Část pátá – O vítězstvích a porážkách
Pátá část sedmého díla právě začíná „Nech je chvíli odpočinout,“ prohlásil Larcos a Helena sebou trhla. „Nač by jim to bylo? Už je čeká jen cesta ven,“ podotkla tiše a toužila po tom, aby zmizel od jejího stolu. Věděla, že má zarudlé oči od pláče. „Pokud o to stojíš, můžeš ho oživit. Nebyla bys ani první, ani poslední, kdo by po prvním výběru chtěl věci změnit,“ vysvětlil jí a konejšivě ji poplácal po rameni. Nedůvěřivě se na něj podívala. „Jsme taky jen bytosti. Toužíme po životě a nechceme ubližovat. Ale je to naše práce! Máme tu výhodu, že dokážeme věci změnit. Byl ti dán dar, dobře to víš. Takže nechápu, proč bys ho nemohla využít, a změnit poslední úkol,“ vysvětlil jí a pousmál se. On to kdysi taky udělal. Bylo...
Část čtvrtá – Ohněm a chytrostí
Čtvrtá část sedmého díla právě začíná Helena sáhla po kapesníku a otřela si oči. Nevšimla si, že za ní stojí Larcos a pozoruje ji. Jen truchlila. Hobit sice splnil svůj úkol a zachránil svůj rod, ale také zemřel. Bylo to tak nespravedlivé! Překonal svůj největší strach. Doslova cítila, jak s ním lomcovala zimnice. Věděla o každé kapce potu, která mu stekla po zádech, když „procházel“ tunelem… Nemohla nic dělat… A to ji tížilo… Nadechla se a zmáčkla tlačítko na stole. -*- Dolnar naposledy pohladil chladnou ruku hobita, kterého nestihl ani pořádně poznat. Chersta raději zkoumala jeskyni a snažila se najít východ. Mealvin seděl u malého těla a měl zavřené oči. Země se zachvěla. Dolnar vyskočil na nohy a vytáhl meč, protože nevěděl,...
Těžký den – část pátá
Poslední část povídky je právě tady! „Tak co? Jak jsi dopadl měli jsme o tebe s Osikou strach.“ „No, já byl pryč.“ hlesne zmatený David. „To jsme taky viděli. Dotkl ses té koule a zmizel si. Co dál?“ „Já byl s ní. Ptala se mě na něco divného… Už nevím na co, ale říkala, že Felčar je v pořádku a úkol splnil.“ „Splnil? Vždyť zmizel.“ Svraštěla obočí Estel v údivu. Zamrkala na Osiku čekajíc vysvětlení. Ta pokývala hlavou. „Někdy správné řešení není zřejmé, ale projeví se při něm povaha.“ David otřepal nějak tomu nerozuměl. Zahleděl se totiž na elfku a začátek vílina projevu přeslechl. Estel ucítila ten pohled. Stáli tam tři metry od sebe upřeně si hleděli do očí. Nedívej se na mě tak! Jestli si myslíš, že já budu první, kdo uhne… připomínáš mi ztracené štěně. Jak...
Těžká hodina – část čtvrtá
Čtvrtá část povídky je tady. Elfka šokovaná náhlou ztrátou člena výpravy zírala do tmavého otvoru. Nemohla uvěřit, že by hobit zmizel. Zrovna on? Takový milý, moudrý zástupce veselého národa. Už od začátku si říkala, že právě on má právo na život. Kdo jiný? Jeho rod by snad mohl změnit zemi sice se zrovna nevyznačoval rozhodností spíše dbal na tradice a do ničeho se nemíchal, ale přesto bude svět o tolik chudší bez nich. Bez něho. Co, když se tohle stane za další léta elfům? Čeká je stejný osud? Vcucne je díra a bude konec? Ze snění ji vytrhla Osika. Položila ji lehce ruku na rameno. Stála tam vzpřímeně a majestátně dotýkaje se spravedlivě elfky i člověka. Oba náhle ucítili nitky jemných kořínků vystupujících z víliny dlaně. To nové, silné spojení způsobilo, že...
Čtvrtá síň pravdy – pátá část
Poslední část povídky je právě tady! Trojice Zástupců se ocitla v malé, temné síni. Její stěny byly hladké a tmavé, stejně jako podlaha a strop. Síň osvětlovala jedna jediná malá kamenná lampička z bílého křemene, umístěná těsně pod stropem ve středu prostory. Muž došel doprostřed a zvedl hlavu. Pak se rozhlédl kolem. Ke svému úžasu neobjevil žádný východ. Dveře, kterými vešli, se s hlasitým, nepříjemným bouchnutím, připomínajícím víko od rakve, zabouchly. Elfka s vílákem, stále se držíc za ruce, stáli za ním. Elfce z tváře nemizel lehce zpitomělý výraz, jakoby nevěděla, co se s ní děje. Pak vílák její ruku pustil a prošel se po obvodu čtvercové síně. Podroboval při tom pečlivému průzkumu každý centimetr stěny. Za chvíli však dorazil zpátky na místo, odkud vyšel,...
Čtvrtá síň pravdy – čtvrtá část
Čtvrtý díl povídky je tady. Netušená blízkost smrti halila zbylou trojici dusivým příkrovem zděšení. Hobitčin pád je zanechal v šoku. Jeskynní prostoru plnilo ticho, ticho, které bušilo, naléhalo a dravě útočilo na všechny smysly. Pak ho přerušilo zaskřípění. Skřípot rychle následovalo dunění, zvuky rychlého pohybu těžkých předmětů vzduchem a cvakání. Před užaslými zraky Zástupců se ve vzduchu skládala lávka z kamenů. Během dvou minut dosáhla druhé strany propasti. Nakonec se ozvalo hlasité klapnutí, jak na své místo dosedl poslední šutr, a znova zavládlo ticho. Muž se zvolna napřímil a beze slova vykročil k můstku. *** Hromovládce stěží překvapeně zamrkal, když se hobitka zřítila. Skoro si myslel, že to tentokrát všichni přežijí. Zamyšleně sledoval zbývající...