Kamikaze Lick – 3. část

Poučení VIII. „Ztratíte-li něco, vydejte se to hledat.“ „Máš ho?“ Snažím se klidnit svůj hlas a neječet na takové otáčky, protože Liss je vynervovaná. Bůhví proč, že ano… „Nemám! Doma není. V klubu není…“ „Kam se, probůh, poděl!“ Uvědomuju si, že sedět na motorce a pokoušet se rozmlátit si telefon o nádrž není zrovna nejlepší nápad a snad proto se držím. „Netuším… Že by… Ale to je blbost…“ Slyším její přemýšlivý hlas. „Že by co?!“ „Že ho možná unesl nějaký ten hlemýžď…“ Chvíli mlčím a vydýchávám to. To snad… „Nebuď labilní! Šneci mají jiné starosti. Někam se zašil! Ještě něco omrknu a kdyžtak ho vystopujeme přes mobil.“ Což by...

Kamikaze Lick – 2. část

Poučení IV. „Nedejte se koupit!“ „Opravdu tam musíme?“ přesvědčuje se Liss celou cestu na parkoviště. Nerada jí přikyvuji a přemlouvám, protože se mi tam popravdě také moc nechce. Mohli jsme mít báječnou akci a zachránit svět před drogovou mafií… Práce, kterou budeme dělat nyní, je nevděčná a nikoho tím nezachráníme. Jen budeme jedné hvězdě dělat garde a hlídat potencionální teroristy… „Slyšela jsi Nejvyššího… Máme ho hlídat jako oko v hlavě. A pokud se mu něco stane, tak…“ Abych ji rozveselila, naznačím uškrcení, zmlácení a pohřbení za živa do jámy lvové. „Dobře, rozumím… Kam jdeš?“ křikne na mě, když mé kroky jdou jiným směrem. Tím radostnějším, svobodomyslnějším a rádoby divočejším....

Kamikaze Lick – 1. část

Komický krimi příběh se dvěma policistkami – Lick Devlicková a Liss Ademsová, které mají společně hlídat jednu rockovou hvězdu. Prý na něj mají spadeno teroristé. Ty dvě si spolu užijí pár akčních zážitků, spousty legrace a provokací. Nemine je ani romantika, protože hvězdičce prostě nelze odolat. „Pokud máš člověka, který tě chytí a namísto tebe se svalí na zem, než aby tě viděl na kolenou, jediné, co pro něj můžeš udělat, je neplivat na tu zem, aby neměl špinavá záda.“ – Hubert Rd. Lick Devlick, policistka Br-Prison Poučení I. „Je-li vám život milý, zůstaňte stát ve vhodnou chvíli.“ Jakmile vejdu na policejní stanici Br-Prison, už ve dveřích slyším smích svých inteligentních kolegů. Při čemž v tomhle případě si slovo „inteligentní“ přeberte jako urážku. „Tak...

Simirajský bojovník – 2. kapitola

Prázdniny Když se Nathan probral, bylo sobotní sychravé ráno a všude bylo bílo. Zahrada a les, se kterým dům Leeových sousedil, byl kouzelný. Nathan měl rád zimu, hlavně když mohl celý den jezdit na snowboardu a předvádět se před holkama. Dnes vyráželi na dovolenou do hor. Rodiče už přišli z práce, ale protože měli noční, ještě spali. Nate věděl, že vzbudit je po noční není dobrý nápad. A už vůbec ne proto, že uvidí jeho všemi barvami hrající oko. Sešel proto do kuchyně, postavil vodu na čaj. Ne že by chtěl snad dělat snídani, to ne, ale potřeboval nějak odvést pozornost od sebe, i kdyby jen tím, že jednou udělá snídani. Na to ale musel ještě počkat. Bylo devět hodin ráno. Aby zaplnil čas, než rodiče vstanou, natáhl se k televizi a pustil si sport. Rodiče vstali...

Návštěva mezi mudly

Mudlovské domy mě odjakživa lákaly. Už od doby, kdy jsem vyrůstal v Londýně, jsem fascinovaně zíral na vysoké domy, na vysoké paneláky, které jsou plné mudlů. Přál jsem si jeden takový dům nebo panelák navštívit, abych zjistil, jak se tam žije. V Bradavicích jsem vídal pár studentů i studentek, kteří o sobě tvrdí, že vyrůstali u mudlů, ale bylo mi trapné se jich ptát, jestli bych k nim mohl někdy na návštěvu. I když musím uznat, že to by bylo asi rozumnější než to, co jsem provedl já… Minulý rok, když jsem vyšel v Bradavicích druhý ročník, jsem se jednou procházel Londýnem a koukal jsem se do výkladů. Na Charing Cross Road, kde je Děravý kotel, jsem viděl stařenku, která šla tak, že se opírala o dřevěnou hůlku, která jí nejspíš pomáhala udržet rovnováhu....

Simirajský bojovník – 1. kapitola

Jde o dobrodružný román. Kniha vypráví o tom, že dovolená na horách se může snadno změnit v největší dobrodružství života, pokud s kamarádem strkáte nos, kam nemáte. A o co jde a jak to dopadne? Stačí číst. Škola Byl chladný prosincový den. Místy se snášely vločky sněhu a krajina se halila do bílého hávu. Osmnáctiletý Nathan Lee seděl ve školní lavici a znuděně pozoroval hodiny, které ukazovaly teprve něco málo před půl dvanáctou. Ručička vypadala, jako kdyby se měla každou chvíli zastavit. Měli hodinu fyziky, ten nejnudnější předmět, co se kdy musel učit. Představoval si, že bude plný pokusů a bude to zábava, ale pravda byla, že musel sedět a poslouchat učitelku, jak pomalu vykládá nudnou látku. Pokaždé se v lavici akorát tak uložil ke spánku, místo aby...