Kamenná želva
Každý měsíc si odbývám tuto povinnou návštěvu, a právě proto mě tolik zarazila slova mojí pratety: „Sepsala jsem závěť, Karle.“ Zkoumavě jsem se zahleděl do jejích stařeckých očí a snažil jsem se zjistit, jakou odpověď ode mě očekává. „Ty tam nejsi.“ V první chvíli mě zastihla myšlenka, že na mě zapomněla a že se mi omluví, ale z výrazu své pratety jsem si domyslel, že mi jen tak nepodá bližší vysvětlení a že si přímo libuje v mém zmateném mimickém projevu. Několik vteřin předstírala, že čeká, až se vložím do jejího monologu, přestože samozřejmě věděla, že já se teď určitě neozvu. Vychutnávala si ten okamžik jako hyena drásající čerstvou mršinu, když není konkurence v dohledu. „Jana odvedle mi chodí na nákupy, občas mi přinese něco k...
Být Jedním
Když se svět stane příliš bolestným, každý má své místo, kam utéct, před sebou však utéci nemůžeme. Tento příběh hovoří o takovém útěku… tento se ale povedl.Poklekám na rozblácenou zemi. Vlhko mi proniká skrz šaty, studí na kůži a osypává ji drobnými pupínky. Třesu se zimou a přesto mi na tom nezáleží. Právě přestalo pršet a mraky se na okamžik rozestoupí. Sluneční kotouč se sklání k západu a barví oblaka do ruda. Je to válka. Válka, která probíhá každičký večer a každičké ráno, den i noc však vyhrávají střídavě. Jediné ztráty však nese Slunce: vždyť pokaždé krvácí, ať je vítězem či poraženým. Na východě už Seléna popohání své dvojspřeží, aby uvítala své hvězdné království. Pohlédnu v její tvář. Dnes je celá, nechybí ani částečka. Tváří se smutně jako...
Moje cesta v MHD
Cestovali jste někdy Mudlovskou hromadnou dopravou (MHD)? Ne? Tak si přečtěte, jak taková strastiplná cesta může vypadat.Na chvíli zvednu oči od rozečtené knihy a letmým pohledem přelétnu po ostatních spolucestujících. Vidím tu jen jejich těla, jak se kolébají ze strany na stranu v závislosti na tom, jestli zrovna stojíme na červenou nebo jedeme. Prázdné výrazy, nepřítomný pohled, jako by tu nechali jen svoje tělesné schránky a vědomí odeslali na lepší, zábavnější místo. Takže jediný rozdíl je v tom, že funebrák musí své zákazníky v cílové stanici vykládat vlastními silami, zatím co u řidiče vystupují sami. Je to jako ve filmu Avatar od Jamese Camerona. Cestující nastoupí, posadí se a pak se prostě odpojí od těla. A když se blíží cílová zastávka, jednoduše se...
Jako pes na vodítku
Když pozoruji život kolem sebe, občas se mi zdá velmi zajímavé, co se v něm odehrává.Lidé na ulicích jsou jako herci na obrovském pódiu. Každý má svou roli a hraje ji s maximálním nasazením. Hlavně neztratit tvář! Nezapomenout text… Jak jsme se to učili? Kolem mě proběhne chlapec. V malé ručce, vysoko nad hlavou, drží letadélko. Svět kolem je mu v tu chvíli úplně ukradený. Pro něho existuje jen to letadlo. V jeho hlavě právě vzlétá a nabírá výšku. Nevšimne si, že se mu rozvázala jedna tkanička, a když si ji přišlápne, natáhne se jak dlouhý, tak široký na chodník. Nemusím snad dodávat, že Boeing 747 musel po nečekaném zrychlení svůj pravidelný let z technických důvodů ukončit. Trup letadla nebyl nijak zvlášť poškozen, zato levé křídlo dostalo pořádně na...
Jak jsem potrkal Háre Krišna
U nás v Brně existuje několik lokalit, ve kterých vás bezpochyby někdo zastaví a pokusí se vám prodat nové, úžasné tarify pro volání, po domácku vyrobené měchačky, kvrdlačky a peroutky, a nebo třeba čuprdupr značkový Rolexky jen za dvě stovky! A když zrovna nepadnete do náruče téhle sortě obchodníků, neuniknete sbírce na děti bez domova, děti s domovem, ale jenom jedním společným a nebo děti s domovem a rodiči, z nichž jeden se pokusil vzít situaci do svých rukou a právě teď vás žádá o příspěvek na chod jejich domácnosti. Procházím náměstím Svobody a cestu mi zastoupí pěkně upravená a usměvavá blondýnka. Už zdálky se mi nezdála. Jednak se nepohybovala spolu s proudem ostatních spěchajících Brňanů, ale hlavně se na mě už z dálky zubila a chřestila u toho malou...
Stříbrná legenda
Ve Finsku je plno jezer, ale žádné není tak krásné, jako to naše, pomyslela jsem si a houpala nohama. Byla jsem na svém oblíbeném stromě na ostrůvku uprostřed jezera. Nikde jsem ještě neviděla tak modrou hladinu. Slunce se leskne a voda vydává až překvapující odstíny modré, zlaté i stříbrné. Díky tomuto místu vždy zapomenu na školní povinnosti, milostné problémy nebo rodinné komplikace, chodím sem zkrátka pro odreagování. Mimochodem, jmenuji se Laura a je mi skoro 15 let, teď ale nechci myslet na čísla, chci si tohle odpoledne užít…„Din don dan, din don dan,“ zazvonil mi mobil, přišla SMSka. Vyndala jsem mobil z kapsy a přečetla si zprávu: Za chvíli budu doma, snad dvojčata nezlobila, páá, taťka „Do pr…,“ křikla jsem nervózně,...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
