Ze zámku Feérie

Rudavé slunce znovu vyšlo nad Araxií. Ozářilo její pahorky a doliny a vyslalo paprsky do otevřených oken. Probudilo ptačí zpěv i lidské hlasy. Jedním z probuzených byl i Netyka. Dospával ještě noc, když tu ucítil na nose první světlo nastávajícího dne. Koutky mu zacukaly a on otevřel oči.

Lavinii naložili na malý krytý vozík a odvezli ji skoro až k paláci. Trena jí už ráno řekla, že se jí nebude moct věnovat a dala jí dva lektvary - posilující a její obvyklý lék, po kterém usínala. Před odjezdem se zastavil Erlis.

Hlavní hrdinové jsou Pete a Mike, kamarádi ze školy, kteří dosáhli titulu Vesmírných inženýrů. Ti byli čirou náhodou uneseni bytostmi z cizí planety a zde se začíná odvíjet jejich příběh. Stali se pokusnými králíky a jsou postaveni před důležitý úkol - zachránit planetu Zemi. Předtím však zažijí nejedno dobrodružství...

Část 1: Hvízdající planeta

Pomalu zamrkala a otevřela oči. Měla neodbytný pocit, že něco není v pořádku, ale unikalo jí, co. Vtom se jí náhle vybavila celá hádka s Nilsou a návštěva Treny a došlo jí, co je špatně. Správně by právě teď měla být mrtvá. Tak proč je vlastně ještě pořád naživu?

V mužském oblečení a v mužské roli vsedala na koně, aby jela zabíjet a zase zabíjet. Chvěla se téměř dětským vzrušením, mělo to být její první tažení. Muži se nad ní usmívali, ženy nechápavě vrtěly hlavou. V tu chvíli nebyla Zářivá, ale obyčejná dívka, natěšená na první velké dobrodružství.

Zdálo se, že dny letí až příliš rychle. Od Erlise se držela dál, bála se sebe sama. Zároveň ji přepadalo podivné vzrušení, kdykoliv pomyslela na nadcházející tažení. S mečem to ještě moc neuměla, ale v lukostřelbě se jí vrátila stará zručnost. Střílela jistě a přesně.

Do Layhelardu dorazili pozdě v noci a šli rovnou spát. Druhý den oznámili Kholovi a Starci výsledky mise. Mluvil hlavně Erlis, Lavinie jen doplňovala a upřesňovala. Mluvila tiše a stála se sklopenou hlavou. Když si dva přední válečníci země vyslechli hlášení, zeptal se Khol:

Jednoho dne zrána byla nějaká podivná nálada a došlo to tak daleko, že lidé chtěli založit vesnickou radu, vybrat opevnění a začít obchodovat s ostatními vesnicemi.

Ráno, když jsme se všichni probudili, jsme si upekli kousek masa a uvařil čaj. Hned po snídani jsem začal dodělávat náš nový dům. Šlo to jako po másle a k obědu byla už jedna polovina hotova.

Během noci se nic nestalo a hned poté, co pokryly zemi první ranní paprsky, jsme se všichni probudili. Museli jsme si postavit domy, opevnění a zasít, abychom přečkali zimu.