14. kapitola – Vidění a souboj
„Než odjedete, něco pro vás mám,“ řekla Petela. Sestoupili za ní do podzemní místnosti. Na katafalcích tam leželo mnoho žen. Všechny si byly podobné: zlatovlasé, svým způsobem půvabné, v bílých šatech a všechny mrtvé. „Toto jsou Zářivé,“ řekla tichounce Petela, „tady ta první, to je Esigne.“ Lavinie pohlédla do tváře stárnoucí ženě. Byla jí podobná. Jestli na kryptě leželo nějaké kouzlo nebo co, ale těla byla neporušená a ženy vypadaly, jako kdyby spaly. A pokud toto byly Zářivé, znamenalo to, že… Vyrazila rychlým krokem kolem řady katafalků. Zastavila se u poslední ženy a pohlédla jí zkoumavě do tváře. U jejích nohou byl vytesán nápis, který zabraňoval všem pochybnostem. Stálo tam jediné slovo: Risidana. „Ano, toto...
Prolog
Cesta do tajemné říše elfů začala vlastně docela obyčejně… Byl mrazivý zimní podvečer a já znuděně sledovala obrovské sněhové vločky zasypávající okno mého pokoje. Nechápu, co na té bílé nádheře všichni vidí. Zimomřivě jsem se otřásla, jen pohled na zamrzající svět venku mě donutil dojít si pro svetr. Pohrávala jsem si s myšlenkou, že zalezu do teploučké postele, když moje úvahy přerušilo mamčino zaklepání. „Kačko, pojď, pomůžeš mi s nákupem, sama ty tašky tahat nebudu.“ Otráveně jsem se zvedla ze země. Už jsem chtěla něco namítnout, ale mamčin dobře mířený pohled mě zastavil. „Mno jo, vždyť už běžim.“ Rychle jsem ze skříně vyhrabala tu nejteplejší bundu a vyšla ven před dům. Mamka na mě několikrát netrpělivě zablikala světly naší...
13. kapitola – Všechno se změní
Spánek v opravdové posteli je příjemně osvěžil. Přesto Lavinie nemohla potlačit stísněný pocit. Dnes, dnes se to stane, dnes budou zodpovězeny všechny otázky, dnes snad pochopí Sebonaino vidění. Petela ji přivedla k velkým zlatým dveřím. „Dál už musíš sama. Hodně štěstí, Zářivá.“ Velvrik se na ní usmál a ukázal, že jí drží palce. Nadechla se, pokusila se potlačit stísněný pocit v žaludku, nepovedlo se jí to a tak vzala za kliku a vstoupila. Obklopila jí zlatavá mlha a z hlavy se jí všechno vypařilo. A pak zaslechla tichý, přívětivý hlas. „Vítej, Lavinie.“ „Pane,“ poklekla. „Posaď se. Bude to nadlouho.“ Uviděla uprostřed místnosti krásné měkké křeslo a vedle něj stolek, na kterém stála mísa ovoce a šerbet. Plaše se...
4. kapitola: Hostonův obchodní dům
„Tak jak se o tebe starali?“ zeptal se Saši jeho strýc. „Moc dobře, proč?“ podivil se.„Tak jak se o tebe starali?“ zeptal se Saši jeho strýc. „Moc dobře, proč?“ podivil se. „Slyšel jsem, že si nedávno provedl nějakou zakázanou lumpárnu,“ pokračoval Adam. „Lumpárnu? Já se jenom rozčílil a pak se dělo něco divnýho,“ divil se Alex. „No, na tom nezáleží.“ „Kam jedeme?“ zajímal se Alex. „K tvému dědovi,“ promluvil Adam. „Můj děda ještě žije?“ podivil se Alex. Od té doby, co mu teta řekla, že ho adoptovala, si myslel, že jsou jeho příbuzní po smrti, proto s nimi nežil. Ale zdálo se, že je to jinak. „Samozřejmě, že ano,“ rozčílil se jeho...
12. kapitola – Tma a světlo
Degrik se pomalu ubíral dozadu do zahrady, kde stálo cvičné pole pro lukostřelce. Ačkoliv protestoval, chtěl si Khol dnes dát oddech a zastřílet si. Šel s hlavou skloněnou a přemýšlel o havranovi, který ho předevčírem tak vystrašil. Náhle pocítil podivný chlad. Zvedl pohled a uviděl před sebou zlověstné stvoření. V podstatě vypadalo jako člověk, mělo široký, popelavý obličej bez nosu, jen s roztaženými dírami, malá očka, široká ústa, která ale postrádala rty a mírně se hrbilo. Degrik věděl, že má co dělat s běsem. „Vzdej se!“ Běsovo e zaskřípalo, zatímco s přímo zasyčel. „Nikdy!“ vykřikl tak, aby to Khol pokud možno zaslechl. V duchu si začal zpívat, tak jak mu to Khol říkal. Běs zaútočil. Degrika se začal plíživě zmocňovat strach. Strach...
3. kapitola: Příbuzní
Prázdniny se krátily a přišel 20. srpen, den jeho narozenin. Ráno se probudil a šel na snídani. Všichni ještě spali, probudil se totiž už v sedm ráno, což u něj nebylo obvyklé. Šel tedy do kuchyně a udělal k snídani nějaký obložené chleby. Chtěl se právě zakousnout do prvního, když vešla do kuchyně Elena. „Co tu děláš tak brzo?“ podivila se. „Nemohl jsem spát a tak jsem udělal snídani.“ „Vždyť je sobota,“ divila se dál. „Běž si ještě lehnout.“ „Já už bych neusnul,“ postěžoval si. Najednou zazvonil zvonek. Oba se lekli, protože netušili, kdo může tak brzo ráno zvonit u nich. Elena šla otevřít a Alex šel pomalu za ní. „Ahoj Elen,“ řekl návštěvník, Alex se na něj podíval a poznal v něm jednoho z...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
