Víra
Adventní stoslůvka z pera anonymního autora. -*- Seděla jsem na křesle u krbu, které už pro mě bylo vyhrazené, ačkoliv jsem tu nebydlela. Byla zrovna první adventní neděle, venku už se stmívalo a my jsme u nich byli na návštěvě – ostatně jako každoročně. Nadšeně jsme si s nejlepším kamarádem vyměnili pohledy, když jeho mamka obřadně přinesla věnec, následovaná svým mužem, připraveným zapálit první svíčku. U věnce strávíme příjemnou chvíli, než si naše rodina vezme vlastní svíci, kterou si od té hořící zapálí. Společně ji pak doneseme domů a budeme si užívat společný oheň. Vždy jsme věřili, že takto utužíme svá pouta a plamínek víry nás bude...
Upřímnost
Z pera Princess Star -*- Chvíli trvalo, než se Betty probrala z prvotního šoku. A hned poté udělala něco, co ji za dosavadní čtyři roky studia v Bradavicích ani nenapadlo – přisedla si ke zmijozelskému stolu. „Ahoj,“ pozdravila dívku s mourovatou kočkou na klíně. „Já jsem Betty.“ Dívka si ji zprvu podezřívavě prohlížela, ale pak pronesla: „Ahoj, Abiha.“ „Můžu?“ zeptala se Betty a když Abiha přikývla, pohladila kočku, která okamžitě zapředla. „Ten kluk, co tu byl,“ začala Betty, „nevíš náhodou, jak přišel k té knize, co s sebou měl?“ „Budu k Tobě upřímná, Betty, bohužel nevím. Ale musí být skvělá, když ji má neustále...
Závist
Z pera Nebelbracha Mechachy -*- Král jel na koni kolem pole, na němž rolník sel obilí. Celý den může trávit na čerstvém vzduchu, co potřebuje, to si vypěstuje, v poklidu si žije s milující rodinou uprostřed přírody, zatímco já se musím starat o stát a vést války se sousedy! Rolník se vrátil domů z pole a vzpomínal na krále. Celý den si dělá, co chce, všichni ho obdivují a poslouchají, zatímco já dřu na poli, a když zaplatím daně, zůstane mi málo, proto hladovím, i když už nemusím nikoho živit, protože dcery odešly do služby, synové padli ve válce a manželka mi zemřela při...
Moudrost
Adventní stoslůvka z pera Princess Star. -*- Betty nevěděla, zda to bylo tím, že si našla novou kamarádku nebo tím, že se blížily Vánoce, ale na nějakou dobu se přestala o oba chlapce ze Zmijozelu zajímat. Ne že by na ně a na knihu zapomněla, ale přátelství a advent k tomu jí úplně změnily priority. Rozhodla se, že to ještě nějakou chvíli bez knihy vydrží a užije si s Abihou adventní čas. Každý den po vyučování spolu chodily na Příčnou ulici nakupovat vánoční dárky nebo na procházku zasněženými Prasinkami, kterou pokaždé zakončily něčím na zahřátí U Tří košťat. Dobrá nálada Betty ujišťovala, že přestávka bylo moudré...
Zoufalství
Z pera Mintaky Orionis -*- Znal jsem jednu baletku. Byla výborná. Co výborná! Nejlepší ve své době! Jenže jí umřela dcera. Malá. Vosmiletá. Měla leukémii. A tu ženskou to položilo tak, že se z toho už nikdy nevzpamatovala. S baletem skončila ze dne na den. Strašně zatrpkla. A doteď žije jen sama se svým kocourem. Nesnáší děti, protože jí tak moc připomínaj její vlastní utrpení, který nikdy nepřebolelo. Každej den chodí na hřbitov a stará se o ten hrob. A pak je zavřená doma a s nikým se nebaví. Tohle udělá s mladou krásnou ženskou zoufalost. Moje děti ji znaj už jen jako zlou...
Trpělivost
Z pera Klotyldy Malíkové -*- Žena za přepážkou se na Lenku dívala trochu vyplašeně: „Moc se omlouvám, bude chvíli trvat, než to kolegové zařídí, ale nemůžu to urychlit, opravdu.“ Lenka se jen usmála: „To je naprosto v pořádku, když to nejde jinak, počkám.“ Žena si lehce oddechla: „Děkuju, opravdu už na tom pracujeme…“ „Však to bych vás zase hnala, kdybyste si jen tak hodili nohy nahoru a klienty neřešili,“ uculila se Lenka a pokračovala: „Jedno mi to není, ale co bych si pomohla, kdybych tu vyšilovala? A vůbec, těžší než milovat mého manžela nedochvilného, až dokud se dochvilnosti nenaučí, to být nemůže,“ dodala se...
Naděje
Adventní stoslůvka z pera Eame Vórimar. -*- Byl Štědrý večer a já seděla se svým synem u stromečku. Užívala jsem si jeho reakce, když si rozbaloval dárky. Ta upřímná dětská radost je k nezaplacení. Ale k té správné vánoční náladě něco nebo spíše někdo chyběl. Synova otce před půl rokem povolali na misi a stále se nevrátil. Já zjistila, že čekám miminko a neměla jsem komu se pochlubit. Jen jsem si přála, aby se v pořádku vrátil. Blízcí tomu nedávali žádnou naději, ale já ano. Co se však stalo, když jsme večer koukali na pohádky, byl zázrak. Na dveře zaťukal… Byl to on. Proto nikdy neztrácejte naději.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
