Jak jsem potrkal Háre Krišna
U nás v Brně existuje několik lokalit, ve kterých vás bezpochyby někdo zastaví a pokusí se vám prodat nové, úžasné tarify pro volání, po domácku vyrobené měchačky, kvrdlačky a peroutky, a nebo třeba čuprdupr značkový Rolexky jen za dvě stovky! A když zrovna nepadnete do náruče téhle sortě obchodníků, neuniknete sbírce na děti bez domova, děti s domovem, ale jenom jedním společným a nebo děti s domovem a rodiči, z nichž jeden se pokusil vzít situaci do svých rukou a právě teď vás žádá o příspěvek na chod jejich domácnosti. Procházím náměstím Svobody a cestu mi zastoupí pěkně upravená a usměvavá blondýnka. Už zdálky se mi nezdála. Jednak se nepohybovala spolu s proudem ostatních spěchajících Brňanů, ale hlavně se na mě už z dálky zubila a chřestila u toho malou...
Stříbrná legenda
Ve Finsku je plno jezer, ale žádné není tak krásné, jako to naše, pomyslela jsem si a houpala nohama. Byla jsem na svém oblíbeném stromě na ostrůvku uprostřed jezera. Nikde jsem ještě neviděla tak modrou hladinu. Slunce se leskne a voda vydává až překvapující odstíny modré, zlaté i stříbrné. Díky tomuto místu vždy zapomenu na školní povinnosti, milostné problémy nebo rodinné komplikace, chodím sem zkrátka pro odreagování. Mimochodem, jmenuji se Laura a je mi skoro 15 let, teď ale nechci myslet na čísla, chci si tohle odpoledne užít…„Din don dan, din don dan,“ zazvonil mi mobil, přišla SMSka. Vyndala jsem mobil z kapsy a přečetla si zprávu: Za chvíli budu doma, snad dvojčata nezlobila, páá, taťka „Do pr…,“ křikla jsem nervózně,...
Magičtí bratři
Cesta dvou bratří ke společné magické budoucnosti. Ne každá cesta je bez překážek a ne každá končí tam, kde si člověk původně přeje skončit. Prašnou cestou vedoucí z města šly dvě vytáhlé postavy. Chlapci. Jeden od druhého se příliš nelišili. Oba měli delší černé vlasy, šedé oči a ostře řezné rysy. „Jsme bráchové, dvojčata! Takže bysme se měli dělit rovným dílem i o výprasky!“ „Ty jsi komunista nebo co?“ ohrnul nos ten o chlup menší a nakopl ležící kámen. Zarazil ruce hluboko do kapes a rozhlížel se znuděně po okolí. Ulice byla prázdná, plná žlutého písku, který otravoval v posledních dnech život celému městu. „Je tu nuda, když není koho naštvat,“ stěžoval si po chvíli bratrovi a nakopl další kámen. „Já jsem rád, že je...
Vítr a vichřice
Když se Kariol odstěhuje od rodiny, vše je výtečné a krásné, ale ve chvíli, kdy po jídle usne a objeví se v údolí Klokočova, je velmi zmatená. Z toho jí pomůže plukovník David a jeho tetička. Jak je možné, že se objevila v údolí Klokočova? A co se stalo s její služebnou Martou, která byla v době zmizení v domě? I. Kariol se probudila, aniž by myslela na něco, co by mohlo být smutné. Byla šťastná, že již její dětské chvíle skončily a rodinné zmatky byly pryč. Zívla, protáhla se a směřovala k oknu, kde panovala vánice a krutý vítr šlehal bezmocné stromy. Pousmála se a vydala se do jídelny, kde její služebná Marta již prostřela ke snídani. „Má paní, snad vám nebude vadit, že jsem nejednala dle vašeho přání. Bohužel mi byla odebrána možnost zajít na tržnici,...
Obdarovaní
Kam může člověka zavést opravdu mimořádný a silný dar? Může mu přinést štěstí a úspěch, nebo je to spíš nebezpečná zbraň, která se častěji obrátí proti svému majiteli?1. Neměli jsme žádné pocity. Byli jsme jako stroje. Neměli jsme ponětí o tom, co by se stalo, kdyby nás chytili. Vlastně to bylo jedno. Všechno by tím skočilo. A bylo by to dobře. „Přestaň už s tím klepáním!“ zavrčela Vesna, ale neodtrhla oči od obrazovky televize. Její společnice přestala poklepávat prsty o desku stolu. Místo toho však začala hlasitě zhluboka dýchat a bavila se tím, že jí jedna nosní dírka vydávala nechutné troubivé zvuky. „Neuvěřitelné…“ zamumlala Vesna, ale stále sledovala obrazovku. Lidé se na ní pohybovali pomalu a trhaně, až jí z toho rozbolely...
Potřebuju vizi
Americká poušť, všude prach a písek, horko. Nebe je krvavě rudé a tak těžké, až se zdá, že visí nepřirozeně nízko nad zemí. Na sluncem zcela vysušené pláni nelze spatřit nic, co by jevilo byť sebemenší známky života. Jen pár suchých keřů a stromů, sem tam trs uschlé trávy, marně bojující o přežití. Vypadá to, že počasí chystá krutou bouři. A v této nehostinné končině se zdánlivě rozmarem nemilosrdného osudu octli dva irští bratři, Scotty a Jeremy. Oba mají sympatické tváře ošlehané větrem, oba jsou stejně zaprášení a špinaví, oba zarytě mlčí. Scotty je ten vyšší a štíhlejší z nich, má hezké hnědé oči, příjemný obličej a vystupování introvertního umělce. Jeremy je oproti němu statnější, hrubší a o poznání méně přitažlivý. Taky se nepěkně mračí, a přestože je jeho...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
