Víra
Z pera Trixie Delilah Sinclair. -*- Ležela na studené kamenné podlaze. Světlo zde nedopadalo. Nevěděla, jak dlouho tu byla. Podle stavu svých vlasů asi velmi dlouho. Na paži měla krví vyrytou kresbu, růži. Jejich symbol. Trhla sebou, zaslechla kroky. I za tu dobu si nezvykla a nikdy nezvykne. Každý den ten stejný koloběh, nikdy neměnící stereotyp. A jako vždy, nic neřekne. Ví, že musí vytrvat. Ještě vydržet, musí být přece někdy konec. Jednou to musí skončit a všichni zaplatí za tohle všechno! Odhodlaně zvedla hlavu právě ve chvíli, kdy se otevřely dveře a dovnitř vešla ta stvůra. Hlavou ji prolétla myšlenka: Víra je teď tvou...
Obžerství
Z pera Theresy Meyers. -*- Každý se občas (hlavně během období oněch prokletých svátků vánočních) přejíme, ovšem dnes Vám budu vyprávět, jak to může dopadnout, když žaludek převezme velení nad tělem. Stuart byl po většinu svého života hubený klučina, nikdy příliš nepřibral. Jenže se pak během jednoho stresového období začal přejídat. Jeho přítelkyně mu darovala její milovanou květinu s tím, aby si pokaždé, když se začne přejídat, vzpomněl na ni a jeho zdraví. Nějakou dobu to fungovalo. Stresové období bylo však příliš dlouhé a Stuart nevydržel. Opět začal holdovat obžerství, snědl vše, co doma našel, a to včetně květiny od své milované darovanou...
Naděje – Má mě rád, nemá mě rád
Z pera anonymního autora. -*- „Tohle nemá cenu.“ Zorka s povzdechem odhodila kopretinu na hromádku k ostatním. Je zázrak, že v okolí vůbec nějaké zbyly. Marika jí věnovala povzbudivý pohled. „A co ho jít zkusit oslovit?“ nadhodila kamarádka s nevinným výrazem a pohodila nenápadně hlavou směrem k hloučku chlapců, kteří opodál hráli fotbal. „Zbláznila ses?!“ vyjekla Zorka pobouřeně. Marika bezelstně pokrčila rameny. „Kopretiny tomu prdlajs rozumí,“ mudrovala, „jsou to jen kytky.“ Zorka se jí chystala odpovědět, ale najednou ji cosi kulatého praštilo do ramene. Prudce se otočila a chystala se, že si to s někým pěkně vyřídí, jenže… „Ty jsi Zorka, viď?“ Stál tam...
Láska
Z pera Simelie Mallorny. -*- Každé ráno mě na stole v práci čeká rudá růže a já nemám tušení od koho by mohla být. Podle vzkazu bych něco poznat mohla, ale tajemný ctitel vždy na místě zanechá pouze květinu se srdíčkem bez jakékoliv nápovědy. Dneska již však odhalím, kdo mi je na stole nechává. Přišla jsem dříve a schovaná čekám, až on přijde. Slyším kroky, někdo se blíží. Snažím se dýchat potichu, abych se neprozradila. Opatrně vystrčím hlavu a když zahlédnu Damiena, jak pokládá na můj stůl další růži. Tak on to cítí stejně? Pomalu vycházím ze svého úkrytu a s úsměvem mu vycházím...
Statečnost
Z pera Saiph Lacaille. -*- Elvíru jsem poprvé potkal, když jsem stál u otce a tiše rozjímal. Byla o dvě řady dál, opírala se o náhrobek, pohled upřený na květiny. „Lilie,“ otočila se na mě nevěřícně, jako by to neměla komu jinému říct, a pak už jen mlčela. Přikývl jsem. Truchlit se dá mnoha způsoby. Až o nějakou dobu, pár kývnutí a podivných sdělení později jsem zjistil, že pochovala manžela. „Byl tak odvážný,“ říkala a dmula se pýchou nad jeho statečností, slzy v očích. Nevím. Postavit se do cesty drakovi bez strategie, zkušeností a sám, to mi přijde spíše hloupé. Což jí nikdy však...
Láska
Z pera anonymního autora. -*- Každý má právo na lásku, i když ne každý si to myslí. Ona si to také dříve myslela. Ale co je láska? Netušila do té doby, dokud ho nepoznala. Každý den ji nosil červené růže a ona to milovala. Milovala růže, jejich vůni a jeho. Překypovala láskou k němu i když si to prvně nechtěla přiznat. Myslela si, že lásku nikdy nepozná díky tomu, co prováděla. Ale poznala a věřila, že ji jednou pozná každý. A to v jakékoliv podobě. Chtěla, aby každý člověk si našel někoho úžasného. Později si tedy uvědomila, jak je v životě důležité někoho takového...
Pýcha – Slunečnice
Z pera Rose Daninatali. -*- Ach, jak jsem krásná. Mé kráse se žádná jiná květina nevyrovná. Mé ladné tělo se pne do výšin. Zastíním všechny kolem sebe. To já se koupu ve slunečních paprscích, které mi dodávají ještě větší krásu. Musím se ještě pořádně natočit. Ta nádherná vůně, která se kolem mě line. Jsem prostě božská. Počkat, co se to děje? Kdo to na mne sahá? Au, au, někdo se mnou neurvale trhá. Paprsky mizí, je mi chladno. „Miláčku, to je pro tebe,“ podá Robert slunečnici své Jasmíně. Ta se pohrdavě podívá na květinu a odhodí ji stranou. „Hm, růže by lépe vystihla mou...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
