Pouštní óda na vodu

Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

Kráčím přes duny vyprahlou pouští
Čutoru poslední kapky vody opouští
Slunce přímo nad hlavou pálí
Myšlenky mé pomalu se kalí
A myslím na vodu…

Na studnu hlubokou pod zemí
Nohy se pletou, jak jdu k ní
Jak sklenka orosená hrdlo chladí
Že je to jen Fata Morgana dost vadí

Sním, jak v říčkách nohy vlnky hladí
Jak plavali jsme v rybníce, tak dávno, ještě mladí
Jak za deště kapky po kůži stékají
V každé z nich barvy duhy se skrývají

V zalehlých uších moře mi šumí
Slyším vlny, když za bouře duní
A doma pod horou pramen bublá
Tiché zaklínadlo si mumlá

Voda čarovnou má moc
Naše planeta je modrá dost
Jen tady na poušti málokdy zaprší
I mě za chvíli už slunce zcela vysuší
Kam vlastně chodí supi pít?
Já chci žít!

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.