Vzdor osudu
„Já ale nechci takový život. Chci být malířkou, cestovat po světě a poznávat jeho krásy. Podívej, tohle jsem malovala pro vás. To jsi ty a…“„Zbláznila ses!“ vykřikne zlostně otec a vytrhne mi z ruky kresbu, rozezleně ji zmačká a odhodí ji do kouta. „Ty si nebudeš diktovat, co chceš! Vezmeš si Jerryho, je to dobrá partie a co víc si můžeš přát. Po boku takového muže. Jsi moje dcera a musíš mě poslechnout!“ „Ne, tati. Já chci svůj život,“ bránila jsem se dál i přesto, že jsem se strachy celá klepala. „Zřeknu se tě!“ křikl otec. Matka propukla v pláč a snažila se ho uklidnit. „Ne, Johne, ne. Je to naše dcera. Naše malá…“ „Běž do pokoje!“ řekl mi otec rozzuřeně a já jsem...
Zlomené křídlo
Povedený úkol z Literárního semináře Dívka sedící na parapetu okna stístěné místnosti pomalu otevřela oči. Po tváři se jí koulely slzy a smutně hleděla do dálky. Za oknem pršely dlouhé provazce deště. Plavovlasá dívenka pozvedla ruku a přitiskla ji k oknu a ze rtů jí vyšel pouhý povzdech. Rozhlédla se po místnosti, do kterého se jen stěží vešla maličká postel a obyčejný prádelník. Avšak dívka si pokoj zařídila podle svého. Na stěnách visely obrázky, které sama malovala. Když se po nich ohlédla, v očích jí zaplály malé jiskřičky. Na obrázcích byly výjevy z kouzelné země, byli na nich skřítci, víly, andělé a jiná úžasná stvoření. Na jednom papíře pověšeném hned nad postelí stálo: Lillien Cansingtonová, princezna víl. Lillien přešla ke své posteli a pohodlně se na...
Nebeská brána
Úkol z literárního semináře… Obsahuje sprostá slova a nespisovné výrazy. Použita píseň Nebeská brána od Petra Kalandry. Neklidnej klapot koňskejch kopyt nevěstí nic dobrýho, cosi visí ve žhnoucím vzduchu. Kapka potu putuje pod košilí až k opasku kalhot stejnou cestou jako všechny předchozí a lechtá mě na kůži. Nepatrně znervózním. Můj instinkt mě většinou neklame. Něco se děje… Supění vlaku v dáli mě donutí přestat přemejšlet. Už nemůžu couvnout. Musím. Sluneční paprsky se odrazí od perleťový rukojeti mýho koltu. Lehkým kývnutím dám najevo, že jsem připravenej. Pravidelný údery kol o kolejnice naplňují prostor blíž a blíž. Schoulení v trávě vyčkáváme na správnej okamžik, každou chvíli musí vlak začít brzdit před blízkým mostem, a to je naše...
Noční můra
Povedená hororová povídka z Literárního semináře. Pomalu se probouzím z nedlouhého spánku, hlava mi třeští a oči otevírám jen pozvolna. Trochu zamrkám, a když v té tmě stále nic nevidím, říkám sama sobě – asi jsem zatáhla rolety, než jsem šla spát. Vůbec si nepamatuji, jak jsem se dostala do postele. Mysl mi zaplní útržky vzpomínek – světla na ulici, někam jsem šla, nějaká diskotéka, pár skleniček… Asi jsem to večer přehnala. Chci si protřít oči rukama, abych viděla dobře a mohla roztáhnout ty rolety, ale hned, jakmile ruku zvednu, se praštím. Nejdříve mi nic nedochází, jsem překvapená, v klidu a nedokážu to pochopit. Zkusím to znovu. Zvedám ruku, tentokrát pomalu. Bum. Ruka opět narazila na odpor. Je to nějaká stěna – proč by ale byla...
"Bezejmenná"
Vydařená práce z Literárního semináře. Bylo to nejhorší dopoledne, jaké muselo panství sira Apletona přečkat. Policisté si podávali dveře, otázka stíhala otázku a mnoho osob bylo nuceno stále znovu a znovu odpovídat na to samé. Pouze jedna mladičká služebná byla z tohoto kolotoče vynechána. Stále ještě byla v šoku poté, co ráno našla sira Apletona v jeho pracovně mrtvého, když mu nesla snídani. Ale pátrání policistů nepřinášelo žádné výsledky, a tak kladli další a další otázky a byli stále bezradnější a bezradnější. Nebyla žádná stopa, nebyl žádný motiv a nebýt těla, dost dobře by se dalo říct, že se nic nestalo. Nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel a přitom bylo v sídle v přes noc několik hostů a dobře dva tucty služebnictva. A protože není možné, aby byl...
Motýlí nebe
Seděl na kůře stromu. Nehybně, jako by vyčkával, pospával a zároveň se nemohl dočkat, až poletí. Mávnutí křídel proťalo vzduch a křehké nožky se zvolna odlepily od povrchu. Zamířil si to na nedalekou loukou. Let byl jeho přirozeností a užíval si ho, jak nejlépe mohl. Střídavě stoupal a klesal, nechal se unášet větrem a následně se vyprostil z jeho chladivého sevření. Sletěl níž, až těsně nad stébla trávy. Lehká křídla s elegancí sobě vlastní čeřila vzduch, jako jemný vánek čechrá lidské vlasy. Znal tu louku. Nevěděl odkud a přestože zde byl dnes jistojistě poprvé, věděl, že ho k tomuto místu něco poutá. Všiml si dvou lidí, jak spolu v záři zapadajícího slunce rozmlouvají. Dívka a chlapec, oba oděni v letních šatech, aby odolávali horku letních dní, seděli v trávě...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
