Pohádka o vlkovi a ohni
Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Měsíc ležel na temné zemi po jedné straně jeskyně. Po tlapce mu stékala krev. Moc dobře věděl, že mu ti lidé mohli způsobit něco daleko horšího. Házeli po něm zapálené klacky, mohl být rád, že vyvázl pouze se zraněním na tlapce. Oheň, věčný nepřítel všech zvířat. Ani nebojácní vlci nemohli tvrdit, že oheň je neškodný. Hloupí lidé, bláhově si myslí, že oheň ochočili. Jak krutě se mýlí! Z jeskyně, o kterou se Měsíc opíral, vyšla vlčice – zářivě zlatavá srst jiskřící v temnotě na všechny strany. Vlčice se ohlédla na Měsíce a její zrak spočinul na zraněné tlapce. „Měsíci? Jsi v pořádku?“ zeptala se Hvězda starostlivě a okamžitě se k Měsíci vrhla. „Jo, jsem, neboj, Hvězdo,“ řekl a zavrčel, když ho Hvězda donutila,...
Život lesních víl
Náhled do radostného života lesních dívek, příběh o jejich spojení s přírodou. Na paloučku, obklopeném lesy, skotačí krásné dívky. Vypadají velmi mladé, to proto, že jsou to víly. Lesní víly s květinovými věnečky na hlavách tančí své rozevláté tance a sukénky z listí se kolem nich divoce obtáčí. Za jednou z nich přihopsá malé děvčátko a vztáhne k ní paže. Ne však proto, že by chtěla, aby ji žena pochovala. Zanedlouho už se spolu točí dokola a obě se vesele smějí. Nikdo, kdo nezná víly, by neřekl, že se jedná o matku s dcerou. Víly se přes všechnu podobnost tak liší od lidí! Své děti milují a pečují o ně, přesto však samy zůstávají dětsky veselé a téměř bezstarostné, a smyslem jejich dní je tanec a souznění s přírodou. Jedna z dívek se odpojí od rozjařeného davu...
Slunovratová povídka od Mii
Povídka z pera Mii Whitebear – příspěvek do soutěže Letní slunovrat Pod vrbou. Oheň v ohništi zvolna plápolal. Červenožluté plamínky vesele olizovaly dřívka. Zlaté světlo ozařovalo ležící postavu na zemi. Mladík, asi dvacetiletý; zrovna před chvílí se ponořil do světa snů. Ještě se mu chvějí víčka, jak nad ním spánek získává svou moc. Dnes je ta tajemná noc. Prý noc skřítků a víl. Takový nesmysl, přemítal, když usínal. Tak dlouho byl vzhůru a žádnou magickou bytost nespatřil. Hoši ve vesnici si z něj jen dělali blázny, když ho varovali před nocováním venku. Jistě, je mezi nimi nový, přistěhoval se do vesnice teprve před pár týdny. Jistě si z něj chtěli jen utahovat. Proto se bez ostychu vydal po soumraku ven. Rád v tyto skoro letní dny pozoroval noční...
O nešikovné princezně Amphitrině
Bude princezna Amphitrina stále tak nešikovná? Naučí se už konečně sportovat? Dočtete se v tomto příběhu.Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami leželo malé království. Žil v něm starý král Eneus s královnou Dianou, s princeznou Amphitrinou a šaškem Leonem. Král si každé ráno vyšel do podhradí zaběhat. Šašek Leon se plazil, skákal a válel sudy, jen princezna Amphitrina byla hotové nemehlo. Královna Diana zatím vařila kozu na smetaně a slepici na paprice, aby princezna byla silná, aby sportovala a dobře se vdala, ale Amphitrina byla stále jako umanutá koza a seděla doma jako slepička na vajíčkách. Král s královnou tuze smutnili a přemýšleli, co s tou jejich holkou bude. V podhradí žila babka Derfhia se synem Rambasem. Babka Derfhia zamlada jezdila na...
Nezbedná hůlka
Ve skalnatém údolí, ve vesničce, kde bylo jen 5 domků a v níž se všichni znali, žil mladík, kterému neřekl nikdo jinak než podivín. Podivín asi bude, protože lidé tvrdili, že ho vídali posedávat před domkem s podivným předmětem podobným hůlce v ruce a slyšeli ho mumlat podivná slova. Prý jeho podivné chování mělo také účinek. Několikrát se prý stalo, že lidem z domu uletěla střecha či zmizel kus dobytka, který chovali u svých domků… Aby taky ne. Tento mladík, který v tomto skalnatém údolí žil, byl kouzelník. Kouzelník, kterého si již v mladých letech vybrala kouzelnická hůlka, která měla srdce z ďáblova osidla. O tomto srdci se praví, že je neposedné a že kouzelník, který má hůlku s tímto srdcem, musí být mnohdy chytřejší než jeho hůlka. To tento mladík ale...
Dračí pohádka
Za devatero horami a devatero řekami, v útulné jeskyni žil, byl jeden malý dráček. Byl to malý neposeda. Hned po vylíhnutí mu máma dračice říkala, že musí zůstat doma v jeskyni a nikam dál se necourat. Nabádala ho, že venku žijí zlí a hloupí lidé, kteří mu chtějí jen a jen ublížit. Lidé zaslepení vidinou pokladu, který mají draci strážit. Nejednou se jim snažila vysvětlil, že je to jen hloupá pověra, roznesená žárlivými skřítky. Dráček kýval svou malou hlavičkou a snažil se vypadat, že všemu rozumí a že celou dobu bedlivě poslouchá. Ale známe dráčata, jedním ouškem tam a druhým ven. Noc co noc, odcházela máma dračice na lov. A nechávala malého nezbedu v jeskyni samotného. Pokaždé mu vštěpovala, ať nikam nechodí a že když někoho uvidí, má se okamžitě schovat....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
