Vlkodlačí lov – 1. kapitola
Velké tlapy, hustá srst a ostré tesáky? To všechno má Levalla, alfa samice a vůdkyně vlkodlačí smečky. Shánění krve a masa, přežití její smečky patří k jejím povinnostem. Užívá si zabíjení a strach lidí. Myslí si, že nic jako láska neexistuje, bude v to ale věřit věčně? Cítila je, cítila jejich krev, cítila jejich strach, paniku. Dokázala je vycítit na kilometry daleko. Slyšela jejich vystrašené hlasy, jejich křik, když jim její lovci trhali maso zaživa. Slyšela jejich zmatené pobíhání, které doprovázelo dunění velkých tlap. Vyběhla ze svého úkrytu a připojila se ke svým druhům. Zaujala svoji pozici vepředu a navedla smečku doprostřed kulatého náměstí. Dřevěné chajdy tu byly na každém kroku. V hlavě se chválila za dobré místo pro lov. Vyštěkla a vlci obklíčili...
O dívce, která neměla na výběr
Ocitáme se ve světě s prastarou magií, která zdejším obyvatelům koluje v žilách. Co se ale stane, když se magie zakáže a každý její uživatel může být přísně potrestán? Lze vůbec odepřít něco tak přirozeného, jako je dýchání? * Ještě před pár týdny jsme byli poměrně šťastní. Přinejmenším do té míry, jak jsme mohli být v zemi sužované válkou s démony. Naše vesnice je v severní části vnitrozemí, sotva pár mil od Trollích skal, a tam si žádný démon netroufne. Nikdy jsme vlastně úplně nepochopili proč. Trollové jsou sice trochu prchliví a zakřiknutí, ale mírumilovní, a není tomu tak dávno, co jsme s nimi žili v symbióze. Před tím zákonem… Staré ztrouchnivělé dveře zavrzaly a hned poté jim do melodie zanotovala podlaha. „Jak je jí?“ ozval se ustaraný hlas a já se...
Tajemný les
Pojďte blíž, no pojďte! Povím vám krásný příběh o dvou bytostech. Jen se usaďte a žádné mluvení, prosím. Takže, můžeme začít? Tichoučko, prosím! Inu, kdesi za kopci byl jeden prostorný a tajemný les… Nestrkejte se a nepovídejte! Takže, kde jsem to skončil? Ano, u toho lesa. V tom lese žili zvířata a lidé. Ale nebyl to obyčejný les, obyvatelé byli také neobyčejní. A jak to vím? Inu, vím. Není podstatné, proč to vím, ale vím to. Byl krásný slunečný den. Skrz koruny stromů se leskly paprsky a v keříku se skrýval bílý vlk. Tedy, byla to vlčice a číhala na kořist. Před ní se totiž pásla vypasená srna. Vlčice se olízla a chystala se vyskočit. Už už to málem bylo, když tu zařehtal kůň a srna vyplašeně odskákala. Zanedlouho poté se kůň objevil před vlčicí a...
Libergoc – 2. kapitola
UPOZORNĚNÍ: V textu se nachází násilný prvek. Mariana se ošila. Ve vězení jí to bylo jedno, ale v Akademii jí její zraněná noha vadila. Znovu zkontrolovala obvaz kolem kotníku a nazula si boty. Pohlédla do zrcadla a lehce se usmála. Vlasy v culíku, černý rolák, černé kalhoty a černé kotníkové boty. Přesně tak to měla ráda. Připnula si hodinky a zkontrolovala, že dlouhé rukávy roláku zakrývají hlídací náramek, který jí měl ztížit případný útěk. Uchechtla se. Už večer zjistila, že náramek se dá bez problémů obejít. Vyšla z pokoje a vydala se na svou první hodinu. Studenti se za ní otáčeli, ale jí to bylo jedno. Do počítačové učebny vešla přesně se zvoněním. Pohledem přejela stojící studenty a ušklíbla se. „Dobré ráno. Sedněte si,“ řekla a přešla k počítači v čele...
Za sny a za růži – 3. část
Každé město v sobě skrývá pověsti a legendy. Ty se zhmotňují a nabírají podob lidí a věcí, které, když se dobře budeme koukat, můžeme vidět a potkat… „Ty… ty ses krysou stal, nebo ses už tak narodil? Tvý rodiče jsou taky… divný?“ zeptala se trochu neobratně, protože nevěděla, jak pořádně jeho změnu nazvat. „Ne,“ zavrtěl hlavou. „Naši jsou úplně normální, nemají o tomhle ani potuchy. Víš, Anastázie, to není tak úplně jistý. Je to něco, co v tobě číhá a čeká na pravou chvíli se vynořit. Je to spíš proces než nečekaná změna. Když jsem byl malej, tak se mi stávaly divný věci, možná jsem je tak trochu přivolával. Máti z toho byla teda dost na prášky, když každou chvíli vídávala krysy. Ale ne každý něco takovýho v sobě má. V Hradci nás je… sto, sto padesát, víc...
Za sny a za růži – 2. část
Každé město v sobě skrývá pověsti a legendy. Ty se zhmotňují a nabírají podob lidí a věcí, které, když se dobře budeme koukat, můžeme vidět a potkat… „Mně včera zmizely dvě hodiny života. Michalovi se někdo pokusil přimíchat do piva sebevražedný myšlenky a Ivetce sebrali prach z vlasů. Když byla v práci.“ Anastázie vstala, poodešla od stolu za roh a zapálila si cigaretu, kterou nervózně otáčela v prstech. Byla to pravda? Nevěděla jistě. Ale Lukáš, který k ní přicházel, byl pořád stejná malá krysa jako před chvílí. A vlastně jako po celou dobu, co ho znala. Sedla si k jednomu z ostatních volných stolů a podívala se na něj. „Je to divný, Luky. Je… tohle je fakt pravda? Fakt se to děje?“ Vypadala najednou trochu zoufale, popotahujíc z cigarety a sedíc u...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
