Na to se pije nejlépe
Bojím se svítání, té růžovosti mladých rtů a bělosti prsou. Mé spočívání v nečinnosti odhodlané důvěrnosti jak pohřbený v nevinnosti rozbité na tisíce kusů jen a jen mou rukou. Bojím se velkých gest co přináší velká slova o lásce, osudu a tobě. Stojíme na rozcestí čelíme volbě cest a je nejvyšší doba odpustit sám sobě. Tak připijme si konečně! Šampáněm nebo i čímkoli. A už nikdy, nikdy společně ať už budeme kdokoli.
Láska
Bojuj, dokud žiješ, život jde dál, ale ty nic nezažiješ. Stojíš tu opodál. Koukáš kolem sebe, jak vše se řítí do zapomenutí, nikdo si nevzpomene na tebe. Tvé srdce zůstává bez povšimnutí. Láska ho opustila a tebe zničila. Není tu nikdo, nikdo, kdo by tu prázdnotu vyplnil. Tma a strach budou tu dlouho, stále ses neprobudil. Srdce pro lásku je uzavřené, rána se nezahojila. Už nikdy nebude celé, láska ho zničila…
Kalamář
Báseň z pera havraspárské autorky Trishy Thompson.Zas vstupuji do krásy smutné tváře, kdy z očí mi teče, jak ze zátky kalamáře. Schod po schodu vstupuji do zšeřelé místnosti. Pode mnou roklina. Veškeré mé štěstí a slávu odhodím mu do klína. Mu, muži beze tváře. On všechny mé mašle úsměvů, zlomkem sekundy, představou jeho vůně, jen jak si na něj vzpomenu- -mašle splývají. Jen on mi je zas v pevný suk sváže. Jenže ty to nejsi. A postupem času, který nezastavím, váhám. Půjde ještě vůbec někdy ty tenké nitky svázat? Šlo by to – já stále doufám, že každá dírka a prasklina bude vyspravena dotykem tvých něžných úst. To by mi však polibek musel dát s opravdovou tváří muž. Jenže ty tu nejsi. A zas pozbyl jsi svou mladou tvář. A já už jaksi přestávám vnímat...
Harlekýn
Za bílou maskou… Za bílou maskou se šklebem optimisty, pravou tvář skrytou a oči s modří nebe, jen prázdnota a žal čistý. Kde život je jen hrou s hráči cirkusu patřící, s tváří tuší črtanou, za níž jen duše prosící a chladné srdce spící. Já, prosím, chci maskou strhnout, svobodu vykoupit, sám sebe oloupit, smazat harlekýna tvář a ze hry navždy vystoupit. Za bílou maskou jen prázdné místo, tělo tuhé, bledé, bezvládně ležící, spící, avšak na duši...
Láskou zrazená
Báseň z pera Kristie Smithové. Těžké je smát se, když nechci, těžké je slzu v oku udržet, když chce ven, těžké je skrýt v očích žal, když mě sžírá, těžké je milovat, když v lásku není víra. Lehké je ronit slzy, pro lásku, lehké je vraždit, pro lásku, lehké je ztratit rozum, pro lásku, lehké je žít, pro tebe.. Snadno se říká „Neplač“, snadno se říká „Tak už se nemrač“, snadno se říká „Neumírej“, ale neslyším „lásku nepodezírej!“
Křídla nočních motýlů
Krystalky tmy na křídlech nočních motýlů pod ranním sluncem roztají, s bezdechým úžasem jako když potkáš vílu se ti srdce až zatají.Vílí prach na šupinkách jemných když setřeš, navždy ztratí moc Bytosti světla pod ochranou temných – i světlo v sobě skrývá noc. Světlo ve tmě a noc ve dne, motýl se k spánku ukládá, když východní obzor bledne a vstává jitřní nálada. Noc je zas pryč a slunce září, po klenbě nebes stoupá výš, zříš radost v jeho rozjásané tváři a noc si tajně hledá skrýš. Kapky tmy křídel nočních motýlů před paprsky se utají a sotva zajde den, uvolní svoji sílu – noci se zase...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
