Starý deník
Tmavé schodiště jistě pamatovalo i lepší časy. Bylo omšelé a na jeho zábradlí už ležela vrstva prachu. Už dlouho se po těchto schodech nikdo neprocházel. Zůstaly opuštěné stejně jako celý baráček. A najednou bylo slyšet hlasy: „Bože, co to je??“ Dva chlapci a dvě dívky školního věku právě objevili pozoruhodný dům. Nebyl tu žádný dospělý, který by jim něco zakazoval, a tak vstoupili dovnitř. Nemohli si nechat ujít takové dobrodružství. Otvírali skříňky, zásuvky a objevovali různé věci z dřívějších let. Většina z nich byla pokažená, autíčko nemělo kolo, panence chyběla ruka a stolek měl jen tři nohy. Ale byly to krásné věci. Rozhodli se jít po schodišti na půdu, tam bývají ukryty ty největší poklady. Byla rozlehlá tak, že se tu dalo hrát na schovku. V...
Čekej do tmy!
Kostnaté ruce opětovně rvou vlasy. Nehty, otrhané od drásání zdí, tě bodají do nohou. Po celém těle přejíždí mráz.Díváš se do tmy a její obsidiánově chladná náruč tě objímá. Už se jí nebojíš. Ani zvuků, které ji doprovází. Těch, kvůli nimž jsi nemohla první týden tady ani usnout. A kdybys nepadla únavou, nespala bys do teď. Nevíš, jak dlouho tu jsi. Ve tmě člověk ztratí přehled o čase. Nepoznáš ráno, poledne ani večer. Jen víš, že se jednou za den do tvé tmy prodere záblesk světla. To je doba, kdy ti Pan Osud nosí jídlo. Ano, Pan Osud. Tak si říká tvůj věznitel. Nebo zachránce? Každý den krajíc chleba a sklenice vody, nic víc… Všechno, co se ti venku zdálo tak důležité, ve tmě ztrácí význam. A ty čekáš. Čekáš, ale nevíš na co! Nemáš přání, sny a skoro ani...
Tichá beznaděj
Mladá těhotná dívka je v pokoji chlapce, kterého milovala. Vybavuje si vzpomínky na něj a ukazuje průběh jejich lásky. Čekali spolu miminko. Byli nesmírně šťastní a měli se brát, ale on náhle zemřel…Seděla mlčky v jeho pokoji. Ta prokletá temnost ji obklopovala ze všech stran. Nikdy dřív by ji nenapadlo, že v ní bude tato místnost vyvolávat jiné než šťastné pocity. ,,Jo, abych nezapomněla, máš zítra čas?“ ,,K večeru snad jo, proč?“ ,,My máme sraz bývalé třídy, nechceš jít se mnou? Moc se mi tam nechce, ale byla by slušnost se tam ukázat…“ Anje se upřímně moc nechtělo. Chtěla už ze zvyku odmítnout. Ale věděla, že Leto by bez ní nešla. Domluvili se na šestou. Rozhlížela se po pokoji a každá věc jí připomněla nějaký zážitek. Třeba...
Rytířka Elin
Když vymřou hrdinové, kdo nám zbývá? Jedna dívka s kupou věrných hrdlořezů? Nebo andělé? Půlnoční tichý vítr se lenivě proháněl prázdnými uličkami šlechtické čtvrti. Ulicí zněl klapot střevíců. Mladá dívka v sametovém rubínovém plášti spěchala kvapným krokem k jednomu z honosných domů. Vracela se z noční toulky za svým milencem a musela být doma dříve, nežli její chůva pojme podezření. Vzduch se rozvířil a zvedl se vítr. Dívka se nejistě otočila a přidala do kroku, když v tom do někoho narazila, zakřičela, zapotácela se a spadla na chladnou kamenitou dlažbu. „Ach madam, omlouvám se vám, že jsem vás takto vylekal,“ pravil muž v kápi a podával jí ruku. Dívka chvíli váhala, poté však vytáhla zpod pláště svoji bělostnou ručku a přijala tu jeho....
Cirkus
Povídka o všech těch slzách, které diváci nevidí a neveselých věcech, které se mohou stát za zdmi barevné budovy. Psáno podle mého snu. Cirkus byl velká dřevěná budova s kamennými základy. Zvenku i zevnitř hrála všemi barvami, vlály na ní barevné pruhy látky a pestrobarevné plakáty zvaly na nové představení. Vevnitř panoval čilý ruch. Zkoušelo se. Artisti skákali z hrazdy na hrazdu, pod nimi padali klauni na zadek a metali si dorty do obličeje. Na zábradlí oddělující hlediště od pískem vysypaného prostoru seděla dívka v barevné sukni a s červeným pruhem látky přes prsa, čekala, až bude volno v manéži, aby si mohla vyzkoušet svůj kousek. Bavila se s hubeným mladíkem, který seděl vedle ní. Jeho černý frak kontrastoval s jejím barevným oblečením. Na hlavě měl lesklý...
Tři sestry
Tisíc let. Co to je? Snění? Dávno? Zapomnění? Kapky deště bubnovaly lidem do oken. Déšť seděl u svého okna, od kterého vyhnal Slunce (to se teď krčilo v koutě u topení) a po obloze honil mraky. Věčnost si v klidu popíjela stoletý odvar z lučního kvítí a se zachmuřeným pohledem sledovala dveře. Ty se náhle s lomozem otevřely a dovnitř doslova vpadl Osud. A v patách za ním … stanula Nenávist v celé své kráse. A krásná opravdu byla. Vysoká, že se sotva vešla do dveří, štíhlá jako lidské dívky z časopisů, její havraní vlasy si mnozí pletli s temným závojem a ve velkých, černých očích se mnozí doslova utápěli. Věčnost si všimla, že několik takových nešťastníků Nenávist táhne za sebou na provázku. A o trochu později jí došlo, že mezi ně patří i sám Osud. Na...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
