Anonymní vodní báseň
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Autor požádal o anonymní vydání. Pepík, to je zdatný plavec A vody se nebojí Moc a moc rád sjíždí řeky Na své žluté kánoi Sjede peřeje i jezy Výskajíc si vesele A bezhlavě prožene se Proti vlnek přesile Ovšem jednou na hlubině Cvakl a spad’ do vody Prý u toho děsně ječel Tvrdí svědci nehody Ve vodě ho totiž něco Pevně chytlo za nohu A šok tento nečekaný Proměnil ho v mátohu Tahali ho čtyři chlapi A když dostali ho ven Tvrdil velmi vyděšeně Že to nebyl pouhý sen… Pepík, to je zdatný plavec A vody se nebojí Bude zase sjíždět vodu Až se trauma zahojí! Redakční úpravy provedla Helenia...
Rozmazlená minerálkoholička
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Že bez tekutin není života, to není pro nikoho žádná novota. V mnoha variantách pijeme je každý den, po některých kreacích může být člověk i ojíněn. Někdo má raději sladké patoky, jiný ty, po kterých nevidí ani na dva kroky. Alko, či nealko, jak si kdo přeje, nebo si třeba může nachytat vlastní vodu, když venku leje. Dříve já osobně pila jsem výhradně vodu z vodovodu, jenž v trubkách příjemně vychladne. Teď však jsem vybíravá opravdu moc, pakle s Magnésií tahám po dvou a řvu o pomoc. V chuti tuhle dobrotu trumfne maximálně Vincentka v tmavé láhvi vyrobené v‘ sklárně. Ještě také utrácím za Bílinskou kyselku, s oblibou piji ji, když koukám na telku. Zdarma je milovaný můj pramen Dr. Šťastného v Luhačovicích...
Voda
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Kdyby vody nebylo, přírody by ubylo. Žízeň bychom měli a ptáci by nepěli. Měli bychom vodou šetřit a nic neleštit. Voda je dobrá věc, to není žádná lež. Bez vody bychom nežili a čaj či kávu nepili. Milovníci kávy by kávu neměli, v obličeji by zbělali. Proto říkám: šetřete vodou, ať jdete s dobou. Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.
Pouštní óda na vodu
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Kráčím přes duny vyprahlou pouští Čutoru poslední kapky vody opouští Slunce přímo nad hlavou pálí Myšlenky mé pomalu se kalí A myslím na vodu… Na studnu hlubokou pod zemí Nohy se pletou, jak jdu k ní Jak sklenka orosená hrdlo chladí Že je to jen Fata Morgana dost vadí Sním, jak v říčkách nohy vlnky hladí Jak plavali jsme v rybníce, tak dávno, ještě mladí Jak za deště kapky po kůži stékají V každé z nich barvy duhy se skrývají V zalehlých uších moře mi šumí Slyším vlny, když za bouře duní A doma pod horou pramen bublá Tiché zaklínadlo si mumlá Voda čarovnou má moc Naše planeta je modrá dost Jen tady na poušti málokdy zaprší I mě za chvíli už slunce zcela vysuší Kam vlastně chodí supi pít? Já chci žít! Redakční...
Krása vody
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Z kapek rána jsi zrozená, do stříbra lehce oděná, na listech třpytíš se v krůpějích, slova zaniknou v mých kročejích. Z praménku řeku vytvoříš, z mrtvých skal se vynoříš, život všem lidem přinášíš, bolesti a smutek odnášíš. Tvá krása mnoho podob má, jsi do sta podob zakletá, vločka sněhu či závoj z par, který vždy den by roztrhal. Květinám dáváš život svůj, vždy je prosím opatruj, s nimi i stromů duši chraň. Láska nejsilnější je...
Dívka v maskách
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Obloha pod rouškou zmizela, utichly koncerty ptačí, tu krok za krůčkem zvesela vysokou trávou kráčí: Děvče obulo tuláckých bot a na mapě značí křížky, je muzikantkou bez not, co hraje na okapy a stříšky. Co prošla hor, luk a polí! Co kvítí pohladila, co změnila podob a rolí, co kamení přeskočila! Je zákeřnou zlodějkou, co mříže nezastaví, dávnou čarodějkou, co provazy nespoutají. Schvátí úrody i skály, strhne základy domů, než schová se zpátky do korun stromů. Redakční úpravy provedla Helenia...