Obžerství – Příliš tučná
Z pera Beteramis Athenodoros. -*- Byla hluboká noc a ona místo spánku seděla na lístku a žvýkala. Nemohla si pomoci, tyhle mladé lístečky jsou nejlepší. „Necpi se, vždyť praskneš!“ zacvakala kusadýlky její sestra z vedlejšího listu. „Jen závidíš, že mám křehčí lístek než ty!“ nedala se. Nakonec, když bude hodně jíst, bude z ní ten nejhezčí motýl na světě. A tak se cpala. Když přišel čas kuklení, všechny sestry už visely ze stonku dolů, jí ale nešla kukla vytvořit. Tučné tělíčko se do malé schránky nechtělo vtočit. Pomáhala si nožkama, ale bylo to marné. Asi opravdu neměla tolik jíst. Ta hrůza! Krásným motýlem nikdy...
Pýcha
Z pera Amandy Wright. -*- „Však tobě ta korunka jednou spadne,“ odkráčela moje asi už ne tak dobrá kamarádka nasupeně pryč. Jaká korunka? Co si to o sobě myslí? Obě víme, že já mám potenciál to dotáhnout dál. Nemyslím to zle, ale je to stejné, jako když jsem se líbila klukovi, kterého chtěla ona. Jsem hezčí. Jsem tak oblíbená, kdybych měla nějakou korunku, tak mi to určitě někdo řekne. Mít sebevědomí je lidská přirozenost a kdo ho nemá, ten je chudák. Podívám se do zrcadla a usměju se na sebe. „Však ona za mnou zase přileze po čtyřech,“ zakousnu se do jablka a kráčím...
Lehkomyslnost
Z pera anonymního autora. -*- Nikdy nebyl příznivcem nudy a nicnedělání. Právě naopak, něco takového bytostně nesnášel. Potřeboval stále nové a nové podněty, hledal, co by mohl vyzkoušet, a nic mu nebylo dost. Zvláštní oblibu měl v adrenalinu a nijak nedbal na své bezpečí a na starosti svého okolí. Jeho blízcí byli poměrně tolerantní, chtěli u něj však vidět alespoň trochu opatrnosti, starosti o sebe samého, nebo alespoň ohleduplnosti vůči nim. Taktně mu to připomínali, ale on jejich varování vůbec nedbal a jeho atrakce se stávaly čím dál tím nebezpečnější. Když jednou jeho lehkomyslnost přesáhla meze a on si ublížil, dlouho mu to nemohli...
Smilstvo – Smilník
Báseň z pera Viljy Carrie Dechant. -*- Miloval ženy, nemohl odolat, každičkou chtěl pomilovat. Manželka nebyla překážkou, aby se vydal za cizí kráskou. Však jeho žena soptila, žárlivé scény tropila. Všechny milenky hledala, pak jeho vinným shledala. Nebyl obětí žen chtivých, byl původcem činů hříšných. Byl to zkrátka smilník velký, a ona ať pukne si vzteky. Našla muže podváděného, soka manžela záletného. O všem spolu promluvili, pomstu svůdci připravili. Žena samý úsměv, na stole večeře, muž jedl, když kdosi zabušil na dveře. Přišel srovnat účty paroháč nevrlý, žena manžela schovala do truhly. Smilníka v truhle uvěznili, parohy mu nasadili. Uvězněný všechno slyšel, jako hlupák si teď...
Láska
Báseň z pera Theresy Meyers. -*- Ona milovala ho odjakživa, on ani nevěděl, že je živá. Ona každý den mu pomáhala, jeho její existence nezajímala. Jednoho dne mu však pomohla, její přítomnost mu milá byla. Ona žila, aby ho milovala, jeho každý den měnila. Tak den po dni spolu stárli, i po letech se stále milovali. Jejich láska věčná se zdála, spousta lidí jim záviděla. Střežili ji, jak jen se dalo, nikdy jí neměli málo. Prožívali ji spolu každý den, znaven z ní nebyl ani jeden. A tak žili až do smrti spolu, I po ní však byli pospolu. Nerozluční prostě byli, láskou svou vždy...
Zoufalství – Ticho
Z pera anonymního autora -*- Seděla u lůžka a pokoušela se ignorovat monotónní pípání přístrojů. Návštěvní hodiny už uplynuly, ale personál oddělení byl tentokrát shovívavý. Primář věděl, co pro ni její otec znamená, a dovolil jí zůstat po jeho boku. Nebude to dlouho trvat, uvědomila si Markéta a pozorovala mělce dýchajícího muže. Jemně pohladila jeho dlaň. Když ji vodíval za ruku, připadala si v bezpečí – ať už to bylo do školy nebo k oltáři. Teď působil křehce jako panenka. Nevěděla, co si počít. Nejradši by křičela, řvala, plakala, něco rozbila, někoho tloukla, jenže nebylo koho. A pak si všimla, že je něco jinak. Pípání...
Střídmost
Báseň z pera anonymního autora. -*- Byla jednou jedna dáma co vždy všechno odmítala. Skromná, střídmá, umírněná, královna ctí učiněná! Žádné víno, hostiny, večer v kruhu rodiny. Bály, plesy, divadlo? Co vás to jen napadlo! Jiní baští kaviár, ona radši jablek pár. Nalej ještě, křičí jiní, ta se tomu jenom diví. Žádné šperky, šaty drahé, prostý oděv je to pravé. Stačí málo, pro ni dosti, nepomýšlí na cennosti. Nad nadbytkem hořekuje, nemá víc než potřebuje. Zdrženlivá je ta dáma, nikdy se moc nenasmála. Brzy vstává, chodí spát, drží také celibát. A když večer usínala, vždycky dlouze přemítala: Běda bohémům, běda! Co však dáma ze života...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
