Bobří slib
Bobřík spánku si toto kolo opravdu užíval. Další krásnou pohádku, po které zaplul do říše snové, pro něj sepsal pan Connor Ian McBrownnies. -*- Za sedmero řekami a sedmero loukami žil byl jeden bobří král Lyšoun. Ten měl chrabrého syna bobra Lojzíka a překrásnou dceru Lidušku. Se svou ženou a vznešenými dětmi žili poklidný život na zámku v Bobřínově. Celé dlouhé dny si bobříci spolu hráli, král spravedlivě vládl a matka bobřice si užívala čajové dýchánky s ostatními šlechetnými bobřicemi. Vše klapalo až do doby, kdy se bobři z rodu Prabobřínu rozhodli zabrat území krále Lyšouna. Král byl z celé situace nešťastný. Měl strach o svou zem a hlavně o svou rodinu. Proto se rozhodl navštívit tajemného starého bobra, který dokáže dělat divy. Král Lyšoun se rozhodl potají...
Bobří tlapky stokrát jinak
Byť by se mohlo zdát, že už byl bobřík sta chvil uloven všemi autory, zdání může klamat. Slečna Petromila Nivalis si svého bobříka sta chvil ulovila až v kole pátém. -*- Ve sněhu stopy bobří. Tlapičky vmáčknuté do nadýchané bílé peřiny. Zasněžený bobří ráj. Bobří stopy, stopy pracovitosti, vzájemné soudržnosti a zubatých úsměvů. Vzpomínají: Jaro voní. Dvě čerstvě narozená bobří mláďata, tulí se k sobě, tlapičky růžové, sotva narozené. Heboučké, neposkvrněné. První nesmělé krůčky kolem sněženek, nechtěně zašlápla petrklíč. První objevování světa. Tolik lákadel a zvědavosti. V létě již běhají kolem řeky, tlapky kopírují oblé kameny, vesele dovádějí ve vodě, zanechávají své nezaměnitelné otisky. Punc bobříka v každé kapce. V listí bobří tlapky se neztratí. Ve...
O chlapci, který nechtěl spát
Bobříka spánku pro vás ulovila Vilja Carrie Dechant o dítěti, které nechce spát. Proč? Je snad říše dětských snů v ohrožení? -*- Malý Kai nechtěl spát. Večer co večer měli rodiče problém ho přimět zalézt do postýlky a ráno se budil ještě před svítáním. A aby si šel lehnout po obědě? Marná snaha! Známí a kamarádi přikyvovali, že s dětmi takové starosti prostě bývají. Měli spoustu rad jak pomoci malého Kaie uspat, ale nic nepomáhalo. Kaie spaní nebavilo, protože neměl žádné sny, a i když přece usnul, byl zkrátka hodiny a hodiny sám ve tmě. Nebál se toho, na to byl moc statečný kluk, ale jednoduše se nudil. Bylo to, jako byste měli celou noc sedět někde v čekárně a čekat, až se budete smět probudit. Jednou museli Kaiovi rodiče někam jet...
Poslední kapka
A máme tu dalšího bobříka budoucích dnů. Tentokrát v podání slečny Mii Whitebear. -*- Mám neodbytný pocit, že mě něco nebo někdo pozoruje. Ležím jako obvykle stočený v klubíčku. Jediný pohyb těla způsobuje můj zvedající se hrudník. Před malou chvílí mi však srdce začalo bít jako splašené. Mé podvědomí ví víc než já. Dýchám prudčeji. Teď už vím, že je zle. * Zvláštní sen. Vstanu a před očima se mi roztančí hvězdičky. Tisíce hvězdiček. Přesně takové, jaké jsem včera pozoroval, když se obloha převlékla do černého hábitu. Mátožným krokem přejdu dvorek a zvednu oči k nebi. Hvězdy zmizely. Všechny. Najednou je malátnost pryč. Nasaju čerstvý ranní vzduch. Je prosycen příslibem, že tenhle den bude jiný. Ne že by včera vzduch voněl jinak. A ne že bych každý den...
Májová pohádka
Další účastníkem pátého kola byl pan Nebelbrach, který pro vás s bobříkem velkých citů připravil krásný příběh. -*- Usmál se a prošel dveřmi zámku. Pod schody spatřil skupinu mladých šlechticů a šlechtičen, kteří si hráli na pastýře a pastýřky. Vypadali legračně v prostém oděvu, v rukou šalmaje a pastýřské hole. Obličeje jim zakrývaly škrabošky, které představovaly postavy z antických bukolik a pastorál: Dafnidové a Chloé se tu proháněli jako v Arkádii. Ženské oděvy na sobě měli dokonce někteří mladí muži, mužské pak několik dívek. Snažily se chovat co nejgalantněji, aby vyšly vstříc představované idyle. Minul je a zamířil do blízkého lesíka. Na lavičce tam seděla dívka v prostých šatech a splétala věneček z lučního kvítí. Sledoval ji chvíli tajně, pak si jej...
Sněhulák
V prvním kole byl loven ve velkém, ale ani v druhém kole na něj nebylo zapomenuto. Bobříka sta chvil se rozhodla ulovit i Marguerita Laux. -*- Jaké je to být sněhulákem. Nejdřív jste v mráčku a čekáte na vhodný čas. Musí být zima, musí být těžký mrak. Musí se vás sejít víc. A pak to přijde, jako vločka se snášíte k zemi, která musí být natolik prochladlá, že vydržíte. Musíte být vločkou vedle vločky, udělat bílý povlak na zemi. Pak přijde nadšený tvor, že jste, že z vás může tvořit. Nejdřív přijdou sněhové koule a pak začne koulet větší kouli. Začínáte ožívat. Jedna největší, na to menší a třetí je nejmenší. Vyšňořit, dát mrkev jako nos, hrnec jako klobouk. Dvě větve jako ruce, oči uhlí. A jste na světě! Díváte se po bílé krajině a kolem vidíte koleje, ze kterých...
Ovečky a mocný vítr
Slečna Klotylda Malíková a bobřík ponaučení vám přinášejí poučnou bajku. -*- Ovečky si poklidně žily na pastvině a život spokojeně plynul. Najednou se ale začaly objevovat zprávy, že se blíží mimořádně silný vítr. Zajíci, kteří občas odhopkali do vzdálenějších míst, i ptáci, kteří běžně brázdili oblaka, svorně líčili děsivé vize, jak ten vítr dokáže kde co povalit a jak by se všichni měli snažit ochránit. Ovečky byly vyděšené, ale nebyly si jisté, co mají udělat — a vlastně ani, zda vůbec něco. Tehdy k nim ale přilétla moudrá vrána a začala jim radit. „Musíte si postavit příbytek, ale musí být opravdu bytelný. Budete mu muset udělat pořádné základy, a taky ho ukotvit,…“ snažila se vrána ovečky přesvědčit. Ovečky byly rády, že jim někdo s neznámou...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
