VD1 – Slib
Stoslůvka ke Květné neděli sepsaná v rámci Velikonočního drabblování. * Kostelní zvony veselým hlasem svolávaly celou vesnici na mši. Slunce vesele svítilo a jeho paprsky pronikaly i do mé komůrky. Pomalu jsem otevřela oči a začala se chystat na další jarní neděli. Pak jsem se však rozpomněla na svůj slib. Přinést květiny na výzdobu kostela. Nevím, jak jsem na to mohla zapomenout. Bylo to tak důležité. Na další myšlenky již nebyl čas. Rychle jsem se oblékla a vyběhla ze světnice. Od naší chaloupky to bylo na louku jen pár kroků. Má ruka pomalu trhala jednotlivé stonky květů, když jsem ucítila na paži lehký dotyk. „Věděl jsem, že nakonec přijdeš,“ promluvil. … nalistovat další kapitolu Autorkou ilustrace je Christina Elizabeth Stark. Redakční úpravy provedla...
VD1 – Den první
Stoslůvka ke Květné neděli sepsaná v rámci Velikonočního drabblování. * V neděli se nic nedělá, nic nekvete a nic nezdobí. Člověk si chce v klidu klidu přispat, ale ne. Pšík! No to je mi dobré ráno. Polorozespalá se připlazím do obývací místnosti s jedinou myšlenkou na kafe. Ve dveřích se však zarazím. Probudila jsem se snad v květinářství? Ne, to si jen rodičová hrála. Občas si říkám, jestli by si o tom neměla s někým promluvit. Odborně. Lupnu do sebe prášek na alergii, s nateklýma očima se snažím lokalizovat kafe, hrníček a následně utéct zpátky do postele pryč od všeho, co fotosyntetizuje. A to ten velikonoční týden teprv začíná. Gr. Autorkou ilustrace je Christina Elizabeth Stark. Redakční úpravy provedla Helenia...
VD1 – Není kočka jako kočka I.
Stoslůvka ke Květné neděli sepsaná v rámci Velikonočního drabblování. * Slunce konečně ukázalo svoji sílu a po dlouhé zimě si opět připadám plna energie a chuti do života. Dny jsou delší a světlo nám dopřává užívat si více všeho kolem nás. Koupila jsem si včera krásné nové šaty, v kterých chci o víkendu zazářit o vynést je k takto zvláštní příležitosti, kterou sraz po osmnácti letech od základní školy určitě je. Blíží se Velikonoce, tak chci přinést každé kamarádce z dětství pár větviček kočiček, ať vneseme trochu té sváteční nálady i mezi nás. No a kombinace těch krásných, květinových šatů a kočiček snad zaručí, že v nich před všemi vykvetu. * … nalistovat pokračování Autorkou ilustrace je Christina Elizabeth Stark. Redakční úpravy provedla Helenia...
VD1 – Matouš 2019, 21, 1–16
Stoslůvka ke Květné neděli sepsaná v rámci Velikonočního drabblování. * Když se přiblížili k Praze, poslal Ježíš dva učedníky. Řekl jim: „Ve vesnici před námi naleznete u Alberta moped. Přivezte ho. Kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán ho potřebuje.‘“ Učedníci šli a učinili. Jel do města a všichni volali: „Hosanna!“ Když vjel do Prahy, nastal rozruch; ptali se: „Kdo to je?“ Odpovídali: „Prorok z Ostravy.“ Z obchodního centra vyhnal prodavače, z banky bankéře; řekl jim: „Obchod budiž poctivý, nebo nebudiž vůbec.“ Uzdravil slepé a chromé. „Nekalá konkurence!“ křičeli lékaři a lékárníci. „Nepřeje obchodu!“ křičeli politici a podnikatelé. „Ukradl mi moped!“ křičel jiný. Ale lidé jásali a chtěli ho volit. * … nalistovat další kapitolu Autorkou ilustrace...
Příběh z kostek od Aimée
Double-drabble sepsané do druhého kola soutěže Hogwarts‘ Story Cubes: Příběhy z kostek. * Na oceánu zbožňuji nádherný klid jeho okolí. Jen na lodi se dokážu skutečně odreagovat, přestat myslet na všechno zlé… Tedy dokud se nezačnou zvedat vlny, jako je tomu právě teď. Divné, moře mělo být klidné… Raději rychle zajistím vše, co je třeba, a zalezu do podpalubí, kde nevidím tu ničivou spoušť. Soustředím se na svého ježka v kleci, pomáhá mi zapomínat na to, jak strašně jsem nervózní. Jenže jak silně s lodí bouře houpe, na uklidnění mi nestačí ani tento hlavolam. Musím něco sníst. Než si uvědomím, že tyhle hrozny jsem původně jíst nechtěla, už jsem jich měla několik v sobě. Byly podezřelé už jen tím, kde rostly, na poušti by přece růst neměly! Bylo...
Příběh z kostek: Babička na nehlídání
Double-drabble sepsané do druhého kola soutěže Hogwarts‘ Story Cubes: Příběhy z kostek. „Vyprávěj mi další příběh, babičko,“ žadonila holčička s plavými vlásky, která ležela v posteli. Vedle ní, na malé židličce se krčila postarší žena. „Tak dobře, Maruško, ale ta už je poslední, ano?“ Dívenka přikývne a poslouchá, co jí bude babička vyprávět. Bylo, nebylo. V jedné vzdálené přímořské zemi slavné svým hroznovým vínem, sýrem a šneky, jeden námořník vysoko v koši plachetnice vyhlížel bouři. Netušil, proč by ji měl vyhlížet, když je nebe bez mráčku. Ale kapitán mu dal službu v koši. Nechtěl zase skončit v podpalubí, starat se o ovce. Jak se loď houpala ve vlnách, začal usínat. Probral se na poušti, ve svém košíku. Ztrouchnivělou palubu zdobilo několik usušených...