešla v poušť, poušť střídaly pláně, pláně kopce a kopce hory. Brzy bude na místě. Zaparkovala auto a zastavila na příslušné adrese. Přišla si víc a víc...
Alice: Kult zla – 5. část
A zlo povstalo „Máme práci, Alice,“ zopakoval Ten, který přináší noc, „a proto si musíme přichystat nějaké to nádobíčko. Následuj mne.“ Zavedl Alici po několika příkrých schodištích až do podzemí svého sídla, kde se nacházela zbrojnice. Vešli dovnitř, vidět však bylo jen na pár kroků, neboť v místnosti panovala temnota. „Jak bych to jen řekl… Rozhlížej se, vybírej.“ Luskl prsty a před Alicí se zjevil obrovský prostor vyplněný kovovými regály, stojany a držáky – v každém z nich se skvěla zbraň nebo zbroj. Bylo jich takové množství, až oči přecházely. Alice se málem zavzdušnila, když spatřila vitríny, v nichž ležely útočné pušky. „Ani se nebudu ptát, zda na to máte papíry.“ Hodila po muži pohledem a dodala....
Alice: Ďáblovo oko – 5. část
Když byla Alice ještě nevinné děvče, ráda si hrávala s svou sousedkou Májou veknu. Bylo jim jedno, jaké je počasí, vyhrály si za všech okolností počasí. Jednou se však nevydařilo vše podle plánu. „Je to opravdu bezpečné? Jseš si jistá?“ ptala se Alice její kamarádka Mája. „Nebuď srab, ten led je pevný a my si krásně zabruslíme!“ vyhrkla Alice, přičemž si nasazovala nové brusle, které dostala od matky na Vánoce. „Víš, mně se to nezdá. Já si raději počkám, až si pár koleček odjezdíš ty, tak se taky přidám. Ju?“ řekla Marie. Alice se opatrně přiblížila k zamrzlému jezeru, postavila se na led a když si ověřila, že se nepropadne, začala jezdit po obvodu jezera. Předváděla různé kreace a nejvíce ji bavila holubička. „Tak už jdeš, sralbotko? Nebo se stále bojíš?“...
Alice: Ledový příběh
Alice nebyla při probírání uplynulých dnů ve sprše, jak bylo jejím běžným zvykem. Ráda by tam došla, ale byla slabá a ještě lehce drkotala zuby při pomyšlení, co všechno se stalo či se mohlo stát. Když zavřela oči, viděla pláně plné čerstvého sněhu, pod nohama cítila jeho křupání, a ruce měla celé studené a lehce v křeči. Prostě nebyla ještě tak říkajíc ve své kůži – o tom ostatně svědčil i fakt, že ač byl víkend za dveřmi, stále měla zelené vlasy z minulého týdne. Otevřela oči, přitáhla si peřinu víc k tělu a cítila teplo, které ji celou prostupovalo. Pomalu se uklidňovala, nechala se vést pocitem bezpečí a celým svým tělem si užívala pohodu a klid, který byl okolo ní. Žádné povinnosti, žádná práce – má...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
