Kamenný strom

Druhá část právě začíná Čtveřice vstoupila do hory a než učinila další krok, hora se opět uzavřela. Víla přitiskla své tělíčko hlouběji do hobití náruče. Třásla se a doufala, že brzy bude po všem. Naštěstí člověk zapálil louči a spolu s princeznou vedl skupinu. Maličká víla se uklidnila, když se mohla soustředit na plamen. Snažila se nevnímat chladné stěny jeskyně. Po několika minutách vešli do vstoupili do jeskyně. Uprostřed stál kamenný strom. Jeho větve byly obaleny krápníky a vypadal, že se každou chvíli zřítí. Na jedné z větví byl připevněm pergamen. Čtveřice k němu došla a přečetla si první úkol. Bývaly doby, kdy slyčný lid uměl vdechnout život stromům či kamenům. Dnes nastal čas, kdy bude třeba ono umění znovu použít. Princezno, je jen na tobě, zda svůj...

Tisíciletí čtyř – 2. část

Druhá část příběhu právě...

Zkouška posledního rodu – Část druhá

Druhá část příběhu právě začíná. Všichni čtyři bojovníci právě stáli ve spoře osvětlené jeskyni a lehce vyděšeně koukali kolem sebe. Před nimi nebylo nic než jen malý otvor zavalený balvany a vedle něj ležela na zemi mistička, v níž byly čtyři kamínky a cedulka s nápisem. Rytíř okamžitě přistoupil k cedulce a začal nahlas předčítat: Každému z vás jeden kámen patří a symbolizuje váš rod. Splníte-li lsti a nástrahy pro váš rod uvnitř jeskyní a vložíte kámen do otvoru jemu určenému, váš rod bude i nadále hrdě nosit své jméno na planetě zvané Země. Pokud ale úkol nesplníte, kámen se změní v prach a s ním i všichni členové vašeho rodu. Nyní pozvedněte svůj kámen, jež znamená váš osud. Nastala chvíle ticha a víla pozvedla misku s kameny, z níž si každý vybral ten svůj....

Za lepší zítra II. – Mlha prokletí

Druhá část Spisovatelského klání právě začíná „To je divné. Odkud se vzaly ty pochodně?“ přemýšlela nahlas Beatriz a udiveně se dívala kolem sebe. „No, to je přece jasné. Prostě… prostě…“ víl se snažil odpovědět něco rozumného, i když absolutně netušil, co dělají čerstvé hořící pochodně v kamenné chodbě, kterou nikdo nenavštívil celý tisíc let. Kráčeli v husím pochodu, ve předu vedla celou skupinku Graciela rázným, pro elfy typickým krokem, za ní, tak, aby jí stačila, poklusávala Beatriz, pak Susannen a na konci byl Ulm, viditelně kulhající a bledý bolestí, ale tak ztřeštěný na to, pomyslela si Graciela, aby si to nechal aspoň trochu vyšetřit a obvázat. I když se ta zrzka sama nabízela! To Graciela nechápala. Ona by oibitovi nepomohla, ani kdyby umíral. Ani kdyby...

I bozi mají své dny!

Třinácté soutěžní dílo se právě představuje. Na oblačném polštáři seděl jeden ze čtveřice přírodních bohů a líně šťouchal velkým prstem do oblaků a cvrnkal je jako kuličky. „Mám o Aetha strach,“ prohodila Terra a pročísla si rukou záplavu olistěných vlasů. Undia jen pokrčila rameny. „Jen se nudí, nic víc. Nic mu není,“ zašplouchala v odpověď a ledabyle mávla rukou, až se kolem rozstříkly kapky. „Nudí se už moc dlouho. Ještě vyvede nějakou hloupost… vzpomínáš na ta tornáda před deseti lety?“ „Ach, nebuď tak starostlivá, sestřička,“ poskočila Undia na místě a protočila blankytné oči. „A když už se chceš starat, radši vymysli řešení.“ Terra zamyšleně vytrhla ze své kštice dozrávající kaštan a...

1. kapitola – Konec věků

Dvanácté soutěžní dílo se právě představuje. Den po dní ubíhá a každý je tak podobný tomu předchozímu. Mnoho lidí, elfů, víl a dokonce i mírumilovných hobitů si stěžuje na každodenní rutinu. Avšak když po mnoha staletích přijde den hromobití, na který pamatují už jen nejstarší z rodů, všichni náhle ustrnou a zaleknou se hněvu z nebes. I zalitují rouhači svých slov a ukrývajíce se před blesky z čistého nebe prosí o slitování. To ovšem nepřijde. Nikdy ne samo. V ten den, kdy náš příběh začíná, se všichni tvorové Kouzelného světa probouzeli s vědomím dalšího všedního rána. Již nebylo téměř jediného, kdo by si vzpomněl na osudnou událost, od které uběhlo přesně tisíc let. Zprávu o nadcházejícím dni jim přinesla až tajemná věštba lesní víly Afromaé, která předpověděla...