Rubrika
Po jídle se uložili k spánku. Před usnutím ještě Pete vykládal Mikovi hrůzostrašné příběhy, prý aby se mu lépe usínalo a měl krásné sny. Právě když se konečně odebírali do říše snů, ozval se blízko hrozný řev doprovázený tichým kňučením odněkud z bližší vzdálenosti a najednou oba strnuli.
Netyka a Prchal přišli ke dveřím soukromých stájí, které stáli na kraji města. Podle plánu zde Netyka ukryl Hrabivce a zajistil, aby zde nikdo jiný nebyl. Nebylo to těžký. V těchto stájích přežívalo několik zbídačených koní, o který se staral jeden stařík, co sotva chodil. Netyka ho snadno přesvědčil, že se chce nechat najmout jako čeledín.
Když se ráno probudili, vůbec se jim nechtělo vstávat. Ale asi budou muset. Přestože si na dnešní den naplánovali jen obstarat trochu jídla, pokusit se nalézt ještě něco jiného, než ovoce, udělat větší nádoby na vodu a trochu se porozhlédnout po okolí. Více zatím nepotřebovali.
„Cóže?! Řekněte to ještě jednou!“
Kapitán byl celý bledý. Snažil se něco vykoktat, ale marně…
„Tak on se dostal do královskýho vězení?! Mluv přece – stojíš před generálem! Nebo tě mám nechat popravit?“
Netyka odsunul těžký litinový poklop od kanálu. Na hlavu mu dopadlo matné světlo pochodní a ozářilo smradlavé kanály pod ním. Když se vyplazil na studenou podlahu chodby královské věznice, nebyl si už vůbec jistej, zda to byl dobrej nápad. Statečnost a odhodlání ho nějak opustily. Ono sice byl mocnej čaroděj… ALE PRÁVĚ SE VLOUPAL DO NEJTĚŽŠÍHO KRÁLOVSKÝHO VĚZENÍ!!!
Slunce je ještě vysoko nad hlavou, tma tedy ještě nepřijde. Ale i tak by měli co nejdříve začít. Vždyť kdo ví, jak dlouho ještě vydrží světlo. Země se otočí jednou za dvacet čtyři hodin, Dirtac však jen za dvacet, ale třeba na takovém Barillu, tam je to pouhých čtrnáct hodin.
Zmateně se rozhlíželi kolem. Zelenou pronikavou záři vystřídalo tlumené červené světlo mající svůj zdroj v temně rudém slunci. To sice bylo alespoň dvakrát tak velké, jako jejich žluté, avšak dávalo mnohem méně světla. Pro jejich oči to však bylo velmi uklidňující, neboť je měli ještě velmi podrážděné ze svitu „Hvízdající planety“, jak jí občas mezi sebou říkávali. Byl to tehdy Mikův nápad a tak není divu, že se nyní Pete usilovně snažil vymyslet název pro tuto planetu. Nakonec to vyhrál název „Temná planeta“.
Od té doby, co Netyka navštívil hostinec U Starýho mola, už slunce dvakrát přešlo celou oblohu z východu na západ a teď, třetího dne, vysílalo své paprsky do útulné kuchyňky, kde právě propukla hádka. Na jedné straně žena mávajíc výhružně válečkem a na druhé její muž, vysoký a hubený, tisknoucí se ke zdi.
Na nebi nade mnou se honily modré obláčky a vytvářely nádhernou atmosféru letního dne.
Část 2: Temná planeta
Jednoho dne je naložili do kosmické lodi. Ve chvíli, kdy zrychlení lodi naznačovalo, že opravdu z této hrozné planety odlétají, si oba dva velmi oddechli. Jak se zaradovali, když viděli, že jejich únosci nechali okna zprůhledněná, a přestože v lodi bylo pořád ještě to příšerné zelenavé světlo, které Bytostem připomínalo domov, a jež pro ně bylo přirozené (Mike s Petem si na ně ovšem nikdy nezvykli), tak za okny již příšerná dvě zelenavá slunce nezáří, ale je tam krásně černo s občasnými tečkami hvězd.