Yvonne Silber | SubSalix

Rozmazlená minerálkoholička

Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Že bez tekutin není života, to není pro nikoho žádná novota. V mnoha variantách pijeme je každý den, po některých kreacích může být člověk i ojíněn. Někdo má raději sladké patoky, jiný ty, po kterých nevidí ani na dva kroky. Alko, či nealko, jak si kdo přeje, nebo si třeba může nachytat vlastní vodu, když venku leje. Dříve já osobně pila jsem výhradně vodu z vodovodu, jenž v trubkách příjemně vychladne. Teď však jsem vybíravá opravdu moc, pakle s Magnésií tahám po dvou a řvu o pomoc. V chuti tuhle dobrotu trumfne maximálně Vincentka v tmavé láhvi vyrobené v‘ sklárně. Ještě také utrácím za Bílinskou kyselku, s oblibou piji ji, když koukám na telku. Zdarma je milovaný můj pramen Dr. Šťastného v Luhačovicích...

Justiční omyl

Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Svatá inkvizice, vážení kouzelníci, upalovala kdysi ženy na hranici. Ženy zlé i ženy hodné, trocha osvěty určitě i dnes bodne. Stačilo si na procházku při měsíčku vyjít. Nebo třeba svoji krávu pětkrát denně dojit. Záminka se hodí každá k upálení nevinné, inkvizitoři věří pevně, že pán bůh jim promine. Že prý je to čarodějka, tvrdili jí od úterka. Přemýšlí však nejvíce, kdo nakrmí slepice?! Všichni jim to uvěřili, hranici jí postavili. První sirka, druhá, třetí, u kůlu se mudla potí. Vatra vesele plápolá, oheň tělo halí. Spravedlnosti se už nebožačka nedovolá, proti soudobé justici jsme malí. Redakční úpravy provedla Helenia...