Stromopsaní – Strašák v poli

I. kapitola První ranní paprsky hladily svěžím dotekem lesní mýtinu, až pozlatily husté obočí spícího muže. Ten se jemně zachvěl, než procitl a zpoza svého těžkého pláště, do kterého byl zachumlaný, se rozhlédl kolem. S veselým pobrukováním pohladil místo, kde spal, jako by přírodě tím gestem děkoval za pohodlí, a sebral svůj skromný majetek. „Nejlepší čas na dobrodružství je právě teď,“ promluvil tichým melodickým hlasem ke stromu u mýtiny, který mu po celou noc věrně hlídal uzlík, hůl i starou loutnu. „Děkuji, příteli, za věrnou službu!“ dodal a vykročil po stezce, kterou za soumraku předchozího dne opustil. Slunce už vystoupalo vysoko, když se bard Blodyn přiblížil na dohled k větší vesnici. Zářila v poledním žáru jako drobné kamínky v trávě, usazená v...

Stromopsaní – Návrat do civilizace?

I. kapitola Bard Blodyn se časně ráno vzbudil, ne že by ho něco vyrušilo z nádherné přírody, která ho obklopovala, ale protože byl už tak zvyklý. Ranní ptáčci se činili, a tak měl hned po probuzení dobrou náladu. Na snídani mu ještě zbylo pár bobulí, které si natrhal včera odpoledne, a teď si je s chutí vychutnával. Byl rád za své bobule, myslel si, že není nic lepšího na světě než dárky od matky přírody. Z láhve dopil poslední zbytky vody, sbalil si všechen majetek a rozhodoval, co bude dělat dneska. Nejdřív chtěl najít nějakou říčku, aby si mohl do lahve doplnit vodu, a pak se uvidí. Svou intuicí vybral směr, kterým půjde, a po chvilce chůze si jen vychutnával zvuky zvířat, která se už pomalu začala probouzet. Jeho intuice mu řekla, že dnes bude výjimečný den,...

Stromopsaní – Dívka ze snu

I. kapitola Tak jako posledních několik nocí se při svém snění objevil na jemu neznámém rozcestí. Stál ve svém kabátě s uzlíkem přes rameno a přemýšlel nad tím, kterou cestou se vypravit. Každá z cest měla své kouzlo a slibovala jiná dobrodružství a nejistotu čekající na jejím konci. Cesta úplně vlevo vedla do temného lesa a byla lemována vysokými bodlavými květinami. Věděl, že vypraví-li se touto cestou, bude možná velmi brzy litovat svého rozhodnutí a jeho ošlehané ruce od bodláčí mu budou dlouho připomínat, kudy se rozhodl jít. Cesta prostřední se vinula podél úzkého klidného potůčku a sváděla k tichému pobrukování si v rytmu tekoucí vody. Blodyn měl chuť skočit do jeho proudu a osvěžit své nohy unavené dlouhou cestou. Jeho oči se ale stále stáčely doprava k...

Příběhy barda Blodyna

Úvodní kapitola V předtuše člověka vyběhlo něco tryskem z křoví. Jen pár nicotných okamžiků předtím, než spletité roští rozhrnula ruka. „Ha, večeře!“ vydechl námahou přidušený hlas. Pět prstů se napínalo k obřímu klobouku, kousek po kousku zápasila dlaň s porostem, který odstrkoval paži, jako by plody lesa chránil. Nakonec byl poražen a nezbylo mu než se za tím zlodějem hub zavřít jako vodní hladina. Muž v urousaném plášti se narovnal, protáhl záda a spokojeně přivoněl k úlovku. Mlaskl, když vůně probudila další smysl. A pak se ošil pocitem, že ho někdo sleduje. Aby pohled našel, musel se rozhlížet dobrou minutu, a málem by byl drobná očka přehlédl. Na větvi, jen pár sáhů od místa, kde stál, spatřil veverku se zvídavě nakloněnou hlavičkou. „Pěkné odpoledne,...